Karlovci - 9.století - 2.část
Karlovská dynastie (Karlovci) byla šlechtickou a později panovnickou dynastií, která vládla ve Franské říši v letech 751 — 987 a stala se obnovitelkou říšské ideje v západní Evropě. Svůj název odvozuje od svého nejvýznamnějšího člena, císaře Karla Velikého. S Karlovci se setkáváme již od dob Pipina Staršího (zemřel roku 639) až do dob posledních Karlovců vévody dolnotrinského Oty (zemřel roku 1012) a nelegitimního syna krále Lothara arcibiskupa remešského Arnulfa (zemřel roku 1021).
Karolínská renesance - když Karel Veliký roku 814 zemřel, zdálo se, že vše je dokončeno. Dokonce i Byzantinci uznali jeho říši. Neuplynulo však ani třicet let, a toto obrovské dílo se ocitlo v troskách. Karel Veliký byl pochován v Cáchách. Po celý středověk byl uctíván jako dokonalý a úspěšný panovník. Byl nejslavnějším Karlovcem. Ludvík Pobožný, korunovaný již na císaře, se nacházel poblíž Saumuru, když ho zastihla zpráva o otcově smrti. Odebral se do Cách, kde nahradil otcovy rádce a služebníky. Jako nejdůležitější tzv. ideový inspirátor mu stál po boku sv. Benedikt z Anianu. Ludvík se silně vyznačoval úctou ke kněžím a mnichům. Později mu přezdívali Dobromyslný. V této době se všude ve franské říši rozvíjel lenní systém. Velmožové na špici lenní pyramidy, duchovní i světští hodnostáři, si počínali stále nezávisleji na králi. Karel Veliký je dokázal donutit k poslušnosti, Ludvík Pobožný však toho již schopen nebyl. Ludvík měl tři syny. V důsledku toho došlo k rozdělení říše: Lothar, nejstarší Ludvíkův syn, získal císařský titul, další dva synové se stali králi: Pipin v Akvitánii a Ludvík – budoucí Ludvík Němec – v Bavorsku, Rakousku, Panonii a Korutanech. Současně však vydal císař Ludvík Pobožný řadu opatření, aby zajistil jednotu říše. Proces dělení vyvrcholil, když se Ludvíkovi, který se podruhé oženil, narodil z bavorské manželky ještě jeden syn, Karel. I jemu tak musel Ludvík zajistit dědický díl, pozice říše se navíc zhoršovala. Situaci totiž zhoršovaly nepokoje na severu při hranici s Dány, invaze Bulharů na východě a povstání ve španělské marce na jihu, jehož se snažili využít Arabové. Podle všeho za to mohlo chybování rádců císaře.
Když sedmiletý Karel dostal roku 829 Alemanii s Alsaskem, Raetii a část Burgundska jako dědictví, postavili se proti tomu jeho tři starší nevlastní bratři a zahájili odboj proti otci, Ludvíkovi Pobožnému. Ten sice zpočátku vítězil, ale vzpoura se šířila dále. Když se Ludvík nedaleko Kolmaru setkal se silným vojskem svých synů, nechal se přesvědčit k jednání. Lothar nechal Ludvíka Pobožného a jeho syna Karla zajmout. S císařem pak jednal, jako by byl sesazen. Zanedlouho se ze tří synů-spojenců stali rivalové. Pipinova smrt roku 838 a skon císaře Ludvíka roku 840 ukončily tyto spory, vznikl však nový problém: nástupnictví v čele říše. Lothar se prohlásil císařem a získal podporu biskupů, přesto ale oba jeho mladší bratři Karel a Ludvík, stejně jako velké množství šlechty vůči němu zaujali nepřátelský postoj. 14. února roku 842 si přísahali Karel Holý a Ludvík Němec ve Štrasburku vzájemné spojenectví. O rok později donutili Karel Holý a Ludvík Němec nejstaršího bratra, aby byla říše rozdělena. Stalo se to v srpnu roku 843 u Verdunu. Podle verdunské smlouvy připadla Západní Francia, země západně od Saony a Rhony, Karlu Holému. Východní Francia se Saskem, bývalou Austrasií, Alemanií a Bavorskem přešla na Ludvíka Němce. Mezi oběma královstvími se od Fríska k Provenci a Lombardii rozprostírala oblast vlády císaře Lothara, Lotharingie – nejbohatší, ale obtížně hájitelná území franské říše. Střední Itálie s Ravennou a Římem patřila papeži, zatímco jih Apeninského poloostrova zůstal pod byzantskou mocí. Po Lotharově smrti byla jeho říše rozdělena mezi jeho tři syny. Jeden z nich Ludvík II. se stal císařem, jenže Karel Holý se spojil s Ludvíkem Němcem proti němu. Když pak Ludvík II. roku 875 zemřel bez mužského potomka, proklamoval papež Jan VIII. císařem Karla. Ludvík Němec toto rozhodnutí neuznal a zahájil proti bratrovi válku – a to byl konec evropské říše.
