New Jersey Devils
Vstup do NHL: 11. června 1974 jako Kansas City Scouts, v roce 1976 se klub přestěhoval do Denveru (Colorado Rockies), 30. června 1982 se klub přestěhoval do New Jersey
První sezóna: 1974-75
Stadión: Prudential Center, 17.625 diváků
Adresa: 165 Mulberry Street, Newark, New Jersey 07102
Největší úspěchy: Stanley Cup 1995, 2000, 2003
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 48 - Brian Gionta (2005-06)
Asistence: 60 - Scott Stevens (1993-94)
Body: 96 - Patrik Eliáš (2000-01)
Trestné minuty: 295 - Krzysztof Oliwa (1997-98)
Většina lidí již patrně zapomněla, že se New Jersey Devils kdysi jmenovali Kansas City Scouts. Někomu se snad možná mlhavě vybaví jejich název Colorado Rockies. Sezóna 1982-1983 byla pro klub zlomem v jeho další existenci v NHL. Klub totiž v roce 1982 koupil John McMullen a přestěhoval jej do haly Byrne Meadowlands Arena až na pobřeží Atlantiku do státu New Jersey. Vznikli tak New Jersey Devils a v supermoderní hale měli premiéru 5. října 1982 proti Pittsburghu.
New Jersey ovšem zpočátku svými výkony navázali na nepříliš lichotivou bilanci svého předchůdce. Oporou zadních řad byl Glen Resch a o rok později zazářil Čech Jan Ludvig, který společně s kapitánem Melem Bridgmanem a nováčkem Patem Verbeekem tvořili hlavní útočnou sílu Ďáblů. Naděje, které se do mužstva vkládaly, však nesplnily očekávání. NJ ovšem zpočátku svými výkony navázali na nepříliš lichotivou bilanci svého předchůdce. Oporou zadních řad byl Glen Resch a o rok později zazářil Čech Jan Ludvig, který společně s kapitánem Melem Bridgmanem a nováčkem Patem Verbeekem tvořili hlavní útočnou sílu Ďáblů. Naděje, které se do mužstva vkládaly, však nesplnily očekávání. Až v sezóně 1987-88, kdy se na postě kouče objevil Jim Schoenfeld, se konečně mužstvo probojovalo na čtvrté místo v divizi a získalo tehdy rekordní počet 82 bodů. V play off nejdříve Devils vyřadili slavné Islanders 4:2 na zápasy, potom i Washington 4:3, ale krůček od finále je v sedmizápasové sérii zastavil Boston. Ludvig byl již tou dobou prodán do Buffala, v brance se objevil kanadský reprezentant Sean Burke. Do mužstva byli zařazeni mladí a velmi talentovaní hráči, jako Kirk Muller, Brendan Shanahan a John MacLean. O rok později se však tým znovu objevil ve skupině nepostupujících. Sezóna následující 1989-90 byla sice opět ve znamení postupu, tým však skončil již v prvním kole.
V roce 1991 se v dresu Ďáblů objevili sovětští reprezentanti Fetisov a Kasatonov, událostí roku byl však nečekaný příchod Petera Šťastného z Quebecku. Ten stihl v novém dresu odehrát ještě dvanáct zápasů v play off a doplnil počet Evropanů v celku na osm. Vedle něho se v New Jersey objevil i další československý reprezentant Zdeno Cíger. Devils v devadesátých letech stále více sázeli na evropské hokejisty. Vedle "našeho" nejúspěšnějšího reprezentanta Petera Šťastného se objevil i Robert Holík. Bohaté zastoupení měli v klubu rovněž ruští hokejisté a samozřejmě nechyběli ani Seveřané. Evropský hokej se tak stal nosnou linií hry Devils a v jubilejní sezóně NHL 1991-92 jim poprvé vynesl místo v první desítce klubů po základní soutěži. V play off však Ďáblové opět neprošli přes první kolo.
