LUCky.luKA

Ale pomalu. Frk dobře ví, že cesta za snem bude ještě pořádně dlouhá. Zatím se podobnými úvahami odmítá zatěžovat, stejně jako debatami o úspěchu v draftu. "Nějaká šance tam asi je, ale o to se teď nestarám. Chci hrát co nejlépe v klubu, chtěl jsem pomoci dvacítce. Bohužel se nám turnaj nepovedl, je špatné, že jsme nepostoupili do play off. Vyhráli jsme jen první zápas s Nory - a to je málo. Aspoň že se nám pak podařilo zachránit elitní skupinu," kvituje.

Byl jsem rád, že se můj odchod do Halifaxu vyřešil

Frka mrzí, že juniorský tým zaostal za nejlepšími. "Dostávali jsme góly v oslabeních, všichni jsme špatní, že se nepostoupilo. Bude se o nás psát, že jsme ve skupině porazili jen Nory, to není dobré," uvědomuje si. Nejlepší zápas proti silným protivníkům sehrála dvacítka asi se Švédy. Sice prohrála 3:6, ale zrovna Frk koncertoval. Trefil se dvakrát, jednou z pozice obránce v přesilovce. V zámoří už si dobře všimli že tenhle mladík s krátkým příjmením hokej dovede.

V České republice se o tom ví už déle, jméno Frk vešlo do povědomí ale spíš kausou, která provázela jeho letní odchod do kanadského Halifaxu. Juniorský reprezentant se za Atlantik vydal navzdory tomu, že měl podepsanou smlouvu s Karlovými Vary, případ to byl dost spletitý. "Byl jsem rád, že se to nakonec vyřešilo a že mohu hrát za Halifax. Objevily se problémy, ovšem Vary mě nakonec pustily, proběhla tam určitá finanční náhrada," říká.

V jednu chvíli se zdálo, že se Frk bude nucen vrátit. "Pak ale všechno dopadlo, jak jsem chtěl. Určitě mě to posílilo," přiznává. S přesunem do Kanady původně nepočítal, posléze se situace zatočila jinak. "Před sezonou jsem mluvil s mým agentem Allanem Walshem o tom, že mohu jít hrát hokej do Kanady. Hokej je tam jiný, víc podobný NHL. Zůstat v Čechách, nevědělo by se, jestli bych mohl hrát za chlapy, na druhé straně se nabízela možnost jít do Kanady, kde je juniorka lepší než u nás," popisuje.

Dostanete puk a hned na vás jdou dva soupeři

Zvolil druhou variantu. "Rozhodl jsem se pro zámoří, i když jsem opustil rodinu, přítelkyni, bylo to pro mě těžké. Naši mi do toho nemluvili, řekli, ať se rozhodnu sám. Tohle byla moje věc," upozorňuje. Aby byl na nový ročník patřičně nachystán, trénoval nejprve s jinými českými hráči v Montrealu, po přesunu do Halifaxu záhy převzal jednu z hlavních rolí v týmu. Bylo obdivuhodné, jak rychle se Frk v novém prostředí adaptoval.

"Určité problémy mi dělal jazyk," přiznává. Ani na mistrovství světa si netroufal na rozhovory v angličtině. "Ale jinak všechno v pohodě. Kluci mě vzali, parta je výborná, zvykl jsem si," těší ho. Totéž platí o hokejovém hledisku. "Na menším kluzišti není tolik prostoru, hokej je rychlejší než u nás. Dostanete puk a hned na vás jdou dvě soupeři. Ale myslím, že mi to nedělá potíže," usměje se.

Frk začal pravidelně sbírat body, momentálně jich má na kontě 31 za 34 utkání quebecké juniorské ligy. Pomohlo mu prý, že od trenéra dostal hodně prostoru na ledě. "Až jsem se divil. Mám dobré spoluhráče, dařilo se, hlavně boduju díky tomu, že dost střílím. Je pravda, že zpočátku to tak úplně nebylo, měl jsem tendenci ještě hledat lépe postavené hráče, ale pořád mi opakovali, ať střílím a střílím," reaguje.

Ve stopách Voráčka, Vrány či Knotka...

Frk je v Halifaxu nadějí do budoucna. Jeho odchod z Karlových Varů vydatně narovnal majitel tamních Mooseheads, který zaplatil finanční kompenzaci Energii a talentovaného mladíka získal do svých služeb. V kanadském týmu není prvním Čechem, v minulosti tam dávali góly třeba Voráček, Vrána, Steber, Knotek a další krajané. "Hlavně Kuba Voráček je tam ikonou," přizvukuje.

