Přemyslovci / 4.díl - moravské úděly /
Ota I. Olomoucký (1045 – 9. červen 1087), řečený také Sličný, byl nejmladší syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurtu), kníže olomouckého údělu (1061–1087) z dynastie Přemyslovců. Jak už naznačuje jeho přezdívka, Ota I. zřejmě patřil mezi nejpůvabnější příslušníky českého panovnického rodu.
Za vlády Břetislava a Spytihněva - Břetislav I. krátce před svou smrtí ustanovil stařešinský nástupnický řád, kdy se českým knížetem měl stát vždy nejstarší Přemyslovec, a Moravu rozdělil na severní část, Olomoucko, a jižní, Brněnsko. Po Břetislavově smrti (1055) se knížetem stal jeho nejstarší syn Spytihněv II., Olomoucko získali další syn Vratislav a Konrád s Otou jižní část Moravy. Olomoucký údělník Vratislav se ovšem rychle dostal do sporu s novým knížetem a musel před ním uprchnout do Uher. Konrád s Otou se museli uchýlit do Prahy. Za vlády Spytihněva II. tedy Ota působil na panovnickém dvoře jako pouhý mistr kuchyně. Když ale Spytihněv roku 1061 zemřel a k moci se dostal další z bratrů, olomoucký údělník Vratislav, byl Otovi svěřen olomoucký úděl, zatímco Konrád obdržel Brněnsko. V budoucnu měli olomoucký úděl spravovat synové Oty, Brněnsko nakonec Konrád rozdělil (měl totiž dva syny) a vyčlenil znojemský úděl.
Ota I. a král Vratislav - mladší bratři knížete a krále Vratislava proti němu tvořili jakousi opozici, protože Vratislav se postupně snažil posílit vlastní moc na jejich úkor. Moravští údělníci také stáli za zvolením svého bratra Jaromíra pražským biskupem. 1063 se Ota oženil s uherskou princeznou Eufemií, zřejmě dcerou krále Bély I. a Richenzy Polské a sestřenicí druhé manželky Vratislava II. Adléty. V roce 1078 Ota společně s Eufémií založil klášter Hradisko u Olomouce. Po Otově smrti v roce 1087 se vlády nad Olomouckem ujal Vratislav II., který ho poté svěřil svému synovi Boleslavovi. Vdova Eufemie s dětmi se uchýlila pod ochranu Konráda I. Není moc známo, že Ota I. byl dávno před císařem Karlem IV. nazvám „otcem vlasti" (pater patrie) a „otcem moravy" (pater Moravie).
Potomci - s manželkou Eufemií († 1111) měl Ota zřejmě čtyři děti, z nichž dvě zemřely ještě v dětském věku:
- Svatopluk Olomoucký († 1109), český kníže a N.N.
- Ota II. Olomoucký (†1126), olomoucký a brněnský údělník a Žofie z Bergu
- Břetislav
- Boleslav
Konrád I. Brněnský (asi 1035 – 6. září 1092, Praha), syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurtu), byl kníže brněnského údělu (1054–1055 a 1061–1092) a český kníže (1092) z dynastie Přemyslovců. Konrád byl bratrem knížete Spytihněva II., krále Vratislava II., Oty Olomouckého a biskupa Jaromíra.
Zřízení údělů na Moravě - Břetislav I. krátce před svou smrtí ustanovil stařešinský nástupnický řád, kdy se českým knížetem měl stát vždy nejstarší Přemyslovec, a Moravu rozdělil na severní a jižní část. Po smrti knížete Břetislava I. a nástupu jeho syna Spytihněva II. na český trůn získal Konrád do správy jednu z částí rozdělené Moravy a usídlil se v Brně (v Olomouci sídlil jeho bratr Vratislav, budoucí český kníže a král, ve Znojmě bratr Ota). Když se moravská knížata postavila na počátku Spytihněvova panování proti jeho způsobům, vytáhl český kníže proti Moravě. Konráda i Otu vzal k sobě ke dvoru, Konrád se stal nejvyšším lovčím, moravské úděly byly zrušeny.
