« Domů | Výsledky NHL 2011/12 » | Libye » | Jan Rokycana » | Vysídlení Němců z Československa 1946 » | Horatio Nelson » | Postupimská konference 1945 » | Jaltská konference 1945 » | Norodom Sihamoni - Kambodža » | Royal Navy - součastnost » | Royal Navy - historie »

Nostradamus ( 1503 - 1566 )

Narodil se v rodině Židů konvertovaných na křesťanství. V patnácti letech, kdy studuje v Avignonu, je už zkušeným astrologem, který vysvětluje nebeské jevy spolužákům. Roku 1529 začíná studovat lékařskou vědu na univerzitě v Montpellieru. Věnuje se zejména starým lékařským a filozofickým textům, anatomii a lékopisu. Po získání diplomu se zdokonaluje v Agenu pod dohledem lékaře filologa Julese-Césara Scaligera.  Jeho manželka a dvě děti podlehly morové epidemii. Nostradamus začíná studovat morovou problematiku v Marseilles a v Aix-en-Provence. Stává se z něj odborník, který na rozdíl od většiny současníků nevěří, že mor je nezvratným Božím prokletím. Snaží se vyrobit lék na bázi cypřiše, kosatce, červené růže a dalších složek. Tvrdí, že všichni, kdo si touto směsí potřou rty, jsou před morem chráněni. Navrhuje hygienická opatření, radí polévat vše octem a rostlinnými esencemi kvůli dezinfekci, chránit si nos a ústa, mýt si ruce před jídlem a podobně.

Stejně jako všichni tehdejší lékaři používal i Nostradamus k určování příčin nemocí astronomii. V té době se věřilo, že všechny části těla jsou ovlivněny pohybem planet a jejich konstelacemi. Pomocí hvězd se dostává ke svým proroctvím. Když v jednom z nich předpoví téměř do detailu smrt Jindřicha II., získává si důvěru Kateřiny Medičejské, která jej přijímá do svých služeb. Vrcholu kariéry dosahuje roku 1564, kdy je jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX. O dva roky později umírá Nostradamus v Salon-de-Provence jako jeden z nejuznávanějších mužů francouzského království.

Dětství - Narozen 14. nebo 21. prosince roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii, kde je dosud dochován dům, kde se narodil. Michel de Nostredame pocházel z početné rodiny. Jeho otec Reynière de St-Rémy (obchodník s obilím) a matka Jaume de Nostredame (notářka) měli celkem nejméně devět dalších potomků. Rodina nosila původně Židovské příjmení, ale otec Jaume, Guy Gassonet, konvertoval na křesťanství okolo roku 1455, a převzal křesťanské jméno "Pierre" a příjmení "Nostredame". Michelovo sourozenci - Delphine, Jehan (c. 1507–77), Pierre, Hector, Louis (narozen 1522), Bertrand, Jean (narozen 1522) a Antoine (narozen 1523). O dětsví Nostradama není mnoho známo, i když je se předpokládá, že byl vzděláván svým dědečkem ze strany matky, Jeanem de St. Rémy.

Studentská léta - Ve věku patnácti let nastoupil mladý Nostradamus na Avignonskou univerzitu studovat bakalářství. Z Avignonu (kde by za normálních okolností dostudoval Trivium (skládajícího se z gramatiky, rétoriky and logiky), byl nucen odejit, když byla univerzita uzavřena z důvodu propuknutí morové epidemie. Nostradamus po opuštění Avignonu (podle jeho vlastních slov), cestoval krajem po osm let. Od roku 1521 vynalézal léky z bylinek. V roce 1529, po několika letech jeho lékařské praxe, nastoupil na univerzitu v Montpellier, aby získal doktorát z lékařství. Bohužel byl zanedlouho z univerzity vykázán, jelikož se zjistilo, že byl lékárníkem, což bylo výslovně zakázáno stanovy univerzity. Listina o vyloučení ze studia (BIU Montpellier, Register S 2 folio 87) stále existuje ve fakultní knihovně. Nicméně, někteří z jeho vydavatelů a korespondentů jej později označovali za "doktora". Nostradamus, po jeho vyhoštění, pokračuje ve své práci, pravděpodobně ještě jako lékárník. V té době se stal známým, za vytvoření "růžové pilulky", které údajně chránila proti moru.

Manželství a léčitelská praxe - V roce 1531 byl Nostradamus pozván Jules-Césarem Scaligerem, čelním renesančním učenecem, do francouzkého Agen. Tam se oženil s ženou, jejíž jméno je nejisté (pravděpodobně Henriette d'Encausse), která mu porodila dvě děti. O tři roky později, v roce 1534, jeho manželka a obě jejich děti zemřeli. Důvodem byl pravděpodobně mor. Nostradamus, po jejich úmrtí, pokračoval v cestování po Francii a možná i po Itálii. Po svém návratu z cest, roku 1545, pomáhal prominentnímu lékaři (Louis Serre), v boji proti moru v hlavním ohnisku, Marseille. Sám pak řešil další ohniska nákazy v Salon-de-Provence a v krajském městě, Aix-en-Provence. Nakonec se roku 1547 usadil v Salon-de-Provence v domě, který stojí dodnes. V té době se oženil s bohatou vdovou jménem Anne Ponsarde, s níž měl šest dětí - tři dcery a tři syny. Mezi léty 1556 a 1567 získal společně s manželkou jednu třináctinu podílu z obrovského projektu. Jednalo se o projekt zavlažovacích kanálů v oblasti Salon a nedaleké Désert de la Crau z řeky Durance, jehož organizátorem byl Adam de Craponne.

