Gian Lorenzo Bernini
Gian Lorenzo BerniniNarození - 7. prosinec 1598 v NeapoliÚmrtí - 28. listopad 1680 v Římě
Giovanni Lorenzo Bernini (7. prosince 1598, Neapol – 28. listopadu 1680, Řím) - byl významný italský barokní architekt, sochař a malíř. Dotvořil Svatopetrské náměstí před bazilikou sv. Petra ve Vatikánu. Jeho sochy se staly vzorem pro evropské barokní sochaře. Ti však už nedokázali vytvořit díla, která by se rovnala Berninimu. Bernini byl pro baroko stejně jako Michelangelo pro renesanci revolučním mistrem, jenž ukázal svému okolí budoucnost.
Život –
Otec Berniniho, Pietro Bernini, byl sochařem původem z Florencie, který pracoval u neapolského dvora. Oženil se s Angelicou Galante, s kterou se seznámil během tamějšího pobytu. Roku 1605 nebo 1606 se rodina přestěhovala do Říma, kde byl Pietro Bernini pověřen papežem Pavlem V. výzdobou kaple Paolina v kostele Santa Maria Maggiore. Gian Lorenzo zde tvořil svá díla již od útlého věku, částečně také na zakázky papežské rodiny. Jeho prvním patronem byl kardinál Scipione Borghese. Papež Urban VIII. jej považoval za svého přítele a roku 1629 jej jmenoval architektem Sv. Petra a superintedantem veřejných prací v Římě (pouhé čtyři dny po smrti dosavadního architekta baziliky – Carla Maderny).
15. května roku 1639 se oženil s nemajetnou Caterinou Tezio (jí bylo 22 let a Berninimu 40), dcerou právníka; narodilo se jim 11 dětí – devět z nich přežilo své rodiče (3. srpna 1657 se narodil Domenico Bernini, který později sepsal otcův životopis). Rodina bydlela ve Via della Mercede. Dle dochovaných pramenů se jednalo o spokojené manželství. Caterina zemřela roku 1673, sedm let před Gianlorenzem.
Před svatbou se v Berniniho životě objevila ještě jedna žena – Constanza Bonarelli, žena jeho spolupracovníka Mattea Bonarelli, která byla jeho milenkou asi od roku 1635. Kromě její busty existují spekulace, že je také zpodobněna v Božské lásce na náhrobku Urbana VIII.. Vztah skončil velmi dramaticky. Roku 1638 přistihl Bernini svého bratra Luigiho jak odchází z Constanzina domu. Opakovaně jej fyzicky napadl a zlomil mu dvě žebra. Poté se Luigi uchýlil do azylu kostela Santa Maria Maggiore a následně odjel z Říma do Bologne. Constanzu nechal Bernini svým sluhou pořezat břitvou. Za tento čin byl odsouzen, díky svému prominentnímu postavení, pouze k pokutě 3000 scudů a jeho sluha byl vykázán do exilu.
Berniniho náhrobek v kostele Santa Maria Maggiore -Kolem roku 1644 francouzský kardinál Mazarin opakovaně nabízel Berninimu vysoký roční důchod, pokud přesídlí do Francie. Bernini o tom pravděpodobně po smrti Urbana VIII. uvažoval, ale nakonec zůstal v Itálii. Roku 1664 byl vyzván, spolu s Carlem Rainaldim a Pietrem da Cortonou, Jeanem-Baptistem Colbertem, aby naplánoval dokončení Louvru. Jeho návrh byl přijat a francouzský král osobně intervenoval u papeže Alexandra VII., aby Berniniho pustil do Paříže – sochař s doprovodem (sochaři Giulio Cesare, Mattia de Rossi a jeho druhý syn Paolo) odjel v dubnu 1665. Jako host Ludvíka XIV. vytvořil čtyři návrhy dokončení Louvru, které nebyly nikdy uskutečněny, a panovníkovu bustu. Obdržel 20 000 scudů a doživotní rentu 2000 scudů. Francii opustil v říjnu 1665 a zpět do Říma dorazil v prosinci téhož roku. Roku 1666 byla v Římě založena nová Francouzská akademie a Bernini se stal jejím uměleckým konzultantem. Gianlorenzo se během svého pařížského pobytu vyjadřoval velmi kriticky k francouzskému umění; jediné, co obdivoval, bylo dílo malíře Nicolase Poussina.
Roku 1670 čelil sexuálnímu skandálu způsobeném jeho bratrem Luigim, který byl jeho asistentem. Luigi byl vypovězen z Říma a Bernini musel zaplatit vysokou pokutu.
