Město Rakovník
- Rakovník
Rakovník (něm. Rakonitz) je město ve středních Čechách ležící asi 60 km západně od hlavního města Prahy. Nachází se v členité krajině na dně kdysi mokřinatého údolí, kterým protéká Rakovnický potok. Je správním, průmyslovým a kulturním centrem. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.
Rakovník se původně nazýval Rokytka a to podle říčky, která osadou protékala. Své dnešní jméno dostal údajně podle báje o velikém hladomoru, který zasáhl kraj. Tehdy pomřelo mnoho lidu a neštěstí by zřejmě pokračovalo dál, kdyby jednu moudrou ženu nenapadlo uvařit svým dětem k jídlu raka. V té době se totiž myslelo, že rak, který získá po uvaření rudou barvu, je jedovatý. Děti však nepomřely, Rokytka žila z raků a znova se postavila na nohy. Pravděpodobnější však je, že Rakovník dostal své jméno buď podle porostu, který kdysi rostl v tamních mokřinách. Písemně je poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu. Základ současné podoby (dlouhé náměstí) město získalo ovšem až někdy kolem roku 1300. Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva, která mělo již ve 13. století (právo mílové, trhu). Rakovník měl statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. Kolem roku 1352 vyhořel kostel sv. Mikuláše na východním konci náměstí. Byl vystavěn téměř celý nově jako děkanský kostel a posléze zasvěcen tentokrát sv. Bartoloměji.
Nový kostel byl také posléze samostatně opevněn, jak je patrno z bojů z roku 1422, kdy byli nuceni město opustit sympatizanti husitství. O opevnění celého města se postaral až Aleš Holický ze Šternberka v první polovině 15. století. V bitvě u Lipan stál na vítězné straně a posléze se přimkl k Jiřímu z Poděbrad. Křivoklátsko s Rakovníkem měl v zástavě až do roku 1453, kdy se oblast vrátila pod královskou komoru. Jiří z Poděbrad povolil v roce 1471 městu výstavbu zděných hradeb. Jeho nástupce Vladislav Jagellonský udělil Rakovníku v roce 1482 erb, v němž se objevil i rak, protože již zřejmě nebylo správné povědomí o vzniku jména města.
V 16. století nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská), které však nebyly nikdy vskutku dokončeny. Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které se získalo věhlas i v zahraničí. Na severozápadě za městem byl v roce 1575 založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice se samostatnou zvonicí. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.
Při českém stavovském povstání v Rakovníku našlo útočiště na konci října 1620 stavovské vojsko pod vedením Kristiána z Anhaltu. V okolí kostelíka sv. Jiljí a morového hřbitova západně od města došlo ke střetu s koaličními vojsky vedenými Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem. Po něm se ovšem obě armády vydaly na cestu ku Praze, kde byla svedena bitva na Bílé hoře, v níž bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Při následné rekatolizaci muselo i Rakovník opustit několik rodin. Mnohem horší však byly důsledky přechodů různých vojsk (Sasové, Švédové, císařští), které se pravidelně opakovaly až do konce třicetileté války v roce 1648. Ve městě zbyla sotva polovina domů a mnoho z nich bylo neobydlených. Ve druhé polovině 17. století město po sto letech postihl mor a na jeho sklonku také velká ničivá povodeň. V severní části Rakovníka, který od roku 1658 připadl Schwarzenberkům, vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro sto letech.
Vojska se ve městě zdržovala dlouhodobě i v 18. století. Např. Francouzi si Rakovník vybrali v roce 1741 jako základnu při svém okupování Prahy. Po moru v roce 1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí přibyl v roce 1749 morový sloup. V roce 1755 na náměstí pravidelně obracel na katolictví kázáním Koniáš a ve městě byla vybudována kasárna. Rozvoj města byl nicméně zabržděn, protože ho díky liknavosti místního představenstva minuly postupně silnice budované z Prahy do Karlových Varů a Chebu.
V 19. století ovšem začaly být odstraňovány hradby (včetně Svatojilské a Lubenské brány a opevnění kostela sv. Bartoloměje), aby se město mohlo rozrůstat. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, kterou nejprve vedli piarističtí a později premonstrátští kněží. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. V roce 1904 na této reálce maturoval budoucí malíř Václav Rabas. Postupně také byly stavěny budovy pro další školy, knihovnu, finanční ústavy a jiné. Přes čtyřicet let zde také fungovala botanická zahrada. V roce 1895 bylo založeno městské muzeum, které se po téměř čtyřiceti letech přestěhovalo do bývalého městského paláce cisterciáků z kláštera v Plasích.
