LUCky.luKA

Francouzsko-indiánská válka je označení té části sedmileté války, která se odehrávala na severoamerickém bojišti. Střetly se v ní Spojené království a Francie podporované svými indiánskými spojenci.

Průběh - Napětí mezi anglickou a francouzskou stranou vyeskalovalo již roku 1754 menšími srážkami. Zpočátku kvůli nejednotnosti britských koloniálních a královských institucí (každá kolonie měla vlastní kongres a guvernéra, kteří rozhodovali o nasazení koloniálních milic a prostředků) měla navrch francouzská strana. Roku 1755 byla zorganizována výprava pod velením generála Braddocka (které se zůčastnil i George Washington), která měla za úkol obsadit francouzskou pevnost Fort Duquesne v údolí Ohia. Expedice však skončila katastrofou nedaleko řeky Monongahely. Celé dva pluky včetně pomocných milic byly rozprášeny Francouzi a indiány útočícími ze zálohy. Generál Braddock byl smrtelně raněn. V roce 1756 připlul s posilami do Ameriky markýz de Montcalm. Dobytím pevnosti Fort William Henry, u Champlainova jezera, zajistil Francouzům důležité strategické pozice. Ale v roce 1757 se britské královské a koloniální síly konečně zorganizovaly, což jim umožnilo využít obrovské přesily lidských zdrojů a hospodářských prostředků, kterou anglické kolonie nad francouzskými měly. Britské královské pluky a koloniální milice se posléze vylodily u francouské pevnosti Louisbourg, která měla chránit vjezd do zálivu sv. Vavřince, a dobyli ji (podruhé, poprvé byla dobyta roku 1745, ale byla Francii vrácena), čímž definitivně odřízly Novou Francii od dodávek z mateřské země. Válka však ještě zdaleka neskončila: 8. července 1758 připravil Montcalm zdrcující porážku 5x silnější britské armádě v bitvě u Carillonu. Nicméně i přes toto skvělé vítězství musel stále ustupovat. V roce 1759 Montcalm nejprve ještě odrazil britský pokus o vylodění u Montmorencyho vodopádů, nicméně vzápětí poté se vylodily jednotky generála Wolfa u Quebecu a zvítězili nad Francouzi v bitvě na Abrahamově pláni nedaleko města. Generálové Wolfe i Montcalm byli v bitvě smrtelně raněni. Pádem Montrealu roku 1760 francouzská nadvláda nad Novou Francií přestala fakticky existovat. Válka skončila zánikem Nové Francie, kterou zcela ovládly britské jednotky.

Uzavření míru - V listopadu 1762 se emisaři tří panovníků – Ludvíka XV., Jiřího III. a Karla III. dohodli na mírové dohodě. Francie postoupila Velké Británii Kanadu (Louisianu předala svému spojenci Španělsku), uznala ztrátu Akádie (bez ostrovů Miquelon a St.-Pierre), ztratila Grenadu a Grenadiny. Francii byly vráceny Martinik, Guadaloupe, Désirade a Marigalante. Britové slíbili vyklidit Havanu a Španělé postoupili Velké Británii Floridu. Na začátku prosince projednával anglický parlament tyto články a zazněly zde i kritické ohlasy. Přesto však smlouva byla podepsána 10. února 1763.

• Nová Francie (fr.: la Nouvelle-France) je označení pro území kolonizovaná Francií v Severní Americe v letech 1534-1761. Kolonizaci zahájil Jacques Cartier svými výzkumy zálivu svatého Vavřince. V době svého největšího rozmachu (1712, před Utrechtskou smlouvou) se Nová Francie členila na 5 kolonií (Canada, Acadia, Hudson Bay, Newfoundland a Louisiana) a sahala od zálivu svatého Vavřince a Hudsonova zálivu až po Mexický záliv. V roce 1763 Francie odstoupila téměř veškeré zbývající území Nové Francie (s výjimkou ostrovů Saint-Pierre a Miquelon) Velké Británii.