Nostradamova proroctví - Kromě úcty a reputace si již od prvního vydání proroctví roku 1555 Nostradamus vysloužil posměch a odpor. Jedním z nejzuřivějších odpůrců se stal jeho bývalý mistr, lékař Scaliger, který tvrdil, že Nostradamovy předpovědi jsou snůškou lží a výmyslů. Ani později na tom nebyl o nic lépe. V 19. století se dokonce jeho jméno vžilo ve francouzštině jako synonymum pro „mága, kouzelníka“ používané podle Littrého slovníku pouze v posměšném významu. Ku prospěchu mu nebylo ani to, že jeho výroky byly používány k politické propagandě. Například během druhé světové války interpretoval Goebbels některá jeho čtyřverší jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk. Po útoku na World Trade Center se na Internetu objevily verše, v nichž údajně Nostradamus tuto událost předpověděl. Ve skutečnosti šlo o montáž z několika čtyřverší nebo o falešnou napodobeninu. V každé době existovali lidé, kteří Nostradama hájili a hájí. Podle nich samotné životopisné údaje svědčí o tom, že mínil své předpovědi upřímně. Byl prototypem renesančního člověka s širokým záběrem. Věnoval se lékařské vědě, literatuře, astronomii, astrologii, výrobě léků atd. Nesrozumitelnost a tajuplnost jeho proroctví je podle jeho příznivců dána tím, že žil v nebezpečné době, v níž bylo třeba mít se na pozoru.

Právě nejednoznačnost Nostradamových čtyřverší svádí mnohé, aby se pokusili o konkrétní výklad. Není to jednoduché. V prvé řadě v 16. století neexistovala jednotná typografie. Pravopis jednotlivých slov se od jednoho vydání k dalšímu mění, až může dojít k naprosté změně původního významu. Například z výrazu Par le cinquiesme (= skrze pátého/ý/ou) se postupem času stává Carle cinquiesme = Karel V. Druhým kamenem úrazu je volnost, jakou si sám autor dopřál při psaní čtyřverší. Používá často archaickou, někdy i originální větnou skladbu, francouzské výrazy míchá s latinskými, řeckými a provensálskými. Hraje si s anagramy, hojně využívá alegorických obratů a mytologických narážek. Sám přiznává, že některá slova upravil. To vše činí z jeho veršů tvrdý interpretační oříšek. Některé naopak zarážejí svou přesností. Nejslavnějším je v tomto ohledu pětatřicáté čtyřverší z první stovky veršů, které podle Nostradamových současníků předpovědělo smrt krále Jindřicha II. Hovoří se v něm o dvou lvech, starém a mladém, kteří se utkají v zápase. Mladý lev při něm starému vypíchne oko a zraněný sok posléze umře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následek poraněného oka, které mu při turnaji v Paříži probodl kopím mladý hrabě Montgomery.

Mezi vykladači Nostradamových veršů existuje přinejmenším jeden, který se nespletl. Jean-Charles de Fontbrune na základě čtyřverší předpověděl rok předem zvolení Francoise Mitterranda francouzským prezidentem a atentát na papeže Jana Pavla II. V roce 1981. Jeho kniha se v té době prodávala rychlostí 5 000 exemplářů za den. Legendární heavy - metalová kapela Judas Priest, která má na kontě desítky milionů prodaných nosičů, vzdala v roce 2008 Nostradamovi čest tím, že natočila monumentální přes 100 minut dlouhé album "Nostradamus", která popisuje jeho život. Deska která je plná zvratů, emocí a obrovské atmosféry, když muzikanti popisují všechny útrapy Nostradamova života, je skutečným milníkem nejen metalové scény, ale i zaslouženým tributem tomuto velkému muži.

  

Karel, který se ujal vlády po smrti svého churavého bratra Františka II., žil ve složité době náboženských (hugenotských) válek, jež rozštěpily celou Francii. Vzhledem ke své nezletilosti stál nejprve pod poručnictvím královny vdovy Kateřiny Medicejské (podporující katolíky), později však pod vlivem hugenotského předáka admirála Colignyho inklinoval spíše k protišpanělskému protestantskému táboru než ke katolické straně vedené svými příbuznými Guisy. Kateřina Medicejská ho nakonec donutila, aby dal souhlas ke krvavé lázni (tzv. Bartolomějské noci), při níž byli přední hugenoti včetně Colignyho v Paříži povražděni. Po smrti Karla IX. nastoupil na trůn jeho bratr Jindřich III.

O autorovi

  • Jméno LUCky.luKA
  • Region Karlovarský kraj
Můj profil