Panování posledních Karlovců - po abdikaci Karla III. Tlustého (syna Ludvíka Němce) roku 887 a oslabení rodu se na dílčí královské trůny dostávají příslušníci franské aristokracie, obvykle s Karlovci spříznění Bosovci, Robertovci, Welfové. Posledním císařem z dynastie Karlovců byl Arnulf Korutanský. V roce 911 vymřeli Karlovci v říši východofranské (Ludvíkem IV. Dítětem). V říši západofranské se Karlovci v domácích bojích a rozvoji feudálních řádů nebyli schopni prosadit tak obratně jako Robertovci – Kapetovci. Po Karlu III. se vlády dočasně zmocnili Robertovci a po nich Bosovci. Protože moc Kapetovců nebyla ještě dost autoritativní, obnovili sami Kapetovci (Hugo Veliký) vládu Karlovců povoláním Ludvíka IV. Zámořského z Anglie. Ten upevnil svou moc sňatkem s Gerberou, dcerou Oty I. Velikého. Jejich starší syn Lothar se stal králem a mladší Karel vévodou dolnotrinským. Po smrti krále Lothara záhy zemřel bez potomků jeho syn Ludvík V. (roku 987). Na trůn byl povznesen Hugo Kapet, který odrazil nároky posledních Karlovců. Ti vymřeli po meči synem vévody Karla vévodou dolnotrinským Otou (roku 1012) a nelegitimním synem krále Lothara arcibiskupem remešským Arnulfem (roku 1021).
Boje o trůn a verdunská smlouva - Ludvík byl třetím synem císaře říše římské Ludvíka I. Pobožného, který mu svým nástupnickým řádem zvaným Ordinatio imperii roku 817 vymezil jako úděl vládu v Bavorsku. Roku 829 však císař vlastní ustanovení porušil ve prospěch nejmladšího syna Karla zvaného Holý, který se narodil teprve roku 823. V nastalých sporech stál Ludvík nejprve s bratrem Pipinem na straně otce proti nejstaršímu bratrovi Lotharovi. Když však Pipin roku 838 zemřel, začal také on bojovat proti císaři a po jeho smrti v roce 840 se společně s Karlem Holým postavil proti nárokům Lothara I. na svrchovanou vládu nad celým franským královstvím. Roku 842 uzavřeli Ludvík s Karlem tzv. Štrasburské dohody a o rok později dosáhli smlouvou ve Verdunu rozdělení říše na tři části v nichž měli bratři vládnout jako tři rovnoprávní panovníci. Lotharovi byl sice zachován císařský titul ovšem bez svrchovanosti nad bratry.
První král východofranské říše - Po roce 843 se Ludvík II. Němec ve východní části říše zcela osamostatnil a stal se zakladatelem východofranské říše (v latinských pramenech Francia orientalis). Na západě rozšířil její území o východní Lotharingii, kterou si po smrti jejího vládce Lotharova syna Lothara II. († 869) rozdělili s bratrem Karlem Holým roku 870 smlouvou v Meersenu (ribemontskou smlouvou 880 připadla Lotharingie k východofranské řiši celá). Na východě podnikal četné expanze. Bojoval s Polabskými Slovany a Srby, Čechy i Bulhary. Jeho vojska napadala území moravské říše. Roku 846 pomohl k vládě moravskému knížeti Rastislavovi, který se poté pokusil z franského vlivu vymanit. Přes četné další výpravy se Ludvíkovi nepodařilo podřídit si Moravu natrvalo. Roku 876 uzavřel mír s knížetem Svatoplukem ve Forchheimu a uznal nezávislost jeho státu na východofranské říši.