• Louisiana byla územně-správní součást francouzské kolonie Nová Francie. Toto území, které bylo pod správou Francouzů po většinu 17. a 18. století, neslo své pojmenování po francouzském králi Ludvíku XIV.. Poprvé toto pojmenování použil francouzský objevitel Cavelier de La Salle. Zaujímala většinu hydrografického povodí největší severoamerické řeky Mississippi. Přibližné geografické vymezení Louisiany je: na severu Velká jezera, na jihu Mexický záliv, na západě Skalnaté hory a na východě Apalačské pohoří. Louisiana byla rozdělena do dvou regionů Dolní Louisiana a Horní Louisiana, přírodní hranice mezi těmito správními jednotkami byla řeka Arkansas. Jeden z dnešních států USA - Louisiana - nese své jméno po tomto historickém regionu, ale rozlohou zaujímá pouze malou část původní Louisiany ovládané Francouzi.

Louisiana se rozvíjela velmi pomalu kvůli nedostatku financí a lidských zdrojů a zároveň i kvůli velkým vzdálenostem. Prohra Francie v Sedmileté válce (její část odehrávající se na severoamerickém kontinentu je známa jako Francouzsko-indiánská válka) ukončené Pařížskou smlouvou v roce 1763 znamenala pro Francouze ztrátu kontroly nad Louisianou. Pařížská smlova (mimo jiné) přikazovala předat území východně od řeky Mississippi do rukou Velké Británie, na západ od řeky bylo území přiděleno Španělsku, které nově nabyté území začlenilo do svého místokrálovství Nové Španělsko. Francie obnovila svoji svrchovanost nad západní částí Louisiany v roce 1800, v roce 1803 ji však Napoleon Bonaparte prodal Spojeným státům americkým (viz. Koupě Louisiany), čímž definitivně skončila francouzská nadvláda nad Louisianou. Nejsevernější část Louisiany byla v roce 1818 přenechána Spojenými státy Velké Británii. Toto území se nacházelo nad 49. rovnoběžkou severní šířky a dnes je součástí kanadských provincií Alberta a Saskatchewan. Na území dnešních USA se Louisiana rozkládala přes celé státy Iowa, Missouri, Arkansas, Oklahoma, Kansas, Nebraska, Jižní Dakota a na částech států Montana, Severní Dakota, Minnesota, Louisiana, Texas, Nové Mexiko, Colorado a Wyoming.

Historické milníky -

• 1673 : Louis Jolliet a Jacques Marquette začínají prozkoumávat tok řeky Mississippi
• 1682 : Cavelier de La Salle doplul po proudu řeky až k ústí Mississippi.
• 1699 : Pierre Le Moyne d'Iberville prozkoumává břehy řeky.
• 1701 : Antoine de la Mothe Cadillac zakládá město Detroit.
• 1717 : oficiální začátek obchodování s otroky v Louisianě
• 1718 : založení New Orleans.
• 1723 : New Orlaens se stává oficiálním hlavním městem francouzské kolonie Louisiana
• 1763 : Pařížská smlouva, Francie ztrácí Louisianu
• 1764 : založení města St. Louis
• 1779 : založení města Chicago
• 1800 : Francie přebírá správu západní části Louisiany zpět od Španělska
• 1803 : Napoleon Bonaparte prodává Louisianu Spojeným státům

• René Robert Cavelier, Sieur de La Salle, případně pouze Robert de LaSalle (22. listopadu 1643, Rouen - 19. března 1687, v dnešním Texasu) byl francouzský cestovatel a objevitel, který prozkoumal oblast Velkých jezer na hranicích Kanady a Spojených států amerických, řeku Mississippi a Mexický záliv. La Salle prohlásil ústí řeky Mississippi za doménu francouzského krále.

• Akádie nebo též Akadie (fr. Acadie, angl. Acadia) označuje region na východním pobřeží Ameriky a dnes zahrnuje kanadské provincie Nové Skotsko a Nový Brunšvik, menší část provincie Québec (na poloostrově Gaspé), stát USA Maine a francouzské souostroví Saint-Pierre a Miquelon.