Výrazný zlom v úspěšnosti Devils v bojích o Stanley Cup nastal až po příchodu kdysi slavného montrealského útočníka Jacquese Lemairea, který jako kouč začal razit přísnou obrannou strategii, založenou především na skvělých výkonech Martina Brodeura v brance Devils. Výsledkem bylo druhé místo ligové tabulky v sezóně 1993-94 a postup do semifinále poháru. Rozhodující zápas s New York Rangers přitom skončil infarktově, protože rozhodující gól sedmého zápasu poslal Stephane Matteau do sítě Devils až po uplynutí řádného hracího času. Devils se však z nepřízně osudu poučili, a tak další sezóna byla ještě úspěšnější. V play off `95 prohrálo New Jersey jen čtyři z dvaceti utkání a ve finále Stanley Cupu smetlo favorizované Detroit Red Wings. Strůjci vítězství byli Martin Brodeur, Claude Lemieux (držitel Conn Smythe Trophy), Scott Stevens, Ken Daneyko, Scott Niedermayer, Stephan Richer, Robert Holík, Mike Peluso, John MacLean, Bill Guerin, Randy McKay a mnozí další. Ďáblové se tak nečekaně, ale zaslouženě, stali držiteli Stanley Cupu.
Velkou zásluhu na tomto vítězství měl ale především Lemaire, který do hry NJ prosadil svůj herní systém. Jako trenér kladl důraz na obrannou hru a trpělivé čekání na moment, kdy soupeř udělá chybu. Lemaire však v příští sezóně od Devils odchází a Ďáblové místo obhajoby Stanley Cupu zažívají šok. V roce 1996 se vůbec nedostávají do play off, rok nato jsou vyřazeni ve druhém kole a pak dokonce dvakrát po sobě hned v kole prvním, zatímco v základní části pokaždé triumfují ve své divizi. V sezóně 1998-99 je vyřazuje Pittsburgh Penguins 4:3 na zápasy, a to i přesto, že klub disponuje velmi kvalitním týmem. V něm se kromě stabilních opor jako Brodeur, Stevens či Niedermayer objevila nová hvězda - český útočník Petr Sýkora. Ten se sice poněkud překvapivě, ale zato naprosto po právu stal nejproduktivnějším hráčem týmu.
Devils pokračovali v dobrých výkonech i v ročníku 1999-2000 a už v průběhu základní části je mnozí odborníci považovali za velké favority na zisk Stanley Cupu. A Ďáblové za svým historicky druhým triumfem šli opravdu tvrdě. Když například těsně před vyřazovacími boji přišlo pár herních výpadků, vedení klubu neváhalo odvolat hlavního trenéra Robbieho Ftoreka a nahradit jej Larry Robinsonem. Bylo to šťastné rozhodnutí, neboť právě Robinson svým nekompromisním "proslovem" ve finále Východní konference proti Philadelphii dokázal i za stavu 1:3 vyždímat ze svých svěřenců maximum. Ti pak Flyers slavně vyřadili, ačkoliv kapitán Stevens svým typickým tvrdým zákrokem málem ukončil kariéru slavného Erica Lindrose. A v následném finále na New Jersey nestačili ani Dallas Stars, obhájci prvenství. Mimořádně silný tým, složený z takových borců jako Stevens, Niedermayer, Arnott, Holík, Sýkora, Eliáš, Rafalski, Gomez nebo Mogilnyj, válcoval soupeře i v sezóně 2000-01. Devils vyhráli Východní konferenci a postupně přes Carolinu, Toronto a Pittsburgh dokráčeli podruhé za sebou až do finále play off. Tam se utkali s neméně kvalitním mužstvem Colorada Avalanche. Velmi vyrovnaná série, hrající se na maximální možný počet sedmi utkání, měla ovšem tentokrát pro Ďábly hořký konec.