Potomci - v roce 827 se Ludvík II. oženil s Hemmou, sestrou otcovy druhé manželky Judity. Hemma mu porodila sedm dětí, z toho čtyři dcery a tři syny/ - Hildegarda (828 – 856), jeptiška, - Karloman, východofranský král (876 - 882), - Irmgarda z Chiemsee († 866), jeptiška, - Gisela, jeptiška, - Ludvík III., východofranský král (876 - 880) ∞ 874 Liutgarda Saská, - Berta († 877), jeptiška, - Karel III. Tlustý, východofranský král (876 - 887) ∞ 862 Richardis.
Dívky strávily svůj život v klášteře jako jeptišky a synové vládli společně Východofranské říši. Největšího mocenského úspěchu dosáhl Karel, který byl nejen východofranským králem, ale také od roku 879 králem italským, od 881 korunovaným císařem římským jako Karel III. a nakonec po smrti krále Karlomana II. v roce 884 západofranským králem. Tak se mu podařilo, byť jen formálně a na velmi krátkou dobu, naposledy sjednotit Franskou říši. Dynastie východních Karlovců vymřela roku 911 Ludvíkem IV. zvaným Dítě (potomek Arnulfa Korutanského, Karlomanova nemanželského syna).
Karel II. Holý (13. června 823 Frankfurt nad Mohanem – 6. října 877 Avrieux) byl zakladatelem a prvním králem Západofranské říše (843 – 877) a na konci svého života také římským císařem (875 – 877).
Karel II. pocházel z dynastie Karlovců, byl totiž nejmladším synem římského císaře Ludvíka I. Pobožného a jeho manželky Judity. Již od roku 829 měl v držení Alsasko, Burgundsko a Alemanii. Karel II. bojoval proti svému staršímu bratru Lotharovi, který se po smrti otce stal císařem. Na konci roku 842 uzavřel Karel II. se svým bratrem Ludvíkem tzv. Štrasburskou přísahu, kterou byla vytvořena aliance proti císaři. Vyvrcholením jejich odboje se stala o rok později Verdunská smlouva, díky které byla Franská říše rozdělena na tři království ovládané syny Ludvíka I. Pobožného. Ludvík II. tak získal východní část státu (Východofranská říše), Lothar I. Itálii a střední část původní Franské říše (tzv. Středofrancouzská říše) a Karel II. od té doby vládl v Západofranské říši. Během své vlády v Západofranské říši dlouhý čas Karel II. bojoval s Vikingy, kteří obsazovali nebo pustošili pobřeží říše. Často se usazovali v ústí velkých řek (Loira, Seina, Rýn), odkud podnikali bojové výpravy. Během vlády Karla II. vynikly také nové knížecí rody (např. Bosovci nebo předci Kapetovců). Druhou Karlovou manželkou se v roce 870 stala právě Richilda z Provence, jedna z příslušnic rodu Bosovců. V roce 870 smlouvou z Meersenu Karel II. také rozšířil svoji říši o románskou část Lotharingie (severní část Středofranské říše). Když v roce 875 zemřel jeho synovec, císař Ludvík II. (syn Lothara I.), Karel II. vpadl do Říma, kde získal italskou královskou korunu a také titul římského císaře. O rok později se pokusil zaútočit na Východofranskou říši, útok ale nebyl úspěšný. Roku 877 Karel II. potvrdil šlechtě dědičnost jejich lén. Na podzim téhož roku zemřel.
Potomci - se svou první manželkou, Ermentrudou Orléanskou, se Karel II. oženil roku 842. Ermentruda zemřela roku 869 a Karel II. si o rok později vzal Richildu z Provence, pro niž to bylo již třetí manželství.
1. manželka Ermentruda Orléanská/ - Judita Flanderská (844 – 870), královna Wessexu, - Ludvík II. Koktavý (846 – 879), západofranský král, - Karel Dítě (847 – 866), akvitánský král, - Lothar (848 – 865), mnich, - Karloman (849 – 876), mnich, - Rotruda (852 – 912), abatyše, - Ermentruda (854 – 877), abatyše, - Hildegarda (narozena 856, zemřela mladá), - Gisela (857 – 874).
2. manželka Richilda z Provence/ - Rothilda (871 – 929), hraběnka z Bourges, pozd. hraběnka z Maine, - Drogo (872 – 873), - Pipin (873 – 874), - syn (nar. 875, zemřel téhož roku), - Karel (876 – 877).
Narodil se z manželství krále Lothara I. s Irmingardou Tours a měl mnoho sourozenců.