Podpora bratra Jaromíra - po náhlé smrti Spytihněvově ujal se vlády Vratislav II. a 1061 vrátil bratrům údělná knížectví; Ota převzal Olomoucko. 1063 se Konrád aktivně podílí na zřízení biskupství v Olomouci. Po smrti pražského biskupa Šebíře vystupují Ota a Konrád ve prospěch jmenování svého bratra Jaromíra, jak ve své závěti ustanovil jejich otec. Přestože Vratislav II. obávaje se rostoucí moci svých bratrů postavil vlastního kandidáta, musel pod hrozbou vzpoury ustoupit. Konrád šel proti Vratislavově politice i nadále a o své vůli odňal olomouckému biskupství hrad Podivín a vrátil ho pod správu pražské diecéze. Proti olomouckému biskupu Janovi si počínal velmi hrubě, což nakonec vedlo k zásahu římského papeže Řehoře VII. (1075), který oba biskupy smířil.
Období boje o investituru - Přemyslovci stáli na straně císaře Jindřicha IV. v bojích oinvestituru proti papeži Řehoři VII. Po kajícném setkání Jindřicha s Řehořem v Canosse 1077 se proti císaři postavil rakouský markrabě Leopold II. Babenberský, který začal napadat území českého státu. Spojené oddíly Vratislavovy, Otovy i Konrádovy Leopoldovo vojsko porazily v bitvě u Mailberku 12. května 1082. Za podporu císaře byl 1085 Vratislav II. prohlášen českým králem pro svoji osobu.
Vratislavovo tažení na Moravu - po smrti Oty Olomouckého roku 1087 se jeho vdova Eufemie Uherská vydala do ochrany Konrádovi a Konrád tak získal celou Moravu. Odpůrci sílící Moravy v čele se Zdiradem vyprovokovali Vratislava k novému tažení proti Moravě. Byla dobyta Olomouc, kde kníže ustanovil údělným knížetem svého prvorozence z třetího manželství Boleslava. Pak oblehl Brno, kde se však postavil proti otci syn Břetislav. Když byl v půtce zabit Zdirad, získala Břetislavova strana ve vojsku převahu a Vratislav musel v této těžké situaci ustoupit. V souladu se stařešinským řádem svého otce prohlásil král Vratislav Konráda I. Brněnského za svého nástupce. Princ Břetislav odešel před zlobou otce ze země.
Doba panování - titul českého knížete získal Konrád po smrti svého bratra Vratislava II. v roce 1092, na knížecí stolec usedl 20. ledna t. r. Jeho krátkou dobu vlády poznamenala jen jediná událost, když se pokusil opět spojit pražské a olomoucké biskupství a vypravil poselství k císaři. Ten však mezitím oba biskupy ve funkcích potvrdil, a tak Konrádovi nezbylo, než velikonoční svátky 1092 světit s oběma biskupy na Vyšehradě ve vzájemné shodě. Jeho smrtí po osmi měsících 6. září 1092 se završilo období 37 let, v jejichž průběhu vládli v Čechách Břetislavovi synové.
Rodina - s manželkou Virpirkou, hraběnkou z Tenglingu, měl Konrád I. dva syny:
- Oldřich Brněnský († 1113), brněnský údělník ∞ N.N.
- Litold Znojemský († 1112), znojemský údělník ∞ Ida Babenberská
Litold Znojemský († 15. březen 1112) byl druhým synem Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu, kníže znojemského údělu (1092–1112) z dynastie Přemyslovců. S manželkou Idou Babenberskou († 24. dubna neznámého roku) měl syna Konráda II.