Frk bydlí u rodiny, u které před ním našel zázemí také Tomáš Knotek. "Mám všechno, co potřebuju, se vším mi pomohou. V klubu hraje ještě jeden Němec, což je pro mě dobré z toho důvodu, že nemohu mluvit česky. Okolnosti mě nutí komunikovat anglicky." V Halifaxu je maximálně spokojený, pohoda byla na Frkovi patrna i během šampionátu dvacítek.

Hrál svůj hokej, jeho jméno si pozorně znamenali skauti klubů NHL. Mladý útočník se do výběru dostal dodatečně, až místo zraněného Dmitrije Jaškina. "Netušil jsem, že udělám tým. Hráčů byla spousta, všichni výborní. Musel jsem makat, abych uspěl a podíval se na mistrovství světa. Atmosféra byla skvělá, hlavně během našeho zápasu s Kanadou. Turnaj pro mě znamenal zkušenost do další kariéry," potvrzuje závěrem.

• Český juniorský hokej zachrání jen cesta za společnou vizí, jinak bude příště ještě hůř

(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Letošní mistrovství světa juniorů se hrálo kousek od proslulých Niagarských vodopádů. Úchvatný přírodní úkaz je vidět z dálky, na nebe stoupá spousta vodní páry, když přijdete blíž, uvidíte ohromnou sílu vodního živlu, proti němuž je všechno ostatní bezmocné. Je to asi hodně nadnesené, ale český mládežnický hokej také svým způsobem připomíná dravou peřej, která se postupně mění v poklidnou říčku. Roky velkých vítězství jsou pryč, záplava hráčů schopných válet NHL také. Před dvěma lety jsme sami sebe vítali v horších časech, nyní je třeba přiznat, že klidně může být ještě hůř.

Proč? Dvacítka na šampionátu v amerických městech Buffalo a Lewiston obsadila sedmé místo. Za několik týdnů na to zapomeneme, jde konec konců o výsledek, který platil i před rokem. Tehdy junioři na úvod padli děsivým poměrem 1:10 se Švédy, ale pak sehráli vyrovnané bitvy s Finy a Rusy, o postup je připravilo několik individuálních chyb.

Letos byl dojem horší, Češi totiž inkasovali tři vysoké porážky s favortity, které si byly podobné jako mořské pláže. Dobrý začátek, vedoucí gól, následný faul, soupeřem využitá přesilovka. A poté horská dráha, z niž nešlo vystoupit. Čekali jsme na zázrak, na překvapení, které občas skutečně přichází, místo toho jsme byli svědky potvrzení mamutího odstupu za světovou špičkou.

Bitvy se světovou špičkou? Tři úplně stejné porážky

A že mohlo být ještě hůř? Kdo viděl zápas s Německem ve skupině o udržení, nepochybně souhlasí. Za stavu 1:2 nebylo nikomu dobře po těle, ruce se začínaly potit, oči nervózně těkaly na časomíru častěji než jindy. Kdyby první formace se střelcem Palátem skóre neobrátila, byl by závěrečný duel se Slováky nevídaným bojem na ostří nože v psychicky velmi svízelné pozici.

Na nejhorší scénář zatím naštěstí nedošlo. Buďme rádi. Česká dvacítka zdolala tři týmy na její či horší úrovni, potvrdila, že jí patří pozice zhruba uprostřed startovního pole šampionátu. Ale konfrontace s nejlepšími? Zaostávali jsme v bruslení, v práci s kotoučem, v obranné činnosti. Těžko říci, jaký byl třeba záměr do utkání proti Rusku. Ale nepochopitelně otevřený hokej nemohl skončit jinak než debaklem.

Možná si hráči mysleli, že po vedoucím gólu mohou přestřílet každého, třeba chtěli přidat další zářez a rozhodnout. Jenže takhle se velké bitvy nehrají. Příklad starších hokejistů z Německa 2010 dokazuje, že někdy je lepší hrát jednoduše, dřít na maximum, na hranici sebeobětování, zkusit soka přetlačit na jeden dva góly, případně v nájezdech.

Ovšem zatímco mezi dospělými pořád máme na výběr, ve dvacítce nikoli. Zoufale ubylo možností, jak sestavit kvalitní tým. Promítají se odchody mladých do zámoří, špatná tréninková morálka, malá konkurence v soutěžích. Ubývající hráčská základna, neochota majitelů klubů, potažmo managementu a trenérů poskytnout nováčkům prostor. Mládí jistě není zásluha, ale příklady Vítkovic či Slavie dokazují, že to jde. Junioři získají zkušenosti, kluby ušetří. Profitují z toho všichni.

Pomůže švédský příklad?