V roce 1604 připlula do ústí řeky St.-Croix (dnes na hranicích Maine a Nového Brunšviku) skupina francouzských osadníků vedených Samuelem de Champlainem. Tito osadníci nazvali okolí této řeky Akádií buď podle starověké A(r)kádie nebo nejasného Le Cadie. Nejprve se osadníci usídlili na ostrůvku v ústí řeky, avšak po kruté zimě na přelomu let 1604/1605, během které zahynula polovina osadníků hladem se přeplavili na protější stranu zálivu Fundy, kde vybudovali osadu Port Royal. V roce 1613 ji napadli a zničili Angličané z Virginie. Ve dvacátých letech sedmnáctého století se zde pokusil založit Nové Skotsko skotský šlechtic William Alexander, ale oblast zůstala v držení Francie , která ji v roce 1654 vyměnila za ostrov Svatý Kryštof s prospěch Velkou Británií. Protože Velká Británie svou část dohody nedodržela, Francie roku 1670 převzala správu oblasti celkem bez nesnází zpět. Počet obyvatel se zvyšoval velice pomalu. Místní obyvatelé se živili především rybolovem a mnozí se po skončení sezóny vraceli domů, do zámoří. Zůstávali spíše jednotlivci, takže v roce 1671 zde žilo jen 400 Francouzů a v roce 1714 2900. Během války o dědictví španělské se Angličané dvakrát pokusili Port Royal dobýt (v letech 1704 a 1707). Uspěl až jejich třetí pokus v roce 1710 a na základě Utrechtského míru získali v roce 1713 do svého držení. Od začátku panovaly nejasnosti, zda Francie postoupila Akádii celou nebo pouze oblast kolem zálivu Fundy (interpretace pojmu staré hranice) a spory o budoucnost zdejších francouzských osadníků, tzv. Akaďanů. Část jich sice odešla na ostrovy Saint-Jean a Royale (dnes ostrov Prince Edwarda a ostrov Cape Breton), nicméně většina se rozhodla zůstat ve svých domovech. Britové souhlasili pod podmínkou, že odpřísáhnou věrnost jejich panovníkovi, což se Akaďanům příliš nezamlouvalo. Dohoda z roku 1730. nakonec vedla ke kompromisu: akadští Francouzi odpřísáhli věrnost koruně s podmínkou, že ta po nich nebude žádat, aby bojovali proti Francii. Během války o rakouské dědictví se Francouzi dvakrát (1744 a 1746) snažili dobýt Akádii zpět. Po obnovení bojů v roce 1755 se místní úřady rozhodly přimět Akaďany k bezpodmínečné poslušnosti koruně. Když s ohledem na dohodu z roku 1730 odmítli, rozhodly britské úřady a vojsko o odsunu obyvatelstva označovaném později za Grand Dérangement (Velké Vyrvání/Hrůza). Na podzim 1755 deportovalo britské vojsko 5000 – 6500 osob. Cílem vysídlenců se stalo Třináct kolonií, z nichž ale většina odmítla vyhnance přijmout a deportovala je dál, nebo je uvěznila. V roce 1758 jejich řady rozšířili Akaďané deportovaní po dobytí francouzské pevnosti Louisbourg z ostrova Royale. Jednalo se o dalších 3500 – 4000 osob. V souvislostmi s těmito deportacemi se často Grand Dérangement považuje za první a zřejmě jedinou etnickou čistku v Americe spáchanou na neindiánském obyvatelstvu. Už během války řada vyhnanců nalezla útočiště ve Francii, Francouzské Guyaně, v Louisianě a na Haiti, odkud ale později odešla z větší části opět do Louisiany, kde splynutím s místními kreoly vytvořili etnikum Cajunové. Malá část našla útočiště na Saint Pierre a Miquelonu, kde se v letech 1778 a 1793 stala cílem dalších dvou britských deportací. Část Akaďanů se do oblasti vždy vrátila a dnes tvoří významnou složku populace především v Novém Brunšviku,

• Samuel de Champlain (asi 1567 – 25. prosinec 1635) byl francouzský geograf, kartograf, diplomat a cestovatel, který prozkoumal přilehlé oblasti Severní Ameriky. Založil město Québec 3. července roku 1608 a byl jeho starostou až do konce svého života. Je nazýván Otcem Nové Francie, jejímž prvním guvernérem byl od roku 1627 do roku 1635.