Roku 1679 mu ochrnula pravá ruka, patrně následkem mrtvice. Zemřel v nedožitých 82 letech a zanechal svým potomkům velké jmění (400 000 scudů). Je pochován v kostele Santa Maria Maggiore.
Berniniho spolupracovníci –
Během svého života spolupracoval Bernini s mnoha sochaři. Patřili k nim Giuliano Finelli, Andrea Bolgi, Stefano Speranza, Ercole Ferrata, Lazzaro Morelli, Giovan Antonio Mari, Pietro Paolo Naldini, Antonio Raggi, který je považován za jeho nejúspěšnějšího nástupce a další. Na některých dílech se Bernini fyzicky nepodílel, pouze k nim vytvořil návrhy - například socha svaté Barbary v katedrále v Riety a socha na fontáně Moro zhotovené Marim, sochy na Fontáně čtyř řek nebo Slon s obeliskem. Luigi Bernini byl Gianlorenzovou pravou rukou řadu let. Například vytvořil tělo jednoho z andělů na náhrobku Matyldy Toskánské, asistoval při kompletaci náhrobku Urbana VIII. a byl superintendantem stavby Apoštolského paláce.
Bernini a papežové –
Portrét Urbana VIII. od G.L.BerninihoBěhem sochařova života získalo pontifikát devět papežů. Nejvýznamnější postavení v Berniniho životě měl Urban VIII., který jej podporoval už jako kardinál a po zvolení papežem jej dosadil do role svého Michelangela.
S Berninim se Alexandr VII. seznámil roku 1651, když se jako kardinál Chigi vrátil z Kolína, kde byl papežským nunciem. Za jeho pontifikátu nebyl Lorenzo pouze hlavním architektem sv. Petra ale také architekt Camery, což bylo považováno za velkou papežskou přízeň. Dle některých zdrojů mu bylo měsíčně vypláceno 260 scudů.
Roku 1646 napsal Gianlorenzo hru při příležitosti karnevalu, která byla urážlivou satirou na papeže Inocence X. a jeho synovce kardinála Camilla Pamphili. Hra byla uvedena v paláci donny Olimpie, která byla papežovou švagrovou. Při zadávání zakázky na Fontánu čtyř řek papež nevyzval Berniniho k předložení návrhu, tak jako ostatní římské architekty. Berniniho přítel a manžel papežovy neteře, Niccolo Ludovisi, podstrčil Gianlorenzův model mezi ostatní a papeže tak zaujal, že jej i přes averzi vůči sochaři vybral.
Klement IX. si oblíbil jeho společnost a využíval jeho služeb častěji než jeho nástupce Klement X., který jej označil za příčinu plýtvání pěněz papežského státu v obtížných časech.
Bernini a Borromini –
Jsou považováni za dva největší římské architekty své doby s naprosto odlišnými životními osudy. I když spolupracovali na několika projektech (baldachýn ve svatopetrské bazilice, palác Barberini, náhrobek Urbana VIII.), byli silnými soupeři. Bernini měl však výhodnější postavení a mocné ochránce. Borromini nejvíce kritizoval Berniniho za nezdařenou stavbu jižní věže k bazilice sv. Petra. Bernini zcela ignoroval nevhodnost tamního podloží a nechal postavit zvonici, která musel být následně stržena, jelikož hrozilo její zřícení. Souboj obou konkurentů pokračoval tím, že Bernini nazval Borrominiho architekturu „gotickou“, což bylo v jejich době hanlivé označení. Po něm tato slova použil i papež Urban VII. pro popis Borrominiho kostela Sant'Ivo alla Sapienza. Dle Paula Fréarta popsal Gianlorenzo při pobytu ve Francii svého rivala jako muže výstředních myšlenek, jehož návrhy architektury odporují čemukoliv představitelnému. Roku 1632 napsal Bernini dopis, kterým doporučoval Borrominiho na místo architekta římské univerzity La Sapienza. Účel této protekce není zcela jasný, existuje několik teorií, z nichž jedna ji označuje za pokus udržet Borrominiho u projektu výstavby baziliky sv. Petra.
Teprve s nástupem papeže Innocence X., který se stal pronásledovatelem doposud vládnoucího rodu Barberiniů, se Borromini dostal ke státním zakázkám. Bernini si sice udržel významné postavení na projektu Sv. Petra, ale po smrti svého ochránce čelil silné kritice.
Dílo –
Datace děl, pokud není uvedeno jinak, je převzata od Rudolfa Wittkowera.
