LUCky.luKA

Jindřich Mořeplavec (4. března 1394 Porto - 13. listopadu 1460 Sagres) byl portugalským princem, vévoda z Viseu, z dynastie Avis, a významným podporovatelem objevitelských cest a námořního obchodu. V rozporu se svou přezdívkou se osobně zřejmě nikdy nikam neplavil.

Jindřich se narodil jako třetí syn portugalského krále Jana I. a anglické princezny Filipy Lancasterské.

Počátkem 15. století usilovali Portugalci o přenesení války s Maury na jejich území a o ovládnutí obchodu ze slonovinou, zlatem a otroky, které přivážely karavany přes Saharu z nitra Afriky. Představovali si, že kdyby pluli dostatečně dlouho podél břehů „černého kontinentu“, mohli by objevit cestu do Indie a zapojit se do výnosného obchodu s kořením a jiným luxusním orientálním zbožím, který doposud monopolně ovládali Benátčané a Janované. Hledání této nové cesty se stalo velkým životním dílem prince Jindřicha, ačkoli se sám kolem západoafrických břehů nikdy neplavil a přídomek „Mořeplavec“ dostal teprve v 19. století.

Pro dlouhotrvající plavby do neznámých vod chyběly v té době vhodné lodi a navigační metody. Pověrčiví námořníci navíc věřili, že mořská voda na rovníku vře a palčivé slunce mění bělochy v černochy, a obávali se, že na vlnách oceánu narazí spíše na příšery a mořské hady než na „rajské ostrovy“. Princ však na ně neustále naléhal, odměňoval odvážné a povzbuzoval bázlivé. Až do konce života všechny portugalské výpravy nejen inspiroval, ale i organizoval a především financoval, přičemž využíval i značných prostředků rytířského Kristova řádu, jehož velmistrem se stal. Princ vysílal každoročně jednu až dvě lodi na korzárské či výzvědné plavby k jihu. Postupně se těmto expedicím podařilo znovuobjevit a ovládnout atlantické ostrovy - Kanárské ostrovy, Madeiru, Kapverdy a Azory, které pak sloužily jako námořní základny.

Roku 1434 - po patnácti neúspěšných výpravách - kapitán Eannes „nedbaje nebezpečí, obeplul mys Bojador“, neblaze proslulé místo asi 1500 km severně od nejzápadnějšího výběžku Afriky, za nímž prý bylo jen mělké moře a strašlivé proudy. Bariéra strachu, dě čilý a výnosný obchod (druhy zboží dodnes připomínají názvy částí pobřeží - „Pepřonosné“, „Slonoviny“, „Zlatonosné“, ale i „Otročí“). Přes svoji výjimečnost a nadšení pro věc zůstával Jindřich člověkem své doby: objevování světa mu spadalo v jedno s násilným šířením křesťanství a v zotročování afrických domorodců nespatřoval nic nepatřičného. V době jeho smrti pronikli už Portugalci na africké pobřeží až k 8° s. š. (oblast dnešní Sierry Leone), roku 1471 dosáhli rovníku, v roce 1485 ústí řeky Kongo a pouhé tři roky je dělily od překonání mysu Dobré naděje.

Život: - Žil převážně ve svém sídle v Sagres, jinak také v Lisabonu. Odíval se skromně, zevnějškem nebyl nijak výrazný, pouze svými činy. - 20.srpen 1415 se uskutečnila jím připravená výprava proti Ceutě, ovládané arabskými piráty.- Do bitvy se vydalo 212 portugalských lodí. Po jejím dobytí byli Jindřich a jeho bratři pasováni na rytíře. Získali množství cenností a posílili svůj vliv v severní Africe. - r. 1417– byl jmenován velmistrem Kristova řádu (Lopo Dias de Sousa). - používal tituly governador a administrator (správce), dále: pán Gouvelly, správce rytířů z Avisu, starosta Gardy a dalších měst. - v čele Kristova řádu byl velmi úspěšný, řád zbohatl a Jindřicovi patřila celá 1/5 zisku. - své bohatství investoval do přípravy objevitelských cest. - nikdy se nestal králem, protože nebyl prvorozeným syn. - zemřel 13. listopadu 1460 v Sagresu (ve městě, kdy vybudoval slavnou námořní akademii).