Zřejmě po smrti Konráda Brněnského v roce 1092 došlo k rozdělení údělu. Starší bratr Oldřich získal Brněnsko, Litold Znojemsko. Roku 1099 Litold uprchl společně s bratrem Oldřichem do ciziny před Břetislavem II., jehož zájmy ohledně nástupnictví Bořivoje II. Oldřich jako nejstarší Přemyslovec ohrožoval. Bořivoj, budoucí kníže, mezitím spravoval Moravu. Litold se snažil najít spojence v Rakousku, odkud pocházela jeho manželka, a z hradu Raabs podnikal útoky na jižní Moravu. Bořivoj ale nakonec Raabs dobyl a Litold musel znovu uprchnout. V roce 1101 vpadl Litoldův bratr do Čech, k bitvě Malína s novým knížetem Bořivojem ale nedošlo, čeští velmoži Oldřicha nepodpořili. Vojsko Litolda a Oldřicha složené z německých spojenců se rozprchlo. Bratři se ovšem mohli vrátit do svých údělů. Na zisk pražského knížecího stolce nejpíš rezignovali a snad proti Bořivojovi II. podporovali olomouckého údělníka Svatopluka. Po Litoldově smrti v roce 1112 připadlo Znojemsko Oldřichovi, který ale bratra přežil jen o rok. Společně s bratrem založili roku 1101 benediktinský klášter v Třebíči, kde jsou oba pravděpodobně pohřbeni.
- Oldřich Brněnský († 27. březen 1113) byl synem Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu, kníže brněnského údělu (1092–1113 a znojemského údělu 1112–1113) z dynastie Přemyslovců.
Břetislav II., který se stal po smrti Oldřichova otce českým knížetem, chtěl proti principu seniorátu zajistit nástupnictví svému bratrovi Bořivojovi II., ačkoliv právo nástupu měl v případě Břetislavovi smrti Oldřich Brněnský jako nejstarší žijící Přemyslovec. Oldřich uplatňoval své nároky a Břetislav ho proto roku 1097 uvěznil v Kladsku. Kníže si vymohl nástupnické právo pro bratra roku 1099 od Jindřicha IV. a toho roku byl také Oldřich propuštěn.
Roku 1100 zemřel Břetislav II. a Bořivoj II. odjel z Moravy, jejíž správou byl pověřen poté, co Oldřich s bratrem Litoldem uprchli do ciziny. Bratři tak znovu získali své úděly (brněnský a znojemský). Oldřich žádal Jindřicha IV. o podporu svých nástupnických nároků a Čechy mu byly uděleny v léno. Po neúspěšném vyjednávání s Bořivojem chtěl Oldřich svést bitvu u Malína, ale jeho vojsko se rozprchlo, a tak se vzdal svých nároků na trůn. Po Litoldově smrti mu připadlo roku 1112 Znojemsko. Pochován je pravděpodobně vedle svého bratra v třebíčském benediktinském klášteře, jejž spolu podle všeho založili. Jméno jeho manželky neznáme, zanechal po sobě ale syna Vratislava a nejspíš i dceru Naději.
- Ota II. (1085 – 18. února 1126), syn Oty I. Olomouckého a Eufemie Uherské, byl v letech 1107–1110 a 1113–1126 kníže olomouckého údělu a v letech 1123–1126 i kníže brněnského údělu.
S manželkou Žofií z Bergu měl jistě syna Otu III. Dětleba a snad ještě dvě další, mezi nimi dceru Eufemii.