Počátky - Champlain se již od svého mládí plavil po moři a v roce 1598 se plavil do Ameriky pod španělskou vlajkou. Po návratu sepsal zprávu a předal jí francouzskému králi Jindřichu IV. Tato zpráva obsahovala 60 map a Jindřich žasl nad kartografickými schopnostmi tohoto mladého muže. Champlain obdržel titul královského kartografa s malou osobní rentou. Po dvou letech se vydal v čele nové výpravy do Ameriky, která vyplula roku 1603. Výprava směřovala stejnou cestou jakou plul Jacques Cartier před tolika lety a dostala se k vesnici Hochelaga. Vesnice však byla prázdná, její obyvatelé uprchli před útočnými Irokézy. Výprava zde potkala kočující Indiány, se kterými směnili kožešiny a vrátili se zpátky do Francie. Téhož roku prozkoumal Champlain oblast kolem řeky sv. Vavřince. Do těchto končin ho přilákal slíbený monopol na obchod s kožešinami a "Otec Kanady" nebo také nazývaný jako "Otec Nové Francie" (Père de Nouvelle France) se do této oblasti zase po roce vrátil. Poslal do této oblasti dvě lodě, kterým velel Sieur de Monts, a na kterých bylo 79 cestujících z Francie. De Monts měl od francouzského dvoru nařízení založit v Kanadě obchodní společnost a kolonii zvanou Akádie. Aby se vyhnuly kruté zimě v nížině sv. Vavřince, rozhodli se Francouzi přezimovat jižněji, na ostrůvku u vjezdu do zálivu Bay of Fundy. Ukázalo se to jako katastrofální rozhodnutí, jelikož na celém ostrově nebyla žádná pitná voda a na písčité půdě se nedaly pěstovat žádné plodiny. Muži umírali na nemoc kurděje, do té doby neznámou nemoc, a záhy pochopili, že musí být zapříčiněna jednotvárnou stravou - uzené maso, solené ryby, ovesné vločky a suchary - typickou stravou tehdejších kolonistů. Jelikož zima toho roku nastala velmi brzy, porazili kolonisté stromy, které by je chránili před větrem, aby měli čím topit. Okolní moře bylo plné ledovců, takže lodě nemohli odplout a byly na ostrově uvězněné až do jara. Champlain se roku 1604 vydal do Nové Francie znovu a působil zde jako průvodce Pierra du Guast, sieura de Monts, který měl za úkol usídlit v Nové Francii sto kolonistů. Přestože bylo velice lákavé vrátit se znovu do Francie, Champlain a osadníci kteří zimu přežili naložili všechen zbylý majetek na lodě a přepluli na druhou stranu zálivu. Tam, na západním pobřeží ostrova Nova Scotia, založili osadu Port Royal, dnešní Annapolis. Malý přístav se stal centrem první stálé francouzské kolonie v Americe. Obchodníci s kožešinami a ostatním zbožím postupně zakládali obchodní stanice po celé Akadii, která se brzy prostírala na polovině dnešní provincie Nova Scotia a po části New Brunswicku. Obchodní stanice, které odesílaly do Francie tísíce bobřích, vydřích a losích kožešin, lákaly do Nového světa další a další kolonisty.

Založení Québec City - Po zimě se výprava plavila po východním pobřeží Severní Ameriky a celé toto pobřeží zmapovala. Roku 1607 se vrátila do Francie. Za rok vyrazil Champlain do Nové Francie znovu a tentokrát měl nad výpravou plné velení (zodpovídal se Sieuru de Monts ve Francii). 3. července 1608 byla otevřena obchodní stanice, která se nacházela poblíž huronské vesnice Stadacon, tato stanice dostala jméno Quebec. Již od počátku se Champlain snažil navázat dobré vztahy s Indiány. Brzy se mu podařilo spřátelit s kmeny Huronů a Algonkinů, které žily v této oblasti. Indiáni se často opakovaně vydávali do Quebecu a obchodovali s Francouzi. Ještě na konci roku 1608 vypravil Champlain své lodě do Francie (byly plné kožešin) a sám zde zůstal ještě s dalšími 28 muži. Na jaře roku 1609 přišli ke Quebecu válečníci Huronů a požádali Champlaina o pomoc proti Irokézům. Champlain svolil a v létě téhož roku se se dvěma svými muži vydal s Indiány na cestu. Výprava se dostala do míst, kde dnes leží Champlainovo jezero a potkala se zde s Irokézi. Bylo domluveno, že boj bude zahájen dalšího dne. Hned za rozbřesku byly obě armády připraveny k boji. Champlain, který byl v čele Indiánů, vypálil ze své muškety. Po tomto výstřelu zůstali na místě dva mrtví indiánští náčelníci. Irokézové se zalekli, ale po chvíli chtěli zaútočit. V tom vystřelili ze svých mušket i dva zbývající Francouzi a Irokézové se dali na útěk. I když tato událost upevnila přátelství mezi Hurony a Francouzi, z pozdějšího pohledu se ukázalo, že šlo o velikou strategickou chybu. Irokézové byli v této oblasti dominující silou, která dokázala postavit do boje 10 000 mužů.