Zatímco ostatní konkurenti před ročníkem 2001-02 čile posilovali, generální manažer New Jersey Lou Lamoriello všemu přestupovému dění přihlížel se založenýma rukama. Navic klub opustil Alexander Mogilnyj a to byla pro Devils citelná ztráta. Nikoho tedy nepřekvapilo, že Ďáblové vstoupili do nové sezóny opravdu mizerně. Slabé výkony odnesl hlavní trenér Larry Robinson, kterého v lednu nahradil Kevin Constantine. Výsledky jeho práce se rychle projevily. Herni projev nabyl na agresivitě a obětavosti. Mužstvo musel opustit i Jason Arnott, jenž byl poslán do Dallasu výměnou za Joe Nieuwendyka. Veškerá snaha k lepšímu přišla vniveč hned v prvním kole play off, kde Devils narazili na kompaktní hru Caroliny Hurricanes.Neúspěch se neobešel bez následků. Bobby Holík dostal zelenou k odchodu do Rangers, Sýkora byl vyměněn za Jeffa Friesena do Anaheimu. Novým trenérem se stal věčně zamračený Pat Burns a pod jeho vedením hráli Devils nejdefenzivnější hokej v lize, inkasovali pouhých 166 branek. To, že účel světí prostředky, potvrdilo konečné postavení v tabulce, kdy skončili druzí ve Východní konferenci. Během pěti utkání vyřadili Boston a následně i Tampu Bay. Finále konference jim postavilo do cesty vítěze Prezident’s Trophy Ottawu Senators, ale opět to byli Ďáblové, kdo se smál naposled. O Stanley Cup si to rozdali s Kačery z Anaheimu. Duel byl pikantní nejen pro Sýkoru s Friesenem, ale především pro Scotta a Roba Niedermayerovi, dva bratry stojící na opačných stranách barikády. Burnsovi svěřenci vedli 3:2 na zápasy, jenže šestý mač nezvládli a prohráli 2:5. Trenér vycítil, že je třeba povzbudit tým, a tak napsal do základu Kena Daneyka, veterána loučícího se před domácím publikem s 20letou kariérou v NHL kompletně prožitou v dresu New Jersey. Daneykova obětavá hra, životní večer nováčka Michaela Ruppa a dvě trefy Jeffa Friesena rozhodly o tom, že Stanley Cup zůstane v Meadowlands aréně.
Se sedmi čistými konty stanovil Martin Brodeur nový rekord play off, následně poprvé v kariéře získal Vezina trophy pro nejlepšího gólmana. V sezóně 2003-04 prvenství obhájil, stejně tak v Jennings Trophy za nejméně inkasovaných branek, ovšem cesta vyřazovacími boji skončila již v prvním kole. Tou dobou mužstvu citelně scházel kapitán Scott Stevens, který si v polovině základní části přivodil těžký otřes mozku. Obraně šéfoval jeho dlouholetý parťák Niedermayer, a vedl si na výbornou, o čemž svědčí i prvenství v hlasování o Norris Trophy pro nejlepšího obránce. Po výluce bylo jasné, že Stevens už brusle nikdy nenazuje. Niedermayer odešel za bratrem do Anaheimu naplnit sen o společném triumfu. Další ztrátou pro klub byla absence Patrika Eliáše, hvězdný útočník se během angažmá v Rusku nakazil žloutenkou a přišel skoro o polovinu zápasů. Ke všemu u mužstva nepokračoval Pat Burns, jenž se potýkal s následky rakoviny. Přesto Devils skončili třetí v konferenci. Brian Rafalski ukázal, že je schopen velet obranným řadám, Eliáše skvěle nahradila dvojice Brian Gionta - Scott Gomez. V play off Devils celkem snadno vyřadili newyorské Rangers, ovšem hned v druhém kole nestačili na Carolinu.
Pětadvacetileté výročí od založení klubu oslavilo New Jersey přesunem do nové haly Prudential Centre. Po pomalém startu se pekelný stroj znovu rozjel, Brodeur stanovil osmačtyřiceti výhrami nový ligový rekord, což vyústilo v zisk třetí Vezina Trophy. Činili se i nováčci Zach Parise, který zatápěl novému kapitánovi Eliášovi na čele týmového bodování, a Travis Zajac. Na lavičce stál Claudie Julien, jeho svěřenci skončili i přes drobné klopýtání v závěru sezóny druzí. Jenže manažer Lamoriello Juliena těsně před koncem ročníku nečekaně odvolal, sám pak dovedl Devils do druhého kola, kde je vyřadila Ottawa. Před sezónou 2007-08 zasáhla fanoušky další rána, když mužstvo opustili Gomez s Rafalskim. Pod vedením Brenta Suttera se trápil Eliáš, kouč s ním smýkal sestavou, navíc mu bez vysvětlení odebral kapitánské céčko. Naplno prorazil Parise, který byl po celý rok nejnebezpečnější forvardem týmu, Brodeurovy výkony stačily na další obhajobu Vezina Trophy, ovšem na Rangers v prvním kole play off nikoliv.