Podpora bratra Svatopluka - po otcově smrti (1086 nebo 1087) musel Ota odejít s matkou i starším bratrem Svatoplukem Olomouckým do Brna ke strýci Konrádovi I., protože jim Vratislav II. odebral jejich úděl. Po uklidnění situace dostali oba bratři Olomoucko nazpět a roku 1101 podpořili Bořivoje II. při povstání, které proti němu vedl Oldřich Brněnský. Postupně se ale s pražským knížetem znepřátelili a Svatopluk Olomoucký začal usilovat o získání knížecího stolce v Praze, což se mu roku 1107 i podařilo – Bořivoj II. byl vypuzen. Ačkoli se Bořivoj ihned odvolal k císaři, lenímu pánovi českých knížat, ten rozhodl ve prospěch Svatopluka Olomouckého, protože mu byla slíbena vysoká peněžní částka; Ota II. měl ručit svým pobytem u dvora za její splacení. Zatímco bratr vyjednával u dvora, Ota II. odrazil pokus Bořivojových přívrženců o znovuzískání moci. Svatoplukovi Olomouckému se po návratu do Čech nepodařilo celou sumu získat, Ota II. však nakonec z císařského dvora šťastně uprchl, a císař měl jiné starosti, takže na dluh velkoryse zapomněl. Roku 1109 byl Svatopluk Olomoucký zavražděn. Ota II. se pokusil získat vládu po něm, avšak předáci ho odmítli a novým knížetem se stal Vladislav I. Ota se načas s novým knížetem sblížil, ale již roku 1110 byl zatčen, uvězněn a byl mu odebrán úděl. Kníže ho propustil až v roce 1113 a kupodivu se opět spřátelili. Dokonce se Ota oženil se švagrovou knížete, Žofií z Bergu (1114). Přátelství a spojenectví se ještě utužilo. Ota se podílel na několika válečných taženích, roku 1123 mu kníže přidal brněnský úděl a určil ho za svého nástupce.
Bitva u Chlumce - když se Vladislav roku 1125 těžce roznemohl, chtěl Otu II. oficiálně určit za následníka. Ale proti tomu se postavila jeho stará matka Svatava Polská. Silně na syna naléhala, aby za dědice vyhlásil mladšího bratra Soběslava I., který byl s bratrem znepřátelen a různě mu škodil. Po velkém nátlaku, k němuž se připojil i Svatavin přítel biskup Ota Bamberský, se umírající kníže s bratrem smířil, i když velice nerad. Zklamaný Ota prchl z Prahy k římskému králi a požadoval nápravu, protože podle seniorátního řádu měl nastoupit na trůn on jako nejstarší v rodě. Lothar III. se domníval, že snadno dosáhne vítězství a získá nového spojence, takže Otovy nároky podpořil. Se Soběslavem se střetli 18. února 1126 v bitvě u Chlumce, která skončila porážkou německého vojska. Při střetnutí Ota bojující v řadách Lotharových rytířů zahynul.
- Ota III. Dětleb (1122 – 12. květen 1160) byl synem Oty II. Černého a jeho manželky Žofie z Bergu, kníže údělu olomouckého v letech 1140–1160.
Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se knížetem a otcově smrti v bitvě u Chlumce, byl otcovými přáteli odvezen do Ruska. Do údělu olomouckého se Ota vrátil až v roce 1140, po smrti Soběslava I. Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti Vladislavovi II. Olomoucký biskup Jindřich Zdík vyhlásil nad relebanty interdikt. Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na Moravu. Také zásahem papežského legáta se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl Konrád II. Znojemský biskupa Zdíka, jenž ale uprchl. Později s knížetem a králem Vladislavem II. Ota III. spolupracoval. Odjel s ním na II. křížovou výpravu (1147) i do Polska (1157) a zúčastnil se i veleúspěšného tažení do Itálie (1158). Zemřel 12. května 1160, jeho manželka Durancie ho přežila zhruba o půl roku. Zůstali po něm jistě dva synové Vladimír a Břetislav. Ti pak museli několik desítek let čekat, než získali olomoucký úděl.
- Potomci - Ze svazku Oty III. Dětleba s Durancií se narodilo nejméně šest dětí:
- Konrád II. Znojemský († po 1161) byl synem Litolda Znojemského a Idy Babenberské, kníže znojemského údělu (1156– asi1161) z dynastie Přemyslovců.
