Ottawa Senators
Vstup do NHL: 16. prosince 1991 Tým Ottawa Senators vznikl na začátku století jako přímý nástupce slavných Ottawa Silver Seven, čtyřnásobného vítěze Stanley Cupu z let 1903 - 1906. Ke změně názvu došlo ze dvou důvodů. Jednak proto, že se hokej nehrál již v sedmi hráčích, a jednak proto, že i ottawský tým vstoupil v roce 1908 do profesionálního dění - tj. do Eastern Canada Hockey Association - a hledal tedy název, který by jej lépe reprezentoval. Protože byla Ottawa sídlem kanadské vlády a kongresu, využili ottawští této skutečnosti a pojmenovali se Senators - Senátoři. Ještě před vznikem NHL Senators vybojovali Stanley Cup v roce 1911 a do nové soutěže tak vstoupili s kvalitním týmem. V prvním ročníku sice obsadili až třetí místo, ale pak začala jejich "zlatá" éra. V letech 1920, 1921 a 1923 získali třikrát ligové prvenství, čímž se stali prvním týmem, který Stanley Cup dokázal obhájit. V jejich týmu pod vedením manažera Tommyho Gormana a kouče Petea Greena zářily hvězdy: Clint Benedict - nejlepší gólman NHL, Cy Denneny - famózní střelec, Frank Nighbor - rovněž skvělý útočník. V týmu se postupně objevili i další výborní hráči - Jack Darragh, Spreque Cleghorn, Punch Broadbent, George Boucher, ale i King Clancy, Lionel Hitchman, gólman Alex Connell či později úspěšný manažer Detroitu Jack Adams. Ten také pomohl ottawskému týmu v roce 1927 ke čtvrtému zisku Stanley Cupu v NHL. Ročník 1926-27 byl pro Senators posledním úspěšným. Získali v něm vedle Stanley Cupu i posedmé Prince of Wales Trophy. Rozšíření NHL Ottawě evidentně nepomohlo a tým se postupně propadal až na pátou příčku kanadské divize a celkové deváté místo. To bylo v sezóně 1930-31, po níž se na jeden rok Ottawa odmlčela a v ročníku 1931-32 k bojům ligy nenastoupila. Vrátila se opět od sezóny 1932-33, ale se stejným výsledkem jako ve své poslední sezóně. Deváté místo tabulky NHL bylo však tentokrát už místem posledním, to kvůli odchodu Philadelphie v roce 1931. Stejné umístění získali Senators i v sezóně 1933-34, a to znamenalo pro klub definitivní odchod z NHL, když se klub přestěhoval do St. Louis. Jistě smutné u týmu, jenž téměř deset let kraloval celé soutěži. Ale takový už je hokej. A k hokeji patří i návraty. Ten historický pro klub Ottawa Senators se udál po padesáti osmi letech. V sezóně 1992-93 se Senátoři jako dosud jediný klub historie dokázali vrátit, i když klub z konce století má s tím původním společné zatím jen jméno. Po nováčkovské sezóně, ve které Senators dosáhli jen dvaceti čtyř bodů, dostal výpověď první generální manažer klubu Mel Bridgman. Senátoři totiž mimo jiné vytvořili rekord NHL, když na ledech soupeřů získali jen jedno vítězství. To vše dalo Ottawě právo první volby v draftu 1993 a Senators sáhli v tomto výběru po zázračném střelci Quebecké juniorské ligy Alexandru Daigleovi. Když pak ale s Daiglem podepsali pětiletou smlouvu a zaplatili za něj dvanáct milionů dolarů, rozpoutala se bouře nesouhlasu. Obrovská částka za hráče, který svůj talent ještě neosvědčil, popudila manažery mnoha klubů NHL. A ti měli pravdu. Daigle se sice snažil, ale hra se mu příliš nedařila. Smlouva s Daiglem pronásledovala Senátory ještě v ligovém ročníku 1995-96, kdy se rozhořel spor mezi generálním manažerem Randy Sextonem a útočníkem Alexejem Jašinem. Spor zahájený Jašinem byl dlouhý a tvrdý a ruský útočník dlouho odmítal nastoupit. S pocity znechucení a zklamání z marného boje o play off z klubu navíc odešlo několik klíčových osobností. Nový manažér Pierre Gauthier ale s Jašinem novou smlouvu podepsal. A právě kolem Jašina se začalo budovat nové mužstvo. Přišli noví hráči jako Steve Duchesne, Radek Bonk, Daniel Alfredsson, Stanislav Neckář, František Musil či Damian Rhodes a tým se v roce 1997 konečně dostal do play off. Tam sice vypadnul hned v prvním kole s Buffalem, o rok později již ale Ottawa senzačně vyřadila New Jersey Devils. Do sezóny 1998-99 potom Senators k údivu mnoha laiků i odborníků vlétli ve velkém stylu a vedeni skvělým Jašinem dokonce zvítězili ve své divizi. Jenomže tentokrát první kolo vyřazovacích bojů přichystalo překvapení na jejich