Florida Panthers
Vstup do NHL: 14. června 1993
První sezóna: 1993-94
Stadión: BankAtlantic Center, 19.250 diváků
Adresa: BankAtlantic Center, One Panther Parkway, Sunrise, FL 33323
Největší úspěchy: finále Stanley Cupu 1996
Individuální rekordy jedné sezóny:
Branky: 59 - Pavel Bure (2000-01)
Asistence: 53 - Viktor Kozlov (1999-00)
Body: 94 - Pavel Bure (1999-00)
Trestné minuty: 354 - Peter Worrell (2001-02)
Prvním majitelem klubu Florida Panthers byl Wayne Huizenga, král říše Blockbuster Video. Ten přijal na post trenéra v roce 1993 proslulého hokejového taktika Rogera Neilsona. Bylo to krátce po udělení licence Panthers, kteří se tak v NHL připojili ke klubu Tampa Bay a vytvořili s ním dvojici týmů ze „slunečného státu“ Florida. Příchod trenéra Neilsona, který jako první začal v NHL používat video jako výukovou pomůcku, k týmu Panthers se ukázal být vynikajícím tahem. Neilson začal uplatňovat systém pasti středního pásma, který dovedly k dokonalosti nesmělé, jakoby nezralé přechody přes modrou čáru. Smyslem pasti středního pásma je udržovat hru mezi modrými čarami obou obranných třetin a udusit jakýkoliv útočný výpad a zpomalovat tempo hry. Když si Panteři v rozšiřovacího draftu u příležitosti svého vstupu do NHL vybrali jako hráče číslo jedna osvědčeného brankáře NY Rangers Johna Vanbiesbroucka, stali se díky své obranné herní koncepcí v prvním roce ligového působení nejúspěšnějším nováčkem v historii NHL. Nasbírali osmdesát tři body a jen těsně přišli o účast mezi mužstvy zápolícími o Stanley Cup.
V sezóně 1994-95, zkrácené výlukou NHL na začátku ročníku, se Panthers k účasti v bojích o Stanley Cup přiblížili ještě víc. Vedení klubu, v jehož čele stál Bill Torrey (formující na počátku 80. let hráčskou dynastii NY Islanders), vyměnilo Neilsona na místě trenéra za Douga MacLeana, odchovance herního systému Red Wings. MacLean obměnil pojetí pasti středního pásma tak, aby upřednostňovalo kombinaci útočné a obranné hry a díky této změně se Panteři vyšvihli až do play off. Tým, který trpěl nedostatkem ostrostřelců, jich najednou díky nové taktice pár měl. Patřili k nim Scott Mellanby, Rob Niedermayer a Ray Sheppard. V obraně Floridy pak řádil především Ed Jovanovski. Uvolněnější a útočnější projev týmu lze považovat za důsledek MacLeanova přístupu k hokejové hře, ale je možné, že to má také co do činění s krysou... Právě když se Panthers v říjnu 1995 chystali v zahajovacím utkání vyjet na led, přeběhla přes jejich šatnu krysa. Někteří hráči uskočili stranou, ale Scott Mellanby, který si právě nacvičoval svůj golfový úder, jí přímo zasáhl. Mellanby ve střelbě na cíl pokračoval i po zahájení utkání. Vstřelil soupeři dvě branky, což spolu s oním zásahem krysy v šatně přimělo Vanbiesbroucka k prohlášení, že Mellanby zaznamenal „rat-trick“. Od této události floridští fanoušci hází na led hračky v podobě krys pokaždé, když Panthers vstřelí gól. V průběhu jednání o nové hokejové aréně v Browardském okrese se vyskytly hlasy tvrdící, že hokejoví Panteři se mohou stát ohroženým druhem. Ale rozhodnutí o pokračování výstavby nové haly se vší pravděpodobností upevnilo budoucnost klubu v tomto státě. Určitě se tak ale stalo také proto, že se tým v sezóně 1995-96 probojoval do play off a rovnou postoupil do finále, aby jej až v samotném závěru zastavilo Colorado Avalanche. Přitom v týmu působila vlastně jen jediná skutečná hvězda: gólman John Vanbiesbrouck, který spolu s pracovitými spoluhráči dokázal šokovat celou NHL.
Bohužel další sezóny nebyly pro Panthers již tak vydařené, neboť pouze v letech 1997 a 2000 se Florida dostala do play off. Ve druhém případě již bez Vanbiesbroucka, kterého ovšem nahradila opravdová superstar. Tou je útočník Pavel Bure, hokejovým bohem nadaný střelec. „Ruská raketa“ bezesporu dělá čest svému jménu a od svého příchodu k Panterům dvakrát vyhrála Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce ligy, zbytek týmu ale Bureho tempu evidentně nestačí. Příkladem budiž sezóny 1999-2000 a 2000-01. V té první se Florida suverénně dostala do play off, když získala devadesát osm bodů, hned v úvodním kole ale 0:4 na zápasy vypadla s New Jersey Devils. Bure byl prostě na vše příliš sám. A ročník následující? Jedním slovem tragédie. Mužstvo se neskutečně trápilo, vyhrálo jenom dvacet dvě utkání a o více než dvacet bodíků do vyřazovacích bojů nepostoupilo. Chabé výkony týmu odnesli za všechny bratři Murrayové, generální manažer a hlavní kouč, samotný hráčský kádr pak prošel celou řadou změn, z nichž tou nejdůležitější je příchod Valerije Bureho z Calgary. Panthers nezbývalo nic jiného, než na zcela nepovedenou sezónu rychle zapomenout a v novém ročníku se pokusit notně pošramocenou pověst klubu co nejvíce vylepšit. V létě 2001 potvrdilo vedení NHL převod vlastnických práv na Panthers z rukou Wayne Huizenga do majetku společnosti, ve které spolu s bývalým hráčem amerického fotbalu figuruje také farmaceutický průmyslník Alan Cohen. Florida prodala práva na Jiřího Dopitu, ale podařilo se ji získat Valerije Bureho, který měl vytvořit smrtící útok se svým bratrem Pavlem. Ke změně došlo i na trenérském můstku. Z asistenta kouče Slavomíra Lenera se stal klubový skaut.