Po otcově smrti v roce 855 získal vcelku nesourodé území. Krom několika výprav proti normanským pirátům se jeho snaha zaměřovala spíše na úsilí rozvést se se svojí ženou Theutbergou a eventuálně si vzít svojí milenku Waldradu. To zároveň ovlivňovalo jeho vztahy s jeho strýci, Ludvíkem II. Němcem a Karlem Holým, kteří měli o území Lotharingie zájem. Lothar totiž měl jediného nelegitimního syna Huga a pouze sňatek s Waldradou mohl z Huga udělat právoplatného dědice trůnu. Když však konečně jeho původní žena Teutberga roku 869 svolila s rozvodem, Lothar II. záhy umírá na chřipku a jeho syn je Karlem Holým i Ludvíkem Němcem prohlášen za nelegitimního dědice a celá Lotharingie je smlouvou z Meersenu roku 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Hugo pak byl následně odškodněn rozsáhlými statky v Alsasku.
Karel z Provence (asi 845 - 24. ledna 863, klášter St-Pierre-les-Nonnains, dnešní Lyon) byl potomkem Karla Velikého a nejmladším synem císaře a krále Lothara I..
.svg){kind=small}
Po otcově smrti mu připadlo území Burgundska a Provence, které bylo po jeho smrti rozděleno a přičleněno ke královstvím jeho bratrů Ludvíka II. a Lothara II..
- Ludvík II. Koktavý (1. listopadu 846 – 10. dubna 879 Compiègne) z dynastie Karlovců byl druhý král Západofranské říše.
Vlády se ujal po smrti svého otce, západofranského krále a římského císaře Karla II. Holého roku 877. Ještě předtím vládl v Akvitánii, kde se stal králem již roku 866 po smrti svého mladšího bratra Karla, zvaného Dítě. Ludvíkovou matkou byla Ermentruda Orléanská.
Život - Ludvík byl korunován 8. prosince 877 Hincmarem, arcibiskupem remešským. Podruhé obdržel západofranskou korunu od papeže Jana VIII. v Troyes, když se papež v září 878 účastnil tamního koncilu. Protože Ludvík zemřel již na jaře následujícího roku, jeho osoba měla na ovlivnění průběhu dějin pouze malý vliv. Byl popsán jako „prostý a jemný muž, milovník míru, spravedlnosti a náboženství“. V roce 878 věnoval okolí Barcelony, Girony a Besalú Guifredovi Barcelonskému. Ludvíkovým posledním činem byl vojenský pochod proti Vikingům, kteří sužovali Evropu. Ludvík ale byl již nemocný a nedlouho po začátku výpravy zemřel (9. nebo 10. dubna 879). Po jeho smrti si vládu nad Západofranskou říší rozdělili jeho dva synové Ludvík III. a Karloman II. Ludvík II. Koktavý byl dvakrát ženatý. První manželka, se kterou se roku 862 oženil navzdory odporu svého otce Karla, se jmenovala Ansgarda Burgundská. Karel ale požádal papeže o anulování manželství, ten mu vyhověl a Karel II. Holý tak oženil v únoru 875 svého syna s Adélou z Frioul.
- Ludvík III. Francouzský (mezi 863 a 865 – 5. srpna 882 Saint-Denis) z dynastie Karlovců byl král Západofranské říše (společně se svým bratrem Karlomanem) mezi lety 879 a 882.
Ludvík byl synem západofranského krále Ludvíka II. a jeho první manželky Ansgardy. Část šlechty jej, po smrti Ludvíkova otce, prosazovala jako jediného krále. Nakonec ale byli zvoleni oba bratři (Ludvík III. a Karloman II.), kteří si vládu nad říší rozdělili. Ačkoliv existovaly pochybnosti o jejich legitimnosti (manželství jejich matky s Ludvíkem II. bylo anulováno), bratři získali všeobecné uznání a v březnu 880 si v Amiens rozdělili otcovu říši. Ludvík III. tak obdržel severní část státu, Neustrii. Boso z Provence, bratr Richildy, manželky císaře Karla II. Holého, odvolal svou věrnost oběma bratrům a byl zvolen králem Provence. Ludvík III. s Karlomanem II. proti němu vytáhli v létě 880 a obsadili Mâcon a severní část Bosova území. Své síly spojili s vojsky Karla III. Tlustého a od srpna do listopadu neúspěšně obléhali Vienne. Ludvík III. dokázal během své vlády zvítězit v bitvě u Saucourt-en-Vimeu s Vikingy v roce 881. Boj byl oslaven v básni Ludwigslied ve staré horní němčině. Král Ludvík III. zemřel bezdětný roku 882 po pádu z koně. Po jeho smrti se králem celé Západofranské říše stal Ludvíkův bratr Karloman.