Sochařství –
Koza Amaltheia – mramorové sousoší kozy s malým Jupiterem a Faunem (sbírka Galleria Borghese). Datace vzniku tohoto díla není jistá, udává se rok 1615, ale i 1609.
Busta biskupa Giovanniho Battisty Santoniho, kolem roku 1610 nebo 1616, kostel Santa Prassede.
Mučednická smrt svatého Vavřince, 1614-(1615 )1616, sbírka Contini Bonacossi, Florencie .
Mučednická smrt svatého Šebestiána, 1615-(1616) 1617, sbírka Thyssen Bornemisza v Luganu; socha vytvořená pro kardinála Maffea Barberiniho.
Busta Giovanniho Vigevana, 1617, Santa Maria sopra Minerva. Busta je včleněna do Vigevanova náhrobku, který se nachází v levé boční lodi.
Busta Pavla V., 1618, Galleria Borghese, výška 35 cm.
Anima Dannata, 1619, busta, pro niž autor zřejmě čerpal inspiraci z Caravaggiova obrazu Chlapec kousnutý ještěrkou.
Aeneas, Anchines a Ascanius.
Aeneas, Anchises a Ascanius prchající z Tróje, 1618-1619, výška sochy 2,2 metry, Galleria Borghese, první velké Berniniho sousoší vytvořené pro kardinála Scipiona Borgheseho , určené k výzdobě jeho vily.
Neptun a Triton, 1620, Victoria and Albert Museum, Londýn, výška sousoší 1, 82.
Pluto a Persefona, 1621-1622, Galleria Borghese, výška sousoší 2,25 metru.
Busty papeže Jiřího XV.
Busta monsignora Pedra de Foix Montoya, 1621 (1622), refektář kláštera Santa Maria di Monseratto.
Busta kardinála Escoubleaua de Soursis, 1622, Saint Bruno, Bordeaux.
Busta kardinála Roberta Bellarmineho, 1622, náhrobek kardinála v apsidě kostela Gesu, Řím.
Busta kardinála Giovanniho Dolfina, 1622, S.Michele di Isola - Benátky.
Apollon a Dafné, 1622-(1624)1625, Galleria Borghese, výška sousoší 2,43m. Do podstavce byl vryt nápis, jehož autorem je Urban VIII:
Quisquis amans sequitur fugitivae gaudia formae,
Fronde manus implet, baccas seu carpit amaras.
David, 1623 (1624), Galleria Borghese, výška 170 cm. Této soše byl roku 1910 dodán nový podstavec (originál lze vidět na bronzové kopii v římském Museo Nazionale), který změnil její vzhled.
Busta Urbana VIII., 1623, San Lorenzo in Fonte.
Busta Monsignora Franceska Barberiniho, 1623, National Gallery of Art ve Washingtonu, do konce 2. světové války v paláci Barberini. Výška busty 79,6 cm. Strýc Urbana VIII..
Busta Antonia Barberiniho, 1628, Galleria Nazionale d'Arte Antica v Římě, původně zařazena ve sbírce Henrietty Barberini; výška busty 80 cm.
Busta Camilly Barbadoni, 1626, Museum of Fine Arts Copenhagen; výška busty 59,5 cm. Matka Urbana VIII..
Busta kardinála Franceska Barberiniho, Toledské museum umění, Ohio; výška busty 82 cm. Synovec Urbana VIII..
Baldachýn -
Bronzový baldachýn nad hrobem sv. Petra, 1624-1633, (bazilika sv. Petra ve Vatikánu), výška kolem 29 metrů. Na mramorových podstavcích s erby papeže a rodu Barberini stojí kroucené sloupy zdobené zlatými lístky. Horní část baldachýnu tvoří voluty a sochy andělů.
Byla to první zakázka od papeže Urbana VIII. Navrhování bronzové konstrukce trvalo Berninimu tři roky, zhotovil několik modelů z vosku, sádry a dřeva. Spolupracoval se svým otcem a Franceskem Borrominim, který vyzdobil mramorové podstavce baldachýnu a pracoval na bronzových volutách. Dílo bylo náročné jak finančně (200 000 dukátů), tak i technicky; bylo nutno zbudovat hluboké základy, aby byla zajištěna stabilita konstrukce. K zajištění dostatku materiálu nechal Bernini zřídit v blízkosti stavby dvě slévárny. Použitý bronz pocházel z kupole baziliky, kde ho z důvodu odlehčení stavby nechal papež Pavel V. nahradit olovem. Bylo ho však málo a tak Urban VIII. nechal strhnout všechen bronz z římského Pantheonu.
