Phoenix Coyotes
Vstup do NHL: 22. června 1979 jako Winnipeg Jets, 1. července 1996 se klub přestěhoval do Phoenixu
První sezóna: 1979-80
Stadión: Jobing.com Arena, 17.799 diváků
Největší úspěchy: finále divize 1985, 1987
Adresa: 5800 W. Glenn Drive, Suite 350, Glendale, AZ 85301
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 76 - Teemu Selänne (1992-93)
Asistence: 79 - Phil Housley (1992-93)
Body: 132 - Teemu Selänne (1992-93)
Trestné minuty: 347 - Tie Domi (1993-94)
V roce 1995, kdy se začalo veřejně proslýchat, že se kvůli finančním potížím chystají Jets opustit Winnipeg, začalo aktivně vystupovat hnutí, které usilovalo o získání peněz z prostředků veřejnosti na udržení NHL ve Winnipegu a tedy i v Kanadě.
Děti vyprazdňovaly svá prasátka, různé skupiny pořádaly loterie a poutě s prodejem domácího pečiva. Svou pomoc nabízeli kluboví příznivci až z dalekého Japonska a Austrálie. Sbírka nakonec vynesla 13,5 miliónu dolarů, ale to zdaleka na udržení Tryskáčů ve Winnipegu nestačilo. Místní rodák Barry Shenkarow, který byl majitelem klubu již od dob WHA, oznámil prodej týmu organizaci BG Hockey Ventures LP. Tedy skupině, v jejímž čele stáli Richard Burke a Steven Gluckstern, a která přesunula klub do Phoenixu. Prodej schválili i guvernéři NHL.
Ve své nováčkovské sezóně 1996-97 se mohli noví vlastníci klubu radovat z postupu do play off, kde však Kojoti skončili v prvním kole na Anaheimu. Totéž se k velkému zklamání fanoušků bohužel opakovalo i v následujících třech letech! V roce 1998 vypadli Coyotes s pozdějším vítězem Stanley Cupu Detroitem, o rok později skončili s velkou ostudou na St. Louis a v sezóně 1999-2000 nestačili na Colorado.
Zklamání z těchto výkonů bylo pro Phoenix o to větší, že Coyotes hráli koncem devadesátých let v základní části vesměs poměrně dobře. Parta kolem Keitha Tkachuka, Jeremyho Roenicka, Dallase Drakea, Travise Greena, Teppo Numminena či Jyrki Lummeho patřila k tomu lepšímu jak v Pacifické divizi, tak i v celé Západní konferenci.
Ročník 2000-01 byl u Kojotů ve znamení převratných změn. Po dlouhých jednáních koupila klub skupina podnikatelů kolem Stevea Ellmana a legendárního Waynea Gretzkyho. Ti oznámili, že chtějí v blízké budoucnosti přestěhovat Coyotes ze silně nevyhovující West American Areny do nové haly. Především ale hodlali ve Phoenixu prakticky od základu vybudovat zcela nové mužstvo. Tým tak v průběhu sezóny či po jejím skončení opustily největší hvězdy Tkachuk, Roenick, Green. Klub se také zbavil práv na Chabibulina, Renberga a Reichela, místo kterých přišli mladí talentovaní borci Handzuš, Nagy, Zajnulin, kteří si své místo na slunci musí teprve vydobýt.
Sázka na budoucnost a snaha o výrazné zeštíhlení klubového rozpočtu ovšem Coyotes také něco stála. Phoenix se v roce 2001 nedostal do play off, ačkoliv o jeho deváté příčce Západní konference rozhodl v souboji s Vancouverem pouze menší počet vyhraných zápasů. Vybudování úspěšného týmu téměř od nuly je věc mimořádně obtížná a obvykle časově náročná. To ovšem jen tehdy, když na tom nedělá Gretzky a spol. Důkazem toho je sezóna 2001-02, ve které si Coyotes ve vyřazovacích bojích zahráli.