účet. Senátoři se proti skvěle bránícímu Buffalu prakticky vůbec neprosadili a prohráli hladce 0:4 na zápasy. Kapitán Jašin si navíc v celé sérii nepřipsal ani jednu branku a jeho žádost o pronikavé zvýšení platu na začátku nové sezóny vedla k jeho další velké stávce. A byla to stávka opravdu mimořádných rozměrů, která hýbala doslova celou NHL. Vedení klubu už nehodlalo podruhé Jašinovu nátlaku ustoupit a bývalý kapitán týmu neodehrál za celý ročník jediný zápas. Tvrdohlavý Rus se do mužstva nakonec ne příliš ochotně a bez jediné omluvy vrátil až v září 2000, kdy arbitrážní komise, kam celý případ dospěl, rozhodla o tom, že Jašin prostě musí dodržet svou profesionální smlouvu. Senators mezitím i bez své největší opory sehráli dobrou sezónu. Hned pět borců se v tabulce produktivity celé NHL dostalo do první stovky, když Jašina na centru prvního útoku dokázal překvapivě dobře zastoupit náš Radek Bonk (23+37). Šesté místo ve Východní konferenci bylo také solidním výsledkem, jenomže toto umístění současně přivedlo Senátorům v prvním kole vyřazovacích bojů do cesty silné Toronto. A Maple Leafs dokázali splnit úlohu favorita, když vyřadili Ottawu 4:2 na zápasy. Jestliže však Senators v roce 2000 odešli z play off alespoň s vizitkou týmu, který se snažil a bojoval, o rok později z toho byl zase pořádný ranec ostudy. Ottawa po základní části skončila s rekordním počtem sto devíti bodů na druhém místě Východu, v bojích o Stanley Cup ji ale podruhé za sebou doslova vykleplo Toronto. Senators prohráli potupně 0:4 na zápasy a Jašin v sérii s kanadským rivalem herně znovu zcela vybouchl. Možná i proto ho vedení klubu po sezóně vyměnilo do NY Islanders, odkud kromě dvou hráčů, získalo druhé místo v draftu. Tato volba umožnila Ottawě získat mimořádně talentovaného útočníka Jasona Spezzu, od kterého se bezpochyby čeká, že Senátory v budoucnu dovede ke Stanley Cupu. Do ročníku 2001-02 vstoupila Ottawa poněkud neslavně a chvíli se dokonce zdálo, že bude mít na svědomí historicky nejhorší start. Celkově se dá říci, že Senators disponují hodně silným mužstvem, které má na to dokázat v NHL velké věci. Obvykle však jednoho soupeře roznesou na kopytech a vzápětí se neskutečně trápí. Výborný rok zaznamenal Radek Bonk, který se konečně chytil i v play off. Ottawě se po čtyřech letech konečně podařilo zlomit prokletí prvního kola vyřazovacích bojů, ve kterém si kupodivu velmi hladce poradila s favorizovanou Philadelphií. Největší podíl na tom měl nepřekonatelný brankář Patrick Lalime, jenž třikrát za sebou vychytal čisté konto a v pětizápasové sérii dostal jen dva góly. Prokletím hráčů z hlavního města Kanady se již tradičně stali hokejisté Toronta. Ovšem tentokrát Maple Leafs poslali Ottawu na nucenou dovolenou až po sedmizápasovém dramatu. Po dalším selhání v play off se stal novým generálním manažerem John Muckler a pod jeho vedením získali Senátoři první President’s Trophy v historii a to navzdory tomu, že se během sezóny ocitli ve vážných finančních problémech. V prvním kole vyřadili NY Islanders i se svým ex-kapitánem Jašinem, šest utkání trval postup přes Philadelphií a ve finále konference narazili na New Jersey. I přes obdivuhodný comeback do série, kdy prohrávali už 1:3 na zápasy, nezvládli rozhodující duel a ročník pro ně skončil. Na začátku sezóny 2003-04 došlo ke stabilizaci financí a po slabším rozjezdu skončila Ottawa znovu mezi osmičkou nejlepších. Soupeřem byl tradiční rival z Toronta, vyrovnaná série dospěla až k sedmému duelu. Ten ovšem nezvládl gólman Lalime, inkasoval třikrát z jedenácti ran a byl střídán. Neúspěch ve vyřazovacích bojích stál místo jak jeho, tak dlouholetého kouče Jacquese Martina. Následovala výluka, po ní v mužstvu nezůstali ani další dva zkušení Senátoři Radek Bonk a Marián Hossa, za kterého přišla vycházející hvězda Dany Heatley. Na pozici gólmanské jedničky přivedl Muckler starého známého z Buffala, budoucího člena Síně slávy Dominika Haška. Byl to risk, Hašek rok nehrál a jeho předchozí angažmá v NHL ukončilo po pár utkáních zranění třísel. Trénováním byl pověřen Bryan Murray, toho času generální manažer Anaheimu. A začal skvěle.