Rakovník byl od roku 1865 okresním městem, kde se rozvíjel i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, dále byl uveden do provozu cukrovar a další nové závody. Po těžbě černého uhlí se pozornost soustředila na šamot a jeho zpracování. V roce 1883 vznikl keramický závod. Díky novým zabydleným předměstím (Sekyra, Vinohrady, Kréta) prudce rostl počet obyvatel (1820 – 2200, 1870 – 4648, na konci století 6620). Město ovšem nejprve minul moderní dopravní prostředek, kterým byla železnice. Až dodatečně zde vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou, kde procházela hlavní trať z Prahy do Karlových Varů. Dále okresní město získalo přímé spojení s Berounem, Blatnem, Mladoticemi a Louny.
V souvislosti s rostoucí zástavbou byly vysoušeny rybníky a narovnáván potok. V roce 1872 přišla ovšem ničivá povodeň, po níž bylo rozhodnuto posunout jeho koryto dále od centra asi o 100 m od bývalých hradeb jižním směrem. Tato regulace stejně jako opravy různých památek pokračovaly i ve 20. století. Starostou v tomto období byl J. Čermák. I v novém století nadále rostl průmysl (rozrůstání přestěhované Ottovy mydlárny po roce 1928 i vznik nových závodů) a předměstí (Zátiší). Přestavovaly se ovšem také zástavby z minulého století. V roce 1930 měl Rakovník 11700 obyvatel.
Po mnichovské dohodě se Rakovník stal příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportováni Židé. Město bylo osvobozeno 9.května 1945 Rudou armádou. Ve městě po válce pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) i zvětšování obytné zástavby především za pomoci panelových sídlišť (Bendovka).
Ve městě se, ať již z větší části či pouze několika scénami, natáčelo i několik českých filmů: Vážení přátelé, ano, Trhala fialky dynamitem.
Král Vladislav Jagellonský byl ve zdejších lesích na honu a ztratil se. Potkal dívku Svatavu, která mu dala napít a ukázala cestu z lesa. Král jí z vděčnosti slíbil věno, které si měla vyzvednout na hradě Křivoklátě. Když tam Svatava šla, byla v lese přepadena a omráčena rytířem Janošem. Jiřík, otec Svatavy, si myslel, že je dívka mrtvá, a z žalu se vypravil do světa. Šel žebrotou, až došel do Budína. Tam vyprávěl svůj příběh králi Vladislavovi a ten, když vše vyslechl, dal Jiříkovi své věno. Jiřík se vrátil do Rakovníka, a když se dozvěděl, že jeho dcera žije, z radosti koupil za získané peníze městu zvon, který dostal jméno Žebrák.
- Nemocnice
- Finanční úřad
- 154. záchranný prapor AČR a Samostatná záchranná rota Rakovník
- Bazén
Školy
- Jesle
- 8 mateřských škol
- 4 základní školy
- Gymnázium Zikmunda Wintra
- Masarykova obchodní akademie
- Střední zemědělská škola
- Školní statek
- Střední průmyslová škola
- Integrovaná střední škola
- Základní umělecká škola
- Dům dětí a mládeže
Kultura
- Tylovo divadlo
- Kulturní centrum (kino)
- Letní kino
- Městská knihovna
- Muzeum T.G.M. s knihovnou
- Rabasova galerie
- Rakovnický potok
Rakovnický potok je levostranný přítok řeky Berounky v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Jedná se o jeden z nejdelších potoků v ČR. Je dlouhý 48,5 km a plocha jeho povodí měří 367,9 km².
Potok pramení jihovýchodně od vsi Drahouš, která se nachází jižně od města Jesenice ve Středočeském kraji, v nadmořské výšce 577,7 m. Nejprve jeho tok směřuje na severozápad. Po zhruba 3 kilometrech napájí Krtský rybník, pod nímž u Krtských skal se obrací na severovýchod k městu Jesenice, kde vzdouvá jeho vody Velký rybník. Po dalších 3 kilometrech si potok razí cestu hlubokým zalesněným údolím k obci Oráčov, kde se stáčí více k východu. Dále potok protéká obcemi Švihov, Pšovlky a městečkem Senomaty. Po dalších zhruba 4 kilometrech východním směrem vtéká do města Rakovník, pod nímž se stáčí k jihovýchodu, protéká osadou Chlum, obcemi Pustověty a Městečkem. Pod hradem Křivoklát v Roztokách u Křivoklátu se vlévá zleva do řeky Berounky na jejím 62,4 říčním kilometru v nadmořské výšce 240 m.Průměrný průtok u ústí činí 0,86 m³/s.