Po smrti Konrádova otce Vladislav I. na Znojemsko dosadil svého bratra Soběslava (I.), kterému ale v roce 1123 toto území odebral a nastolil zde Konráda, tehdy ještě nezletilého. Dynastické rozpory mezi vládnoucími Přemyslovci a znojemskými údělnými knížaty vyvrcholily roku 1128 zajmutím Konráda II. Soběslavem I. pro spiknutí a uvězněním na hradě Grojči v Lužici. V roce 1134 Soběslav I. Konráda propustil a sjednal jeho sňatek s Marií Srbskou, dcerou Uroše I. a sestrou uherské královny, který se konal v červnu 1134. V roce 1140 se českým knížetem stal Vladislav II., což bylo opět porušením nástupnického zákona, podle něhož měl na trůn jako nejstarší Přemyslovec nastoupit Konrád II. Znojemský. Roku 1142 Konrád s podporou ostatních údělníků oblehl Prahu, ale Vladislav II. se obrátil o pomoc na římského krále Konráda III. Před tímto vojskem se Konrád Znojemský stáhl. Údělnící se s Vladislavem v roce 1143 smířili, ovšem přepadli a málem zabili biskupa Jindřicha Zdíka za jeho podporu Vladislava. Konrád Znojemský pak musel načas uprchnout ke králi Konrádovi III. před Vladislavovým hněvem, který uspořádal trestnou výpravu na Znojmo. Jindřich Zdík byl za svou věrnost odměněn vynětím biskupských statků a jejich lidí z pravomoci údělníků. V roce 1156 zemřel Vratislav Brněnský a Konrád se stal vládcem i brněnského údělu. Snad také podpořil Vladislava II. při tažení do Polska.
- Potomci -
- Konrád II. Ota (1136/1141 - 1191), český kníže ∞ Hellicha z Wittelsbachu
- Helena Znojemská (1141? - 1202/1206), polská kněžna ∞ Kazimír II. Spravedlivý
- Oldřich (1134–1177) byl synem českého knížete Soběslava I. a Adleyty, knížetem Olomoucka (1173–1177).
Po smrti otce musel Oldřich s dalšími sourozenci emigrovat ze země. Asi se uchýlil do Uher či Polska. Později pobýval v Říši, kde doufal získat podporu krále proti svému bratranci Vladislavovi II., což se mu nakonec částečně povedlo v roce 1152. Český kníže to ale včas rozpoznal a naoko mu nabídl smír, Oldřich mu uvěřil a vrátil se domů. Zde Oldřich získal do správy Hradecko, ale brzy poznal, že skutečnou moc nezíská a možná přijde i o nově nabytý kraj. Proto již 1153 znovu prchl do Polska a pak (1157) do Říše, kde se snažil získat podporu, ale dlouho nebyl úspěšný. Císař Fridrich I. Barbarossa ho jen trpěl jako pojistku proti českému vládci. Nová šance se naskytla až 1173. Císař sesadil nového českého knížete Bedřicha a Čechy nabídl Oldřichovi. Ten však nabídku nepřijal s tím, že větší právo na vládu má jeho starší bratr Soběslav II., dosud v Čechách vězněný, a tak se i stalo. Soběslav II. bratrův čin ocenil udělením olomouckého údělu, největšího z moravských údělů. Postupně ale Oldřich začal nesouhlasit s bratrovou politikou (konfrontační styl vůči císaři) a rozpory měli asi i v jiných oblastech. Z přesně neznámých důvodů byl Oldřich v roce 1177 na bratrův příkaz zatčen a ještě téhož roku umírá ve vězení.
- Spytihněv Brněnský († 1199) byl syn Vratislava Brněnského z dynastie Přemyslovců a jeho manželky ruského původu. V letech 1189-1192 a 1194-1198 byl knížetem brněnského údělu, jeho spoluvládcem byl bratr Svatopluk Jemnický.
