Linhart Colona z Felsu
Linhart Colona svobodný pán z Felsu, na Andělské Hoře a Bochově (*1565 – 13. dubna 1620, Sinzdorf v Rakousku) byl český šlechtic a vojevůdce pocházející z německého rodu Colonů z Felsu. Padl v boji jako polní maršál českého stavovského vojska a byl posmrtně v roce 1621 odsouzen ke ztrátě cti a majetku.
Narodil se v rodině přijaté mezi českou stavovskou obec v roce 1572, kde byl vychován jako luterán. V roce 1605 je hejtmanem Žateckého kraje. V letech 1609 a 1611 se dostává k velení vojska v Čechách spolu s Jindřichem Matyášem Thurnem. Mimo to také Linhart získává v těchto letech významné statky pro svůj rod. K již stávajícímu Cínovu v Žateckém kraji a k domu na Malé Straně připojil roku 1609 Hartenstein a Bochov a roku 1617 ještě Waldheim v Chebském kraji. Toto jmění vynášelo mu 142 324 zlatých.
Linhart na sněmu roku 1617 vystupoval jako jeden z mála proti přijetí arcivévody Ferdinanda za krále českého, čímž upadl v panovníkovu nemilost. Roku 1618 byl mezi těmi, kteří se s Jindřichem Matyášem Thurnem v paláci Smiřických umluvili o vyhození místodržících (defenestraci 23.května 1618), i náležel pak mezi náčelníky vzpoury, protože byl zvolen od odbojných stavů za nejvyššího generála a maršálka stavovského vojska.
Jako maršál vykonal dne 16. června 1618 poselství k saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu, tak že týž obzvláštní pomocí stavům českým se zavázal. Při sjezdu stavů, dne 19. srpna 1619, učinil návrh na zavržení a zapuzení Ferdinanda II. a přimlouval se za zvolení kurfiřta saského, jemuž dal první hlas ze stavu panského. Potom byl smrtelně raněn v bitvě u Sinzendorfu, již nešťastně svedl s Buquoyem 13. dubna 1620, zemřel po několika dnech v táboře.
Pro vytčené provinění při hrdelní komisi, 26. dubna 1621, byl odsouzen ke ztrátě všeho jmění a památka jeho na věčné časy proklata. Všech jeho statků se poté ujala královská komora a není jasná zdali jeho manželce Alžbětě. roz. z Lobkovic, synům jejím nezletilým Janovi a Adamovi Colonům z Felsu a dcerám Marii a Kateřině něčeho se dostalo.