- Karloman II. Francouzský (866 – 12. prosince 884 Les Andelys) byl západofranský král z dynastie Karlovců. Vládl mezi lety 879 a 884.
Do roku 882 byla Západofranská říše rozdělena, v severní části vládl Karlomanův bratr Ludvík. Karloman byl synem Ludvíka II. a jeho první manželky Ansgardy. Část šlechty jej, po smrti Karlomanova otce, prosazovala jako jediného krále. Nakonec ale byli zvoleni oba bratři (Ludvík III. a Karloman II.), kteří si vládu nad říší rozdělili. Ačkoliv existovaly pochybnosti o jejich legitimnosti (manželství jejich matky s Ludvíkem II. bylo anulováno), bratři získali všeobecné uznání a v březnu 880 si v Amiens rozdělili otcovu říši. Karloman II. tak obdržel jižní část státu, Burgundsko a Akvitánii. Boso z Provence, bratr Richildy, manželky císaře Karla II. Holého, odvolal svou věrnost oběma bratrům a byl zvolen králem Provence. Ludvík III. s Karlomanem II. proti němu vytáhli v létě 880 a obsadili Mâcon a severní část Bosova území. Své síly spojili s vojsky Karla III. Tlustého a od srpna do listopadu neúspěšně obléhali Vienne. V srpnu 882 se Karloman stal králem celé Západofranské říše poté, co jeho bratr Ludvík zemřel bezdětný po pádu z koně. Situace království ale nebyla příliš dobrá, protože Vikingové pořádali neustále nájezdy a plenili pobřeží. A v Burgundsku vzniklo dokonce povstání feudálních pánů proti králi. Karloman II. zemřel bezdětný nešťastnou náhodou při lovu 12. prosince 884. Na západofranském trůně ho vystřídal bratranec jeho otce, císař Karel III. Tlustý, který tak na krátkou dobu opět spojil celou Franskou říši v jeden celek.
- Karel III. Francouzský (17. září 879 – 7. října 929 Péronne), zvaný též Prostý, byl v letech 898 až 923 západofranským králem z dynastie Karlovců.
Jeho otec Ludvík II. Koktavý zemřel ještě před jeho narozením, Karel tak byl pohrobkem. Matkou Karla III. byla druhá Ludvíkova manželka Adéla z Frioul. Po smrti Karlova nevlastního bratra Karlomana II. v roce 884 byl uvolněný trůn šlechtou nabídnut východofranskému králi Karlovi Tlustému. Po jeho sesazení si šlechta naopak v roce 888 zvolila za svého krále Oda Pařížského, příslušníka místního šlechtického rodu. Ten si ale brzy některé příznivce znepřátelil rozšiřováním svého majetku a také posilňováním královské moci. Proto vznikla šlechtická opozice v čele s remešským arcibiskupem Fulkem, který roku 893 korunoval Karla III. jako protikrále. Veškerou šlechtou byl Karel III. uznán za západofranského krále po Odově smrti v roce 898. V roce 911 obdržel po porážce Normanů území okolo Rouenu a na pravém dolní břehu Seiny, díky čemuž přestaly neustálé útoky vikingských nájezdníků na říši. Téhož roku, po vymření východofranských Karlovců, získal také Lotharingii, které později ubránil před útoky Konráda I. V roce 922 se část šlechty vzbouřila a zvolila si za svého krále Roberta, mladšího bratra někdejšího západofranského krále Oda. Roku 923 byl v bitvě u Soissons Robert zabit, nicméně Karel III. byl sesazen, uvězněn a za krále byl zvolen Rudolf Burgundský. Karlova manželka se synem Ludvíkem ale stačili uprchnout do Anglie. Karel III. zemřel na podzim 929 ve vězení v Péronne, kde byl také pohřben.
-
Karel III. Tlustý (13. června 839 – 13. ledna 888, Neudingen) byl východofranský král a římský císař z Karlovské dynastie. Králem východofranským byl od r. 876, italským od 879, západofranským od 885, císařem římským v letech 881-887.
Byl nejmladším synem Ludvíka II. Němce. Při dělení říše získal Alemansko, postupně sjednotil většinu území císařství. Neúspěšné boje s Araby a Normany jej v roce 887 donutily k abdikaci.
Arnulf Korutanský (kolem 850 - 8. prosince 899) byl