V roce 1189 se na pražský trůn dostal Konrád II. Ota, vládce moravských údělů. Uvolnilo se tak místo pro Spytihněva a jeho bratra. Jejich moc ale nejspíš byla knížetem Konrádem dost omezena. Po smrti Konráda Oty v Itálii v roce 1191 podporoval jeho dědice, nejmladšího syna Soběslava I. Václava II. Brzy ovšem zahájili další Přemyslovci vzpouru - Přemysl Otakar, Vladislav Jindřich a biskup Jindřich Břetislav. Václav II. byl obležen na Pražském hradě a nakonec uprchl. Stejně tak Spytihněv Brněnský. Oba byli zajati v Míšeňsku, z vězení se ale podařilo dostat pouze Spytihněvovi, Václav tam zřejmě zemřel. Spytihněv se poté spojil s biskupem Jindřichem Břetislavem a v roce 1193 společně vtrhli do Čech, aby z trůnu sesadili Přemysla Otakara I. Vojska se střetla u Zdic, kde většina šlechty knížete Přemysla zradila. Biskup v prosinci 1193 obsadil Pražský hrad a v roce 1194 i Moravu, kam dosadil zpět údělníky včetně Spytihněva. Přitom ale olomoucký a brněnský úděl ještě rozdělil - z Brněnska byl vydělen jemnický úděl, kam nový kníže dosadil Spytihněvova bratra Svatopluka. V květnu 1197 opět vtrhl do Čech Přemysl Otakar, Spytihněv ale jeho vojsko zahnal zpět. Téhoř roku zemřel kníže Jindřich Břetislav. Jeho nástupcem se sice stal Vladislav Jindřich, ten ale přenechal vládu Přemyslovi. Ten sice žádného údělníka nevyhnal, jejich moc byla beztak vlastně jen formální, ale Spytihněva nechal oslepit. V roce 1198 nebo 1199 pak bezdětný Spytihněv zemřel.
- Svatopluk Jemnický († 1200) byl syn Vratislava Brněnského z dynastie Přemyslovců a jeho manželky ruského původu. V letech 1189-1192 a 1194-1198 byl knížetem brněnského (respektive jemnického) údělu. Jeho bratrem byl brněnský údělník Spytihněv Brněnský.
O druhém synovi Vratislava Brněnského se toho ví méně než o jeho bratru Spytihněvovi. O něm je alespoň známo, že podporoval knížata Václava II. a poté Jindřicha Břetislava. V roce 1189 se zřejmě stal bratrovým spoluvládcem na Brněnsku, které získali od nového knížete Konráda II. Oty. Konrád ale měl oba Přemyslovce pod kontrolou. Moravští údělnící včetně těch brněnských vlastně už dlouho ztráceli na významu. Není jasné, kde se zdržoval Svatopluk, zatímco jeho bratr s knížetem Václavem II. uprchli před Přemyslem Otakarem I. (1192). Přemysl ale o trůn v dalším roce zradou šlechty přišel. V polovině roku 1194 Spytihněvovi a Svatoplukovi vrátil úděl další kníže, Jindřich Břetislav. Ten zřejmě Brněnsko rozdělil a na vydělené Jemnicko dosadil Svatopluka. Když se v roce 1197 na trůn znovu dostal Přemysl Otakar, žádného z údělníků nevyhnal. Spytihněva Brněnského ale nechal oslepit a ten v roce 1198 nebo 1199 zemřel. Není známo, co se potom dělo se Svatoplukem, jen že zemřel okolo roku 1200. Svatoplukem Jemnickým tak vymřela po meči brněnská větev rodu Přemyslovců. Je možné, že Svatoplukovou dcerou byla Hedvika, manželka slezského Piastovce Vladislava Odonice
- Břetislav Olomoucký († před 1201) byl syn olomouckého údělného knížete Oty III. Dětleba a jeho manželky Durancie. Spolu se svým bratrem Vladimírem byl vládcem olomouckého údělu od roku 1189 do přelomu století, kdy bylo zřízeno markrabství moravské.
V roce 1189 se olomoucký údělník Konrád II. Ota stal českým knížetem a z vyhnanství povolal své příbuzné. Vladimír a jeho bratr pak vládly Olomoucku víc než deset let, s výjimkou let 1192-4, kdy je nahradil
