Klement VII.
Klement VII., vlastním jménem Giulio di Guiliano de Medici, (26. května 1478 Florencie - 25. září 1534 Řím) byl papežem v letech 1523–1534. Kardinálem byl v letech 1513–1523. Byl strýcem Kateřiny Medicejské. Po smrti jejích rodičů se ujal Kateřininy výchovy. Podařilo se mu ji jako čtrnáctiletou provdat 28. října 1533 v Marseille za stejně starého Jindřicha II., vévodu Orleánského, druhorozeného syna francouzského krále Františka I.
Dle seznamu papežů – římských biskupů, jak je uznává římskokatolická církev je Klement VII. - 219.
Narodil se ve Florencii jeden měsíc poté, co byl jeho otec Giuliano de Medici zabit při spiknutí Pazziů. Ačkoliv jeho rodiče neuzavřeli formální manželství, skulina v právu umožňující být zasnoubeni per sponsalia de presenti znamenala, že Guilio byl považován za legitimního. Tím pádem byl synovcem Lorenza Nádherného, který ho v mládí vzdělával.
Giulio byl ustanoven rytířem z Rhodu a velkopřevorem z Capuy a po zvolení bratrance Giovanniho de Medici do úřadu papeže jako Lva X. se brzo stal v Římě mocnou postavou. Po vstupu svého bratrance do papežství se stal Giulio jeho hlavním ministrem a důvěrníkem, především při prohlubování zájmů rodiny Medici ve Florencii v oblasti arcibiskupství nad městem. 23. září 1513 se stal kardinálem a 29. září byl vysvěcen. Měl pověst hlavního ředitele papežské politiky během celého pontifikátu Lva X.
V době smrti Lva X. v roce 1521 byl považován kardinál Medici v dlouhé tajné schůzce za zvláště papežského. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farneseho (oba upřednostňovali kandidáty císaře Karla V.), měl hlavní slovo v ovlivnění neočekávaného zvolení krátce žijícího papeže Hadriána VI., na kterého měl rovněž obrovský vliv. Po smrti Hadriana VI. 14. září 1523 Medici konečně uspěl v další schůzce ve volbě za papeže (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII..
Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazaného diplomata. Na druhou stranu byl považován za světáckého a netečného k tomu, co se kolem něho dělo, včetně pokračující protestantské reformace. Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby dovedl válku, která v Evropě zuřila, k míru. Jeho pokus ale nevyšel.
Andělský hrad -
Andělský hrad (it. Castel Sant'Angelo), dříve též Hadriánovo mauzoleum je monumentální kruhová stavba v Římě. Vybudována byla na pravém břehu Tibery mezi lety 135-139, v průběhu věků byla několikrát pobořena, opravena a přebudována. Původně ji nechal vybudovat římský císař Hadrián jakožto rodinné mauzoleum, později sloužila jako papežská pevnost spojená tunelem ve hradbách s Vatikánem, rezidence a vězení. V současné době v ní sídlí muzeum věnované historii budovy a města Říma.
Stavba byla započata ještě za života Hadriána a dokončena v roce 139 za vlády Antonia Pia. V pozdní antice byla stavba známa pod jménem Hadrianeum.
V Hadriánově mauzoleu jsou pohřebeny následující osobnosti:
- císař Hadrian a jeho manželka Sabina,
- císař Antoninus Pius a jeho manželka Faustina,
- císař Lucius Verus,
- císař Marcus Aurelius,
- císař Commodus,
- císař Septimius Severus a
- císař Marcus Aurelius Antoninus Bassianus, více známý jako Caracalla.
Hrobka měla tvar plochého válce (průměr 64 m a výšku 20 m), který stál na soklu tvaru kvádru s délkou strany 84-89 m a výškou 10 - 15 m. Horní část hrobky byla upravena jako zahrada s cypřišovými stromy. Uprostřed stál nejspíš malý kruhový chrám. Uprostřed mauzolea se nacházela samotná pohřební komora.