Už nikdy nezapomněli Irokézové na tuto událost a neustále napadali francouzské osady. V 18. století se spolčili s Brity a hráli důležitou roli v pádu Nové Francie. Champlain se v roce 1610 vrátil do Francie, ale ještě předtím přemluvil Algonkiny, aby do svého tábora přijali jednoho Francouze. Když se na jaře roku 1611 vrátil, vyprávěl mu tento Francouz o jezerech, která jsou více na západě. Champlain chtěl co nejrychleji uspořádat výpravu, která by měla za cíl prozkoumat tyto jezera. Avšak Siuer de Monts přišel o monopol a z Francie se hrnuli obchodníci, kteří chtěli co nejrychleji zbohatnout a vrátit se zpátky do Francie. Brzy došlo mezi Indiány a Francouzi k mnoha nepokojům a Champlain se velice snažil, aby nevypukla válka. Nakonec se Champlain vrátil do Francie a šel žádat krále o udělení monopolu. V roce 1613 se vrátil do Nové Francie jako její guvernér, ale všichni Huroni již kraj kolem řeky sv. Vavřince opustili. Champlainovo úsilí přišlo vniveč.

Hledání severozápadní cesty a osídlování Nouvelle France - Když se Champlain vrátil do Nové Francie, ihned se sešel s mužem jménem Nicholas Vigneau. Ten tvrdil, že nalezel průjezd do Číny. Champlain se ihned vydal na průzkumné cesty, které uskutečnil v roce 1613 a 1615. Cílem nadále zůstávalo nalezení cesty vnitrozemím až k pobřeží Čínského moře. Po dramatické plavbě na řece Ottawě se od tamních Indiánů dozvěděl, že Vigneau lhal. Po této výpravě se Champlain snažil se svými indiánskými spojenci porazit Irokéze, avšak tato snaha nebyla úspěšná. Kolem roku 1620 vyslal Champlain Francouze Étienna Brûlé, aby prozkoumal oblast na západ od Huronského jezera. Brulému se tato expedice podařila a zmapoval tamní oblast (jednalo se o území dnešních provincií Ontario a Québec).

Samotný Champlain se věnoval správě Quebeku. I když obchod s kožešinami vzkvétal, v Quebeku nežil stále takřka nikdo. Obchodníci se zde zdrželi jen krátkou dobu a vrátili se do Francie. V celé Nové Francii žilo stále pouze osmdesát osob, včetně katolických misionářů. Champlain dělal vše proto, aby mohl splnit kolonizační požadavky francouzské koruny. Už od roku 1615 posílal do oblasti Akadie a Québecu jezuity a františkány, aby mezi Indiány konečně začal šířit křesťanskou víru. Ve zprávách které posílal do vlasti bájil o úrodné zemi, o celkovém blahobytu - rolníkům sliboval mnohem lepší podmínky než v rodné Francii. Dělal vše proto, aby do Nové Francie konečně přilákal co nejvíce lidí. Ve Francii existovala určitá skupina obyvatel, která možnost odstěhování z Francie nadšeně uvítala. Jednalo se o hugenoty a těm, jakožto protestantům, byly brány Nouvelle France (Nové Francie) nadobro uzavřeny. Počet obyvatel přes všechny jeho snahy pořád stagnoval a Francie si nemohla činit nárok na prozkoumané oblasti a osídlená území Kanady. Kardinál Richelieu, francouzský ministr, roku 1627 zakládá obchodní společnost Nová Francie (nazývaná také "Společnost stovky partnerů"), která měla dobytí a osídlení Kanady uspíšit. Jako návnadu nabízela francouzská koruna zájemcům obrovské pozemky za podmínky, že je majitelé vymýtí, založí na nich plantáže a zajistí jejich obdělávání. Těmto pozemkům se říkalo seigneurie a jejich majitel se nazýval seigneur. V dnešní provincii New Brunswick existovalo 24 takových lén. Francouzům se však do Akadie příliš nechtělo, dokud jim majitelé statků nedovolili, aby kromě obdělávání půdy mohli také obchodovat za účelem velmi vysokého zisku s kožešinami a provozovat výnosný rybolov. Přitom tito noví rolníci, habitants, zůstávali poddanými seigneurů, kteří v nové zemi vládli jako feudální knížata.