Objevy: - v Sagresu shromáždil největší mistry svého oboru – kapitány, kartografy, stavitele lodí a založil Námořní akademii. Cvičil je, dohlížel na stavbu lodí. Díky této akademii mohli právě Portugalci zahájit století zámořských objevů. - objevování dal řád – kapitáni museli psát deníky, popisy tras - ve stejné době vychází s jeho podporou také díla o námořních vědách - r. 1418 – objeven ostrov Porto Santo a Madeira - s bratry podnikli výpravu proti marockému Tangeru – udělal několik chyb, v důsledku nichž byl poražen. Jeden z jeho bratrů dokonce padl do arabského zajetí, v němž zemřel - jím vyslané posádky pronikaly podél západního pobřeží Afriky na jih – objevily Bílý mys, Senegambi, Zelený mys atd. - r. 1441 – založil společnost pro obchod s Kanárskými ostrovy - r. 1444 – v Lagosu založil další koloniální obchodní společnost – věnoval jí monopol na obchod se Z Afrikou - dostal se až k ústí řeky Senegal (1446), do Gambie a do guinejské metropole Konakry a doufam ze to stači.

Portugalsko se stalo v průběhu 15. století za působení prince Jindřicha Mořeplavce průkopníkem zámořské expanze a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Po obsazení Ceuty (1415) postupovali mořeplavci dále podle afrického pobřeží, až roku 1488 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje. O deset let později přistál Vasco da Gama v Indii, kde vznikají další portugalské kolonie(od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). Ve stejné době pronikají Portugalci také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie – Brazílie. Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví. Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668.

V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy. Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Rio de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 1828—1830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe.

Dynastie Avis vládla v letech 1385 až 1580 Portugalsku.

Vlastně jde o nemanželskou linii předchozí dynastie burgundské, která sama náležela k větvím francouzského královského rodu Kapetovců.

V letech 1383 - 1385 bylo Portugalské království v krizi faktického bezvládí, způsobeného smrtí posledního portugalského krále z burgundské dynastie Ferdinanda I., který neměl mužského potomka. Za následnici trůnu byla pod regentstvím své matky Eleonory Teles de Menezes uznána v roce 1383 Ferdinandova desetiletá dcera Beatrix, kterou ještě téhož roku provdali za kastilského krále Jana I. To podnítilo boje Portugalců s Kastilií o svou nezávislost.

Dne 6. dubna 1385 prohlásila národovecká strana portugalským králem Jana, velmistra portugalského rytířského Aviského řádu a nemanželského syna krále Petra I. Portugalského (1320 - 1367) a dony Teresy Lourenço (Jan tedy byl polorodým bratrem zesnulého Ferdinanda I.). Kastilský král nedokázal nároky své ženy na trůn obhájit a po porážce Kastilie v bitvě u Aljubarroty ze 14. srpna 1385 byla vláda Jana I. Portugalského definitivně upevněna. Nová portugalská vládnoucí dynastie získala jméno po uvedeném rytířském řádu. V roce 1580 bylo Portugalsko připojeno jako korunní země ke Španělsku, čímž skončila téměř dvě století trvající vláda této dynastie. Filip II. Španělský pak nastoupil na portugalský trůn jako Filip I. Moudrý. Portugalský král Jan IV., původně vévoda z Bragancy, který dosedl na trůn po úspěšné vzpouře proti Habsburkům roku 1640, byl potomkem nemanželského syna Jana I., v nemanželské linii tedy potomci rodu vládli nadále.

Králové dynastie Avis:

Ostatní významní členové dynastie Avis:

Autor LUCky.luKA 04.Červenec 2010 v 17:21 | Permalink