- Větší přítoky
- levé – Kolešovický potok, Lišanský potok, Ryšava
- pravé – Klečetná, Řeřišský potok, Petrovický potok, Černý potok, Jalový potok
V úseku mezi městy Jesenice a Rakovník je údolím potoka vedena železniční trať č. 161 a silnice II. třídy č. 228. Údolím potoka mezi Rakovníkem a jeho ústím je dále pak vedena železniční trať č. 174. V úseku mezi Městečkem a ústím vede kromě výše zmíněné trati i silnice II. třídy č. 227.
- Bývalý okres Rakovník
Okres Rakovník je okresem v západní části Středočeského kraje. Jeho sídlem je město Rakovník. Rozloha okresu je 896,3 km², počet obyvatel je 52 703 osoby (hustota zalidnění je 59 obyvatel na 1 km²). V okrese Rakovník jsou 83 obce, z toho 3 města a 6 městysů.
Na východě a jihovýchodě sousedí se středočeskými okresy Kladno a Beroun, na jihu a jihozápadě s okresy Rokycany a Plzeň-sever Plzeňského kraje a na severozápadě a severu s okresem Louny Ústeckého kraje.
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 930,3 km², z toho:
- 52,43 % zemědělských pozemků, kterou z 84,24 % tvoří orná půda (44,17 % rozlohy okresu)
- 47,57 % ostatní pozemky, z toho 81,19 % lesy (38,62 % rozlohy okresu)
- Nejzápadnější bod okresu Rakovník a celého Středočeského kraje () leží v katastrálním území Podbořánky, obec Jesenice, zhruba 4 km jjz. od Podbořánek, v lese západně od silnice Žihle - Potvorov.
- Nejsevernější bod okresu () se nachází v katastrálním území obce Kozojedy; toto místo leží zhruba 1 km severně od obce, na západním konci pásu zeleně v polích jižně od silnice Vinařice - Úlovice.
- Nejvýchodnější místo okresu (), situované na katastru obce Sýkořice představuje východní břeh rybníka v údolí potoka Vůznice, zhruba kilometr severovýchodně od Dřevíče (jen o necelou vteřinu západněji je situováno trojmezí okresů Rakovník, Kladno a Beroun na sever odtud).
- Nejjižnější místo okresu () lze najít v katastrálním území Skryje nad Berounkou, obec Skryje; tento bod leží na jihovýchodním úpatí vrchu Vlastec (612 m), zhruba 5 km jihovýchodně od Skryjí a necelého ½ km severovýchodně od hájovny Vlastec, v místě, kde Úpořský potok po překonání průseku pro vysokonapěťové vedení znovu vstupuje do lesa.
- Nejvyšší místo okresu (612 m n. m.) se nachází taktéž v katastrálním území Skryje nad Berounkou, obec Skryje a je jím již zmíněný vrch Vlastec, součást Křivoklátské vrchoviny.
- Nejnižší místo okresu (~220 m n. m.); tento bod leží na území obce Sýkořice na potoce Vůznici, asi 1¾ km zsz. od Nižboru v místě, kde potok těsně před ústím do řeky Berounky podchází železniční trať Beroun - Rakovník (vlastní břeh Berounky v těchto místech již náleží k okresu Beroun).
Čtyři městské linky mají licenční čísla 310410, 310420, 310430, 310440 a od prosince 2005 zkrácená označení v rámci SID B1 až B4 (B01 až B04). Městská doprava obsluhuje i blízký městys Senomaty a obce Lubná, Lužná, Lišany a Olešná. Provozovatelem je Anexia s. r. o., podnik vzniklý transformací zdejšího závodu ČSAD. MHD nemá zvláštní tarif, ale běžný tarif v rámci příslušné zóny SID.
V roce 1991/1992 existovala v Rakovníku městská doprava pod číslem 19630 a zahrnovala 4 linky s čísly 19631 až 19634. Před začleněním do SID měly linky status městské dopravy a licenční čísla 315631 až 315634 (zkrácená označení 1 až 4) a MHD měla samostatný tarif.