Ovšem Floridě se v sezóně 2001-02 opět nevedlo. Tragické výkony přiměly vedení týmu k čistce. Tyto změny odnesl hlavní trenér Darryl Sutter a funkce generálního manažera se dobrovolně vzdal guvernér klubu Bill Torrey. Důvěru na post kouče dostal diktátor Mike Keenan. Od prvního momentu, kdy trenérské křeslo přijal, vyhrávali Panthers aspoň tolik zápasů, kolik prohrávali. Navíc patřili k nejvylučovanějším týmům celé ligy a to je stálo spoustu bodů a sil. Pověst obrovského talentu potvrdil Kristian Huselius. Odchod Pavla Bureho do New York Rangers znamenal jasnou rezignaci na boje o play off. V následujícím draftu se Keenan upnul na nadějného obránce Jaye Bowmeestera. Dokonce natolik, že první volbu Floridy poslal do Columbusu (Rick Nash) a druhou v pořadí Atlantu (Kari Lehtonen) ,,uplatil“ dalšími dvěma pozicemi, jen aby mu nechali Bowmeestera. Nadějnému bekovi se ale sezóna 2002-03 podobně jako celému mužstvu, slavícímu desetileté výročí od vstupu do ligy, příliš nepovedla. V tabulce +/- , pro zadáka prakticky nejdůležitější statistice, byl dokonce nejhorší z celé NHL. Celkově svým fanouškům Panteři moc radosti nedělali, na domácím ledě vyhráli pouhých osm utkání, jalovou ofenzívu a propustnou obranu držel nad vodou pouze fantastický Roberto Luongo, který se stal pro příštích pár let nejvytíženějším ze všech gólmanů. Našlo by se ale i jedno velké pozitivum. ,,Železný Mike“ dokázal probudit potenciál dřímající v Olli Jokinenovi (36+29), někdejší trojka draftu do té doby jen paběrkovala. Za své výkony byl Jokinen v říjnu 2003 jmenován kapitánem. Sezóna jako přes kopírák znamenala jediné - další selhání v bojích o play off. Poměrně divoké změny se odehrávaly v řadách vedení. Nejprve generální manažer Rick Dudley po 15 zápasech vyhodil neúspěšného Keenana, chvíli koučoval sám, následně na lavičku postavil Johna Torchettiho a usedl zpět do manažerského křesla. Ale kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Po zpackané sezóně dostal Dudley padáka a na jeho místo byl dosazen právě bývalý podřízený Keenan. Ten nabídl post trenéra ex-ottawskému Jacquesu Martinovi, který s díky přijal.
Během lockoutu Florida angažovala řadu známých borců. Jména jako Joe Nieuwendyk, Gary Roberts, Martin Gelinas či Jozef Stümpel s sebou přinesla zkušenosti z tisíců utkání. Veteráni měli naučit mladé Pantery vítězit. Skutečně nastalo zlepšení, Jay Bowmeester vyrostl ve vůdce zadních řad, prosazovali se i nové tváře (Horton, Weiss, Olesz), tradičně skvělí byli Jokinen s Luongem, ovšem na play off to i tentokrát bylo málo, byť scházelo jen sedm bodů. Před sezónou 2006-07 inicioval Keenan výměnu, označovanou jako za vůbec jednu z nejhorších v historii profesionálního sportu. Roberta Luonga, Lukáše Krajíčka a šestou volbu v draftu poslal do Vancouveru za Todda Bertuzziho, Alexe Aulda a Bryana Allena. Fanoušci nevěřili, odborníci si ťukali prstem na čelo. Následující měsíce jim dali za pravdu. Zatímco Luongo za své výkony konečně dostal zaslouženou odměnu (play off, na které se mohli floridští opět jen dívat v televizi) a byl nominován na Vezinovu i Hartovu trofej, Auld se stal dvojkou za jednačtyřicetiletým Eddiem Belfourem a po sezóně odešel do Bostonu. Todd Bertuzzi, hlavní protihodnota zmiňovaného trejdu, odehrál za Floridu vinou zranění pouhých sedm zápasů a byl vyměněn do Detroitu. Takže jediné, co z celé monstrózní transakce zbylo, byla obrovská díra v brankovišti Panthers. Následně Keenan rezignoval, Jacques Martin si k trenérství přibral i manažerské povinnosti. Belfour odešel za živobytím do Evropy, a tak Martinovi náramně přišel vhod výprodej v Nashvillu, odkud angažoval jako jedničku českého reprezentanta Tomáše Vokouna. Po rozpačitém začátku převzal Vokoun Luongův post se vším všudy - držel svůj tým nad vodou a stal se nejvytíženějším brankářem ligy, na postup do play off to ale nestačilo.