Anglo-francouzská válka - V roce 1627 vypukla válka mezi Anglií a Francií. Francouzi vyslali do Quebeku flotilu s kolonisty a zásobami. Bohužel pro Quebec, během plavby napadl francouzskou flotilu David Kirke, pirát v anglických službách. Quebec se musel vzdát, ale v roce 1632 byl navrácen Francii. Champlain se snažil z Quebecu vybudovat město, které by se stalo šiřitelem francouzské civilizace. Roku 1634 se s Champlainovým požehnáním vydává na průzkumnou plavbu Jean Nicolet, který byl přesvědčen (stejně jako mnozí lidé před ním), že nalezl průjezd do Číny, samozřejmě, že ho nenalezl, ale prozkoumal velkou část území kolem amerických jezer a Francie si mohla toto území nárokovat. Během této výpravy zemřel otec Nové Francie - Samuel de Champlain. Champlain se jako žádný jiný zasadil o rozvoj Nové Francie a díky němu se francouzská civilizace zachovala v údolí sv. Vavřince dodnes. Po roce 1635 se Nová Francie přestává vyvíjet a rozrůstat. Hlavním problémem Francouzů stále byla nízká zalidněnost území Nové Francie. Kolem roku 1660 žilo v Nové Francii pouhé tři tisíce lidí. Bylo to proto, dže Francouzi nepohlíželi na Novou Francii jako na zemi, kde se dá začít nový život (tak jako Britové), ale jako na zemi, kde se dá rychle zbohatnout. Po tomto zbohatnutí se většina Francouzů vrátila domů. Ti kteří zůstali, museli snášet tuhé zimy, tvrdou dřinu, nemoci, nepřátelské Indiány a dokonce zemětřesení. Nová Francie byla stále závislá na dodávkách z Evropy, které byly nejisté. Roku 1663 hrozilo, že se Nová Francie rozpadne. V tom zasáhl král Ludvík XIV., který dal kolonii status královské provincie, poslal tam pluk dobře vycvičených vojáků a jmenoval zvláštního důstojníka, intendanta, který měl dohlížet na vnitřní záležitosti provincie. Těmito kroky se Nová Francie stabilizovala. Prvním intendantem byl Jean Baptiste Talon. Talon nařídil výstavbu pevnůstek, které by chránily francouzské území před Irokézi. Také podporoval řemesla jako stavbu lodí a tkalcovství. Zahájil zajímavou akci, která měla přilákat do Nové Francie nové obyvatele. Slíbil manželským párům, které se odstěhují do Nové Francie a budou mít více jak dvanáct dětí, čtyřicet hektarů půdy.

Kolonizace Severní Ameriky probíhala od zhruba 16. století až do dob obsazení posledních míst patřících domorodým obyvatelům (indiánům) v 19.století. V kolonizaci Severní Ameriky se angažovali Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře také Švédové a Rusové. Geograficky se Angličané a Francouzi soustředili především na oblasti dnešního USA a Kanady, tedy do severnějších oblastí Severní Ameriky. Ty nejsevernější oblasti dnešní Aljašky byly kolonizovány Ruskem, které Aljašku prodalo USA v roce 1868. Naopak jih dnešního USA byl celý pod kontrolou Španělska, které ovládalo celou či většinu Autor LUCky.luKA 01.Duben 2009 v 02:57 | Permalink