Bývalé kluby NHL: Winnipeg Jets (1972-1996)
O ekonomické krizi slýcháme už několik měsíců ze všech stran. Neustále se v médiích propírá, jaký vliv bude mít tato neutěšená ekonomická situace na sportovní svět, NHL nevyjímaje. Komisař NHL Gary Bettman sice několikrát všechny ujistil, že bezprostřední negativní dopady na jeho soutěž v blízké době nehrozí. Naopak, NHL je podle Bettmana velmi stabilní a prosperující liga, kterou krize výrazněji neohrozí. Pravdou však je, že ne všechny kluby vykazují takové zisky a finanční stabilitu jako třeba Toronto. Některé organizace se potýkají s problémy a neustále se spekuluje o tom, kterému týmu hrozí stěhování z města někam na perspektivnější trh. Padají jména jako Atlanta, Nashville, Phoenix a další. Pojďme se blíže podívat a zavzpomínat na kluby, kterým se špatná finanční situace stala osudnou v devadesátých letech. Přestože Winnipeg Jets, Hartford Whalers, Quebec Nordiques ani Minnesota North Stars nikdy nedosáhly na Stanley Cup (Quebec vyhrál ihned po přestěhování do Colorada v roce 1996, Minnesota triumfovala v roce 1999 už jako Dallas a Hartford v roce 2006 jako Carolina), zanechal každý z těchto týmů v historii NHL výraznou stopu.
World Hockey Association
1972/73: Jako součást nově založené WHA Jets podepsali Bobbyho Hulla, hvězdu Chicaga, jehož kontrakt obsahoval na tu dobu nevídaný podpisový bonus milion dolarů. Sezónu však Jets začali 12. října v New Yorku proti Raiders bez Hulla, který byl tou dobou v soudním sporu se svým bývalým klubem ohledně jeho nového kontraktu. Nicméně Winnipeg i bez své hvězdy vyhrál 6:4. O tři dny později při svém domácím debutu nestačil Winnipeg na Alberta Oilers a podlehl 2:5. Nakonec si však všechno sedlo po Hullově příchodu, kdy bylo odehráno 15 zápasů z rozběhnuté sezóny. S tímto vůdcem Jets vyhráli Západní divizi s výbornou bilancí 43 vítězství, 4 remíz a 31 porážek. Hull získal první cenu pro nejužitečnějšího hráče WHA (MVP), když zaznamenal 51 branek. V play off pokračovala úspěšná cesta Winnipegu, když vypráskal Minnesotu Fighting Saints v pěti a Houston Aeros ve čtyřech zápasech. Ve finále AVCO Cupu však Jets došla šťáva a byli pokořeni týmem New England Whalers v pěti zápasech.
1978/79: Navzdory ztrátě dvou klíčových hráčů Anderse Hedberga a Ulfa Nilssona, které přetáhli do NHL New York Rangers, dosáhl Winnipeg na třetí místo s bilancí 39-6-35. Po vyřazení Quebec Nordiques se ve finále postavili Edmontonu, vedenému nováčkem roku Waynem Gretzkym a v šesti zápasech jej pokořili. Finále zakončil Winnipeg 20. května vítězstvím 7:3 a získal tak třetí titul šampiónů WHA ve čtyřech letech. Bylo to poslední finále WHA, jelikož tahle liga spěla ke svému zániku. Winnipeg byl však společně s Oilers, Nordiques a Whalers přizván, aby rozšířil počet týmů NHL. Za sedm let existence WHA si připsali Winnipeg Jets tři celková vítězství z pěti finálových účastí.
National Hockey League
1979/80: Po dvou porážkách venku Winnipeg Jets vyhráli své první domácí utkání v NHL v nově rekonstruované Winnipeg Areně, když porazili Colorado Rockies 4:2. Bohužel, tým, který se připojil k NHL, měl daleko k šampiónům WHA a s bilancí 20-11-49 skončil pátý ve Smytheově divizi a nepostoupil do play-off.
