Detroit Red Wings
Vstup do NHL: 25. září 1926 jako Detroit Cougars, 1930-32 jako Detroit Falcons, od roku 1932 jako Detroit Red Wings
První sezóna: 1926-27
Stadión: Joe Louis Arena, 20.066 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1936, 1937, 1943, 1950, 1952, 1954, 1955, 1997, 1998, 2002, 2008
Adresa: Joe Louis Arena, 600 Civic Center Drive, Detroit, MI 48226
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 65 - Steve Yzerman (1988-89)
Asistence: 90 - Steve Yzerman (1988-89)
Body: 155 - Steve Yzerman (1988-89)
Trestné minuty: 398 - Bob Probert (1987-88)
Na samotnou špičku NHL se detroitská Rudá křídla dostala až od ročníku 1932-33, kdy klub koupil milionář James Norris, který také přejmenoval původní Falcons na Red Wings. Už jedna z prvních sezón "nového" klubu (1935-36) přinesla úspěch v podobě zisku Poháru, ale i prvního vítězství v dlouhodobé soutěži NHL. Oba úspěchy si detroitští zopakovali i v následující sezóně, pochopitelně s nezměněným kádrem hráčů, z nichž nejznámějšími byli vedle gólmana Normie Smithe Larry Aurie, Ebbie Goodfellow, Mud Bruneteau, Marty Barry, Syd Howe či Scotty Bowman, otec později daleko slavnějšího kouče téhož jména. Koučem a manažerem klubu byl známý Jack Adams, jenž si těmito úspěchy tak naklonil majitele klubu, že ten mu umožnil vybudovat rozsáhlou síť farmářských týmů, díky nimž se později do prvního týmu dostala celá plejáda vynikajících hokejistů. Než k tomu však došlo, zopakoval si Detroit v sezóně 1937-38 poslední místo v divizi, pozici, kterou obsadil již v ročníku 1934-35. Práce s vyhledáváním nových talentů ovšem začala brzy přinášet své ovoce a už v roce 1943 se Red Wings radovali ze zisku dalšího Stanley Cupu. Skutečně ovládnout NHL se pak klubu podařilo na sklonku čtyřicátých let a hlavně pak v první polovině let padesátých. Nový kouč Tommy Ivan, který v této funkci vystřídal v roce 1947 manažera Adamse, se mohl v té době pyšnit týmem, jakému jen málokdo odolal. Stačí si jen připomenout jména hráčů, kteří zde v období let 1947 - 1957 působili, abychom pochopili kvality týmu. V brance postupně působili Harry Lumley, Terry Sawchuk a Glen Hall. V obraně Jack Stewart, Red Kelly, Bill Quakenbush či Leo Reise a v útoku pak takové "star" jako byli Marcel Pronovost, Ted Lindsay, Sid Abel, Alex Delvecchio a především pak Gordon Howe. Kdo v monumentální ledové aréně, která nese jméno slavného boxera Joe Louise, vzhlédne ke stropu, spatří rudý dres s číslem devět. Toto číslo nikdo v mužstvu již nenosí, patřilo totiž jedné z největších hokejových legend NHL. Nikdo z těch, kteří tvořili historii mužstva z města automobilů, si nezaslouží být jmenován na prvním místě jako právě Gordie Howe. Do Detroitu přišel v sedmnácti přímo z tréninkového tábora New York Rangers, odkud jej poslali domů s tím, že z něj nikdy velký hokejista nebude. Howe za Red Wings hrál celé čtvrtstoletí, zažil jejich vzestup i pád a s hokejem se rozloučil v neuvěřitelných dvaapadesáti letech!
Tento tým se celkem osmkrát - z toho sedmkrát za sebou - vyhoupl na nejvyšší příčku celé NHL (1949-55 a 1957) a v letech 1950, 1952, 1954 a 1955 získal i prestižní Stanley Cup. Na posledním pohárovém triumfu se už jako kouč podílel Jimmy Skinner, který byl ale již v roce 1957 nahrazen Sidem Abelem, kapitánem týmu z let 1942-52. Sid Abel byl také tím, kdo v roce 1963 nahradil odstoupivšího manažera Adamse, který se s hokejem v Detroitu rozloučil po šestatřiceti letech skvělých služeb. Abel se ve své nové funkci uvedl více než dobře a v roce 1964 dovedl tým až do finále poháru, aby si tutéž pozici zopakoval i v sezóně 1965-66, tedy v sezóně, která následovala po již dvanáctém vítězství Red Wings v NHL. Jak triumf v NHL z roku 1965, tak i účast ve finále poháru z roku následujícího byly ovšem na dlouhé roky největší úspěchy klubu. Red Wings totiž jaksi pozapomněli na výchovu mladých hráčů a dá se říci, že jim rozšíření soutěže zasadilo těžkou ránu. Svědčí o tom poslední místo v divizi v ročníku 1967-68 a zejména pak výsledky klubu v dalších letech. V období 1967 - 1983 se klubu pouze dvakrát podařilo postoupit do play off, ale jak v roce 1970, tak i v roce 1978 skončili už ve druhém kole. Také v Detroitu, podobně jako v Torontu, se poměrně často střídali jak trenéři, tak i hráči, ale k úspěchu to nevedlo. Teprve ve druhé polovině osmdesátých let se začala karta obracet a Red Wings se z poslední příčky v NHL roku 1986 dopracovali až k prvnímu místu v divizi ročníků 1987-88 a 1988-89. Po příchodu Jacquese Demerse do města, které