První sezóna: 1992-93 (dříve 1917-18)
Stadión: Scotiabank Place, 18.500 diváků
Adresa: Scotiabank Place, 1000 Palladium Drive, Ottawa, Ontario K2V 1A5
Největší úspěchy: finále konference 2003 (dříve Stanley Cup 1920, 1921, 1923, 1927), finale Stanley Cupu 2007
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 50 - Dany Heatley (2005-06 a 2006-07)
Asistence: 71 - Jason Spezza (2005-06)
Body: 105 - Dany Heatley (2006-07)
Trestné minuty: 318 - Mike Peluso (1992-93)
Ottawa vedla ligu, Hašek chytal jako za starých časů, lize dominoval útok Heatley – Spezza – Alfredsson, tzv. CASH line. Bohužel, během olympiády si český brankář při rozkleku opět poranil třísla a byl vyřazen na neurčito. Tím pádem povýšil náhradník Ray Emery a nevedl si vůbec špatně. I díky jeho výkonům se s Haškovým návratem nechvátalo, tým skončil na prvním místě v konferenci. Snadno a rychle vyřadili obhájce Tampu Bay, ve druhém kole je čekalo Buffalo Sabres. Emery měl úvod série jak z noční můry, inkasoval sedmkrát, Senátoři prohráli i následující mač a začalo se volat po Dominátorově návratu. Jenže jednačtyřicetiletý gólman nechtěl nastoupit, dokud se nebude cítit stoprocentně fit a tak musel chytat i dál Emery. Zlepšil se, ale vyřazení nezabránil. Haška za jeho otálení kritizovali fanoušci i kouč Murray a Ottawa s ním ukončila spolupráci. Novou jedničkou mezi tyčemi byl Emery, do Chicaga odešel často absentující Martin Havlát, jinak zůstalo vše při starém. Základní část se povedla, bylo třeba dosáhnout kýženého úspěchu v play off. Za pět utkání vyřadili mladý tým Pittsburghu, stejnou dobu trvala eliminace New Jersey. Finále konference dalo hráčům možnost k odvetě se Sabres, která se povedla na výbornou, stačilo dalších pět zápasů a brána do finále Stanley Cupu byla otevřena. Posledním soupeřem byl Anaheim Ducks, jehož základy vystavil před pár lety trenér Senátorů Murray. Kačeři složili defenzivní formaci, která dokázala z ledu vymazat první útok soupeře, zbytek týmu příspěvek CASH line nahradit nedokázal a tak se po pěti utkáních radoval Anaheim.
Smlouva vypršela Mucklerovi, na jehož místo byl dosazen Murray a ten práci hlavního trenéra nabídl svému bývalému asistentu Johnu Paddockovi. Ovšem příliš trpělivosti s ním neměl. Po dobré první polovině sezóny přišla na mužstvo krize a Paddock dostal padáka. Na lavičku se postavil sám Murray, ale ani pod ním se výsledky nezlepšili. Nakonec Ottawa horko těžko postoupila do play off, odkud ji hned v prvním kole s debaklem vyprovodil Pittsburgh.