Santa Bibiana, 1624-1626, kostel Santa Bibiana, Berniniho první socha s řaseným oděvem. Kopie sochy je v petrohradské Ermitáži a nákres ve Vídni.
Busta kardinála Melchiora Klesla, 1626, Vídeň.
Andělé, 1626-1628, dvě mramorové sochy na oltáři kostela Sant'Agostino v Římě.
Busta kardinála Pietra Valiera, Benátky; výška busty 59 cm.
Památník Carla Barberini, 1630, Santa Maria in Aracoeli v Římě, rozměry desky 4,30x3,50 metru. Na desce je kartuš s nápisem, dekorovaná dvěma alegorickými postavami pravděpodobně zpodobňující Ecclesia militans a triumphans. Ecclesia militans byla zhotovena Stefanem Speranzou. Za tuto zakázku dostal Bernini zaplaceno 800 scudů.
Fontána Barcaccia, 1628-1629, Piazza di Spagna.
Svatý Longinus, 1629-1638, výška sochy 4,4 metry, bazilika sv. Petra; dochovalo se jedno bozzetto, malý hliněný model, Bernini jich k této soše údajně vytvořil dvanáct.
Busta kardinála Scipiona Borgheseho, 1632, Galleria Borghese; výška busty 78 cm.
Vidění sv. Terezie - Náhrobek hraběnky Matyldy Toskánské, 1633-1637, bazilika sv. Petra, pravá boční loď. Na sarkofágu klečí dva andělé přidržující kartuši s nápisem (dílo Andrei Bolgiho a Luigiho Berniniho). Nad nimi ve výklenku stojí socha Matyldy Toskánské držící v ruce papežskou mitru. Nad ní letí dva andělé s korunou a erbem od Mattea Bonarelliho a Bolgiho. Výjev na reliéfu zdobící sarkofág, dílo Stefana Speranzy, znázorňuje císaře Jindřicha IV. klečícího před papežem Řehořem VII.. Nákres k náhrobku je uložen ve Windsoru.
Pasce Oves Meas, 1633, mramorový reliéf nad hlavním vchodem, bazilika sv. Petra,; rozměry 4,90x5,58 metru.
Busta Constanze Bonarelli, 1635, Museo Nazionale ve Florencii, portrét sochařovy modelky a milenky v životní velikosti; výška busty 72 cm.
Busta Paola Giordana II. Orsini, 1624, bronzová busta vysoká 18,5 centimetru, Cyril Humphris Lld. Londýn.
Busty Paola Giordana II. Orsini a Isabelly Orsini, 1635, hrad v Braccianu; výšky bust 88 a 84 centimetrů.
Náhrobek Urbana VIII., 1628- 1647, bazilika sv. Petra. Uvádí se jako Berniniho první sochařské dílo, kde použil materiálu více barev. Je považována za variaci na hrobky rodu Medici v kostele San Lorenzo ve Florencii. Na sarkofágu z tmavého mramoru a zlaceného bronzu sedí okřídlená Smrt zapisující na tabuli na podstavci papežovi sochy nápis: Urbanus VIII Barberinus Pont. Max.. Vlevo od sarkofágu stojí socha Milosrdenství s dvěma dětmi. Napravo se o něj opírá Spravedlnost s kopím. Dozorcem nad touto dlouhodobou prací byl jmenován papežem kardinál Angelo Giori.
Busta Thomase Bakera, 1638, Victoria and Albert Museum; výška sochy i s podstavcem je 81,6 cm.
Medúza, 1637, palác Conservatori v Římě.
Busta kardinála Richelieua, 1640-1641, Louvre; výška mramorové busty 84 cm.
Busta kardinála Richelieua, Sanssouci; bronzová kopie mramorové busty.
Medúza -Fontána del Tritone,1642-1643, piazza Barberini.
Fontána delle Alpi, 1644, Piazza Barberini.
Busty Inocenta X., 1647, palác Doria-Pamphili.
Náhrobek Alessandra Valtriniho, 1639, San Lorenzo in Damaso v Římě, mramorový reliéf.
Památník Alessandra Valtriniho, San Giacomo alla Lungarna v Římě, mramorový reliéf.
Náhrobek řeholnice Marie Raggi, 1648, kostel Santa Maria sopra Minerva, šestý sloup v levé boční lodi
Fontána čtyř řek, 1648-1651, piazza Navona. Je to Berniniho největší fontána. Má tvar skály s jeskyní, na které stojí egyptský obelisk. Na skále jsou čtyři sochy