je vedle automobilů známo i jako jedno z amerických měst s největší zločinností, jako by se vrátily staré dobré časy. Dvakrát za sebou se Rudá křídla probojovala do semifinále Stanley Cupu, v obou případech však podlehla pozdějšímu vítězi Edmontonu. Demers se projevil jako velmi zkušený taktik a člověk, který je schopen z minima vytěžit maximum. Vždyť jediným opravdovým esem Detroitu byl kapitán Steve Yzerman, který je řazen mezi takové hráče, jakými jsou kupříkladu Wayne Gretzky či Mario Lemieux. Demers se ukázal být i nesmlouvavým koučem, co se týče životosprávy. Sedm hráčů klidně potrestal za neúměrnou konzumaci alkoholu. Na milost byli postupně vzati Chabot, Kocur, Probert i Petr Klíma, ten se však posléze ocitl před soudem za řízení automobilu v podnapilém stavu a Detroit ho vyměnil i přes Petrovu nechuť do Edmontonu. S rudým dresem Detroitu jsou ovšem spjatá i jména některých dalších československých hokejistů. Václav Nedomanský hrál za Detroit Red Wings v letech 1977 až 1982, František Černík a Milan Chalupa pak za Rudá křídla nastupovali v ročníku 1984-85. V sezóně 1990-91 skončil Detroit v Norrisově divizi na třetím místě, před pozdějším finalistou Minnesotou. S druhým celkem divize poté v play off svedl napínavou bitvu na sedm zápasů, odešel však nakonec poražen 3:4. Skutečný zlom ve výkonech Red Wings přinesl až příchod kouče Scottyho Bowmana v roce 1993. Jeden z nejlepších koučů ligové historie složil vynikající mužstvo, které se stalo lídrem soutěže a po více než čtyřiceti letech vybojovalo pro Detroit další Stanley Cup. A to ne jeden, ale dokonce rovnou dva za sebou.
První pokus v roce 1995 sice skončil finálovou porážkou s New Jersey Devils, ale tým, ve kterém hráli prim ruští hokejisté (Fjodorov, Larionov, Fetisov, Vjačeslav Kozlov, Konstantinov) se po dvou letech ve finále s Philadelphii dočkal splnění snu svého i celého Detroitu. Po dvaačtyřiceti letech vybojoval nejcennější trofej, kterou v roce 1998 (ve finále s Washingtonem) dokázal obhájit. Kapitán a vítěz Conn Smythe Trophy 98 Steve Yzerman tak mohl dvakrát po sobě držet nad hlavou slavný Stanley Cup. Okřídlené kolo Detroitu se tedy v sezónách 1996-97 a 1997-98 roztočilo opravdu naplno. I v ročníku 1998-99 patřil Detroit k jedněm z horkých favoritů a po březnových přestupech volných hráčů vypadala síla Rudých křídel skutečně impozantně. Jenže hattrick se nekonal, protože Red Wings ve druhém kole play off nestačili na Colorado, ačkoliv vedli v sérii již 2:0 na zápasy. Naprosto stejný osud čekal na Rudá křídla i o rok později, když je i tentokrát ve druhém kole zastavily mimořádně silné Laviny z Denveru. Trošku nepochopitelně nepoučení Red Wings si pohár hořkosti vypili do třetice v ročníku 2000-01. Ano, základní část Detroitu vyšla a tým z města motorů měl druhý nejvyšší bodový zisk v celé lize, v play off to ale dopadlo katastrofálně. Mužstvo plné přesluhujících veteránů (Chelios, Murphy, Larionov, Duchesne, Verbeek) nepřežilo ani první kolo, protože Los Angeles Kings dokázali čtyřmi výhrami v řadě otočit sérii ze stavu 0:2 ve svůj prospěch. A nebylo to jenom tím, že se zranili lídři týmu Yzerman a Shanahan.
I v sezóně 2001-02 vsadila Rudá křídla na zkušenost a očekávaná generační výměna se opět nekonala. Místo toho přišli další veteráni Dominik Hašek, Luc Robitaille, Fredrik Olausson a Brett Hull. Z vysokého věkového průměru si však nikdo nic nedělal. Detroitští "staříci" hýřili sebevědomím a dobrou náladou po celý rok. Klub měl sice nejvyšší mzdový rozpočet v NHL (64,4 mil. dolarů), ale investované peníze se mu bohatě vrátily. Už na konci října se jejich hokejisté usadili na čele ligového pelotonu a vydrželi tam až do úplného závěru. Posedmé za devět let získali v základní části přes 100 bodů (116). Cestu za plánovaným Stanley Cupem nastoupili sice poněkud rozpačitě, ale nakonec si s nabuzeným Vancouverem poradili stejně jako s favorizovaným St. Louis nebo obhájcem trofeje z Denveru. Ani do finále nevykročili hráči Red Wings tou správnou nohou. Postupně však uplatnili všechny své přednosti a v pětizápasové sérii porazili Carolinu Hurricanes. Historický počet pohárových vítězství tak zaokrouhlili na kulatých deset. Pro trenéra Scottyho Bowmana to byl už devátý triumf, čímž o jedno vítězství překonal letitý rekord svého učitele Toe Blakea. Mezi oslavence se zapsal i Dominik Hašek, který ve vyřazovacích zápasech udržel šestkrát čisté konto a tuto metu také hned tak někdo nepřekoná. Vynikající výkony obránce Nicklase Lidströma byly oceněny Conn Smythe Trophy.