Takhle jsou zmíněné odchody juniorů za Atlantik vyústěním situace. Doma si pořádně nezahrají v extralize dospělých, k juniorce nemají mnohdy důvěru. Míří tedy do zámoří, kde je tvrdá práce naprosto normální asi jako ranní snídaně nebo večerní četba na dobrou noc. Pokud český hokej nevytvoří dospívajícím nadějím podmínky, nikam se nepohneme. Určitě to nespraví návrhy dlouholetých smluv třeba za směšných pět tisíc korun měsíčně s jasným cílem, aby si oddíly hokejisty pojistily. Spolupráce musí být oboustranně výhodná, jinak je k ničemu.

Propad letošní dvacítky má širší souvislosti. Jistě, dá se diskutovat, jakou roli měli trenéři a hráči. Proč hrál tým tak naivně třikrát po sobě. Bez obrany, bez odpovědnosti. Až hloupě. To jsme opravdu tak klesli, že dostaneme od tří předních soupeřů 21 branek ve třech zápasech? Odpovědí by mělo být zásadní řešení, resp. varovný signál k nastartování záchranných opatření.

Není na co čekat. Už před třemi lety tehdejší sportovní manažer svazui Petr Míšek naznačoval, že je třeba spojit síly a jít za společnou vizí, jako to udělali před lety Švédové. Role se loni na jaře ujal Slavomír Lener, s velkou energií se pustil do práce, má spoustu zajímavých podnětů. Ale naráží na neochotu okolí, na typicky český přístup ve stylu - co nám tady vykládá, my si to budeme dělat po svém. Někdo jeho plánům fandí, jiný pálí ostrými jednu urážku za druhou.

Ale jestli se nenajde chuť dát se dohromady, nemáme šanci. "Co se děje s českým hokejem?" ptali se v Buffalu snad všichni. Fanoušci, skauti, taxikáři. Bylo to velmi nepříjemné. Stejně jako otázky, proč tři kluby v extralize přišly o šest až dvaadvacet bodů v rozehranné soutěži. "To muselo být něco zásadního, že?" namítali místní. Když uslyšeli, že Plzeň, Mladá Boleslav a Kladno neměly v pořádku registrace hráčů, hlava jim to prostě nebrala.

Do reprezentace vždycky ti nejlepší

Pokud nemá být český mládežnický hokej na světové scéně terčem posměšků, chtělo by to začít konat. Trenér Lener hovořil o svolání schůzky s majiteli klubů, aby pomohli se zapojením mladých do svých týmů. Připravují se prý další změny v organizační struktuře juniorských soutěžích, sportovní úsek svazu bude víc dohlížet, aby hráči v klubech patřičně trénovali. Mnozí jsou na tom fyzicky za očekáváním, nemluvme ani o způsobu bruslení a individuálních činnostech.

V reprezentaci by měli hrát skutečně nejlepší hráči. V každé kategorii. Letos dvacítce chyběli brankář Mrázek a obránce Polášek, nedostali souhlas ze strany Vítkovic, jelikož před dvěma lety odmítli prodloužit smliouvy a odešli do zámoří. Počínání Vítkovic lze pochopit, klub oprávněně žádá peníze za výchovu hokejistů. Jenže tuhle oblast by měla řešit dohoda české strany s NHL, potažmo s kanadsko-americkými CHL.

Hráči byli potrestáni, ještě víc ovšem na verdikt doplatila dvacítka. Podle dohody svazu s Asociací profesionálních klubů má klub na takový postoj právo. Ještě že podobně nezareagovaly i další oddíly, juniorský výběr by pak Němce nejspíš neporazil a akutně by mu hrozil sestup. Osmnáctka už si to prožila, dvacítka zatím ne. Naštěstí!

Příští rok bude mít juniorský výběr snad relativně snesitelnější základní skupinu. Ale výhled znovu zůstane spíš pesimistický. Medaile visí vysoko, postup do play off možná úplně ne, je třeba mít každopádně mnohem menší oči než dosud. Rozdíly jsou naprosto zřejmé. Pokud se něco nezmění, brzy můžeme v této kategorii klesnout ještě níž.

 Chceme Plzeň potopit a získat tak pro sebe klid, hlásí před západočeským derby Lukáš Pech

Základní část Tipsport extraligy spěchá do svého finiše, čtrnácti elitním klubům zbývá sehrát ještě třináct zápasů. Vrcholí tak boje o příčky zaručující postup do play off. Na těch se aktuálně drží i hokejisté Karlových Varů, kteří figurují na osmé příčce, jejich ztráta na šestou Slavii činí čtyři body. Západočeši se však musejí dívat i za sebe, jejich náskok na desátý Litvínov je rovněž čtyřbodový. "Důležitý bude páteční zápas s Plzní. Potřebujeme ho zvládnout a trochu jí podobit, abychom pro sebe získali dostatečný klid," říká v rozhovoru pro hokej.cz útočník Lukáš Pech.