Loket - Elbogen
Loket je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu.
V době husitských válek byl purkrabím Půta z Illburku, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova syna Matěje roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546 – 1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům.
V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620 – 1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631-1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.
První známá přestavba hradu byla již v době krále Václava IV. Další stavební úpravy a přístavba byly prováděny za Jana Lucemburského, který hrad často využíval jako dočasné sídlo královského rodu. Zároveň s hradem bylo opevněno i město Loket. K nejstarším částem hradu patří markrabský dům a hlavní hradní věž (konec 14. století). Při stavebních úpravách v 60. letech 20. století byly nalezeny pozůstatky románské rotundy z první poloviny 12. století, do jejíchž zdí bylo vestavěno později točité schodiště. Druhá velká přestavba a rozšíření hradu proběhlo v době šlikovské (1434 – 1547). Záměrem bylo přebudovat starý gotický hrad na pohodlnější rodové sídlo. Byly postaveny velké sálové prostory ve východním křídle hradu, hospodářské budovy a palác s gotickým arkýřem, kde se nacházejí cenné gotické fresky. Dále byla postavena kaple a hejtmanský dům. Na dvorské straně byla studna, odkud se voda rozváděla štolou po hradě. Začátkem 19. století začalo bourání částí hradu, které nebylo možné snadno opravit, např. paláce byly sníženy o jedno patro. V letech 1792 - 1948 byla část hradu přeměněna na státní vězení.
Loket (německy Elbogen) je město v severovýchodní části okresu Sokolov. V městě žije 3 174 obyvatel (r. 2007), jeho katastrální území je 2674 ha a PSČ všech adres je 357 33. Loket leží na úpatí Slavkovského lesa v meandru řeky Ohře.
Historie města sahá do 12. století, kdy byl zde založen královský hrad. Loket býval důležitým královským městem a centrem Loketského kraje. Loket je oblíbeným turistickým cílem. Dominantou města je gotický hrad vypínající se na kamenném ostrohu nad řekou. Malebné centrum města je památkovou rezervací. Loket leží na karlovarském plutonu, tedy vyvřelém tělese, které určuje geologickou stavbu. Převažující horniny jsou granitového původu (žula a její metamorfity). Geologickou zvláštností je pak výskyt tzv. karlovarského dvojčete, což je specifická forma živce.
Z geomorfologického pohledu se Loket nachází nad meandrem řeky Ohře vytvořeném do tvaru cubitu, tedy lidského lokte. Tento tvar se pak promítl do jména města. Samotné město shlíží na řeku Ohři ze skalní ostrožny (opět žulového původu). Celá oblast je charakteristická svým zvlněným povrchem, který se formoval po alpinsko-karpatském vrásnění, kdy vznikl tzv. podkrušnohorský prolom, jehož jižní hranice probíhá severně od města Loket. Jižně se pak rozkládá Slavkovský les, což je jednak chráněná krajinná oblast a jednak vrchovina. Zatímco okolní vrcholy skýtají pohled z nadmořské výšky 530 až 658 metrů nad mořem, průměrná nadmořská výška města je 427 m n. m. Jak bylo zmíněno, řeka Ohře tvoří vodní páteř regionu. Na ní navazují četné přítoky, v lokti konkrétně: Loučský potok (zleva), Kamenitý potok (zprava), Stoka (zprava) a další menší potoky s krátkým tokem (do 1000 metrů). Mimo vodní toky se zde nenachází jiná vodní plocha, jež by stála za zmínku. Půdní pokryv je poplatný vývoji a členitosti zdejšího terénu. Většinou se zde vyskytují podzoly a hnědé půdy. Jedině v okolí Ohře se dá mluvit o fluviálních půdách. Povaha půd je dána mimo jiné i zalesněním – z 26,74 km² rozlohy města je celých 18,12 km² (67%) zalesněno a pouhých 7% připadá na ornou půdu. Z hlediska biosférického se zde vyskytuje průměrná česká biota, les mírného pásu s listnatým a jehličnatým porostem. Fauna je zde obdobná jako ve zbytku republiky (u jezu je zbudován rybí přechod). Město Loket mělo k 31. prosinci 2003 celkem 3217 obyvatel, z toho 1583 mužů. Co se ostatních charakteristik týká, nevybočuje Loket z republikových průměrů. Za povšimnutí stojí saldo migrace, které i z tak malého města vykazuje zápornou bilanci (-20 osob).
Město je napojeno na železniční síť, ovšem vlaky zde mají konečnou stanici, přestože trať pokračuje až do Horního Slavkova (a odtud do Bečova nad Teplou). Do města denně přijíždí 14 spojů a stejný počet odjíždí. Autobusová doprava je poskytována v obdobné míře. Letecká ani potrubní se zde nevyskytuje. Další možný produktovod, elektrické vedení o napětí 22 a 110 kV, je vedeno mimo město ve směru jihozápad – severozápad a jihozápad – jihovýchod. Ve městě působí dostatek menších živnostníků (kadeřnictví, řeznictví atd.), celkem přes 700, zatímco velké společnosti zde nesídlí ani nevyrábí. Důvodem je malá využitelná plocha a historická cena města. V neposlední řadě by rozsáhlejší výrobu Národní památkový ústav nedovolil. Výroba porcelánu, která zde započala již roku 1821, dnes skomírá.
Hlavní atrakcí je samozřejmě hrad Loket, který byl postaven ve 12. století jako pohraniční pevnost. Mimo českých králů se v držení vystřídali jáchymovští Šlikové a také pánové z Plavna. Ve druhé polovině začal hrad sloužit jako vězení a tím byl až do roku 1948. Poté byl zestátněn a opuštěn. V poměrně značně špatném stavu byl po roce 1989 opraven a zpřístupněn veřejnosti. Dnes je zde trvalá expozice porcelánu z okolí, útrpné právo v praxi a během roku se zde odehrává historické divadlo (šerm, oslavy…). Hrad je přístupný po celý rok. Druhým lákadlem je Ohře, po níž v sezoně plují desítky a stovky lodí. Vodáky vyhledávaný úsek zkrášluje právě dominanta loketského hradu. Po proudu, přibližně jeden kilometr od mostu se pak nachází vodácký kemp. Dalším přírodním turistickým cílem je cyklostezka podél Ohře z Lokte do Karlových Varů. Měří cca 10 kilometrů a přibližně po dvou třetinách trasy na levém břehu leží chráněná přírodní památka – Svatošské skály. Jde o soubor erozních tvarů (jehlany, pilíře) nad řekou, který vznikl díky erozní činnosti řeky Ohře v žulovém masivu. Jsou hojně využívány rekreačními horolezci. V okolí Lokte pak ještě stojí za zmínku lázeňské město Karlovy Vary (centrum cca 15 km od Lokte), zámek a hrad Bečov nad Teplou, Krásno (rozhledna Krásenský vrch), Horní Slavkov (muzeum, historie porcelánu) a CHKO Slavkovský les, jež hraničí s Loktem na východě a jihu.