1996-současnost: Poté, co byli Jets přestěhováni do Phoenixu a přejmenováni na Coyotes, stal se Winnipeg domovem týmu IHL Manitoba Moose. Výluka, která zrušila celou sezónu 2004/2005 vlila novou naději do žil fanoušků ve Winnipegu, že by finanční potíže, které zapříčinily odchod Jets z Winnipegu, mohly být jednou překonány a do Manitoby by se mohla NHL v budoucnu vrátit. Skvělí fanoušci oděni do bílé by si to jistě zasloužili.
Winnipeg Jets
Název týmu:Tým byl pojmenován podle v té době rostoucího leteckého průmyslu.
Klubové barvy:modrá-bílá-červená
Hala:Winnipeg Arena (1972/73-1995/96):
Trenéři (17):
Bobby Hull (1972/73-1974/75), Rudy Pilous (1974/75), Bobby Kromm (1975/76-1976/77), Larry Hillman (1977/78-1978/79), Tom McVie (1978/79-1979/80), Bill Sutherland (1979/80), Tom McVie (1980/81), Bill Sutherland (1980/81), Mike Smith (1980/81), Tom Watt (1981/82-1983/84), Barry Long (1983/84-1985/86), John Ferguson (1985/86), Dan Maloney (1986/87-1988/89), Rick Bowness (1988/89), Bob Murdoch (1989/90-1990/91), John Paddock (1991/92-1994/95), Terry Simpson (1994/95-1995/96)
Kapitáni (17):
Ab McDonald (1972/73-1973/74), Danny Johnson (1974/75), Lars-Erik Sjoberg (1975/76-1978/79), Barry Long (1978/79), Lars-Erik Sjoberg (1979/80), Morris Lukowich (1980/81), Scott Campbell (1980/81), Barry Long (1981/82), Dave Christian (1981/82-1982/83), Lucien DeBlois (1982/83-1983/84), Dale Hawerchuk (1984/85-1988/89), Thomas Steen & Randy Carlyle (1990/91), Troy Murray (1991/92-1992/93), Dean Kennedy (1992/93-1993/94), Keith Tkachuk (1993/94-1994/95), Kris King (1995/96)
Úspěchy:Vítězové WHA Avco Cupu (3): 1976, 1978, 1979
Finále WHA Avco Cupu (5): 1973, 1976, 1977, 1978, 1979
Vítězové divize ve WHA (3): 1973, 1976, 1978
Účasti v play off WHA (6): 1973, 1974, 1976, 1977, 1978, 1979
Účast v play off NHL (11): 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1990, 1992, 1993, 1996
Členové Síně slávy (4): Dale Hawerchuk (1981-1990), Bobby Hull (1972-1980), Rudy Pilous (trenér, 1974/75), Serge Savard (1981-1983)
Ocenění:Trenér roku WHA (1): 1976 Bobby Kromm
Nováček roku WHA (2): Anders Hedberg (1975), Kent Nilsson (1978)
Nejlepší obránce WHA (1): Lars-Erik Sjoberg (1978)
WHA MVP (2): Bobby Hull (1973, 1975)
WHA Play off MVP (3): Ulf Nilsson (1976), Bobby Guindon (1978), Rich Preston (1979)
Jack Adams Award (Nejlepší trenér NHL, 2): Tom Watt (1982), Bob Murdoch (1990)
Calder Trophy (Nejlepší nováček NHL, 2): Dale Hawerchuk (1982), Teemu Selänne (1993)
Nejlepší sezóny:WHA: 1975/76 (52-2-27, 106 bodů)
NHL: 1986/87 (43-10-27, 96 bodů)
Nejhorší sezóny:WHA: 1973/74 (34-5-39, 73body)
NHL: 1980/81 (9-14-57, 32 body)
