Marat ve vaně od Davida
Jean-Paul Marat (24. května 1743 Boudry – 13. července 1793 Paříž) byl francouzský politik, lékař a publicista. Patřil mezi francouzské Jakobíny, kde působil coby jejich předseda.
Jeho rodiče byli švýcarského původu, Maratův otec přednášel v Ženevě medicínu. Tu potom studoval i Marat ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 ve svých dvaatřiceti letech přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Pracoval jako lékař u vojska Ludvíkova bratra hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Stal se členem klubu cordeliérů. Jednalo se o fanatického zastánce teroru.
Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuilleriích, se stal poslancem Konventu. Jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začíná debata o osudu krále, hned od začátku navrhoval rychlé potrestání bez soudu, nejlépe, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro královu smrt.
Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. 13. července téhož roku byl krátce před polednem zavražděn roajalistkou Marií Annou Charlottou Corday d´Armont, která ho probodla dýkou, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu.
Jacques-Louis David (30. srpna 1748, Paříž – 29. prosince 1825, Brusel) byl francouzský klasicistní malíř. David se později stal aktivním podporovatelem francouzské revoluce a Maximiliána Robespierra. Napoleon jej jmenoval dvorním malířem; po jeho pádu roku 1816 musel David opustit Francii a posledních sedm let svého života strávil v Belgii ( Jen a jen na základě tohoto obrazu z dob francouzké revoluce a vlády teroru měl doživotní zákaz návratu do Francie a potažmo do Paříže a ani po smrti nemohli být jeho tělesné ostatky převezeny a pochovány v rodné Francii ). Mezi jeho početné žáky patřil i Jean Auguste Dominique Ingres.
