LUCky.luKA

•             Dagmar Dánská (asi 1186 – 24. květen 1213, Ribe) nebo také Markéta Přemyslovna byla česká princezna, dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské, která se později sňatkem s dánským králem Valdemarem II. (1170-1241; vládnoucí od roku 1202) stala dánskou královnou.

Námluvy - Markéta měla jednoho bratra, Vratislava, a sestry Božislavu a Hedviku. Zažila nejprve zvolení svého otce českým knížetem, poté ale, když Přemysl Otakar I. její matku zapudil, musela spolu s ní hledat útočiště v Míšeňsku. Na míšeňský dvůr, kde Markéta vyrůstala, však roku 1204 přišli vyslanci dánského krále Valdemara II. s žádostí o ruku prý půvabné Markéty. V roce 1205 se Adléta mohla vrátit do Prahy, neboť manželství princezny Markéty Přemyslovi slibovalo spojenectví dánského krále.

Dánská královna - svatba s Valdemarem II. proběhla ve městě Lübeck roku 1205. Při té příležitosti Markéta přijala jméno Dagmar. Valdemar byl své ženě prý často nevěrný, ovšem Markéta si údajně v krátkém čase velmi získala poddané svou krásou a laskavostí. Dodnes je jednou z nejvzpomínanějších dánských královen. V roce 1209 se jí narodil syn Valdemar. Markéta-Dagmar zemřela při porodu druhého syna v 1212 nebo 1213. Stará lidová balada říká, že na smrtelné posteli Markéta žádala Valdemara, aby se podruhé oženil s Kirsten, dcerou Karla von Rise, a ne s "krásnou květinou" Berengarií Portugalskou (dánsky: Bengerd). Jinými slovy předpovídala boje o trůn mezi Berengariinými syny, které můžou přivést Dánsko do potíží. Po Markétině smrti se Valdemar v roce 1214 oženil se zmíněnou Berengarií Portugalskou. Důvodem bylo udržení dobrých vztahů s Flandrami. Královna Dagmar je pohřbena v kostele v Ringstedu, po jednom boku Valdemara II., zatímco královna Berengarie je pohřbena po jeho druhém boku. Valdemar II. v roce 1218 zvolil svého nejstaršího syna svým spoluvládcem. Avšak roku 1231 byl princ Valdemar při lovu v Refsnæsu smrtelně postřelen. Dagmar byla pochována v kostele v Ringstedu na Sjællandu v hrobě s prostým náhrobkem. V tomto kostele se nachází i malba představující královnu při modlitbě. V jejím hrobě byl v roce 1683 nalezen kříž, vyrobený v Byzanci na přelomu 10. a 11. století. Jeho originál je uložen v Kodani. V roce 1928 byla v Ringstedu odhalena pamětní deska, na které je vyobrazena královnina podoba a Dagmar s poddanými. Deska je dvojjazyčná a nápis na ní je v češtině a dánštině.V Ribe, v místě bývalého hradu Slotsbanke, kde Dagmar zemřela, stojí její pomník vytvořený sochařkou Anne Marie Carl-Nielsen představující i scénu její smrti.

•     Božislava (nejpozději 1197 - patrně dříve – ?) byla druhorozenou dcerou Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské.

Roku 1198/1199 mohla být zasnoubena s rakouským vévodou Leopoldem VI., pravděpodobněji se však jednalo o její starší sestru Markétu. Zasnoubení bylo pak zrušeno roku 1202 nebo 1203. Provdala se blíže neznámého roku za hraběte Jindřicha I. z Ortenburgu (* okolo 1170 † 15. února 1241).

• Děti:
• Alžběta († 1272), ∞ Gebhard IV. († 1279), lantkrabí z Leuchtenbergu
• Jindřich II. († 4. února 1257), hrabě z Ortenburgu
• Anna († 1239), ∞ Friedrich IV. († 30. srpna 1274), hrabě z Truhendingenu
• Osanna († 17. ledna 1288), ∞ Konrad z Ehrenfelsu
•     Anna Lehnická nebo také Anna Česká (1201/1204-23. června 1265) byla dcerou Přemysla Otakara I., manželkou Jindřicha II. Pobožného a slezskou kněžnou.

Polská kněžna - kněžna Anna se provdala za Jindřicha II. Pobožného někdy mezi lety 1214-1220. Přemysl Otakar I. chtěl patrně tímto sňatkem neutralizovat vliv Děpolticů na dvoře Jindřicha I. Bradatého, jehož sestra Adléta byla manželkou vyhnaného Děpolta. Kněžna Anna měla s Jindřichem II. Pobožným kolem dvanácti dětí. Její manžel zemřel v bitvě u Lehnice 9. dubna 1241. Anna jako kněžna-vdova byla zřejmě rok regentkou, i když v této věci panují určité pochybnosti. Jediným svědectvím je totiž legenda vzniklá na začátku 14. století a dvě kněžnou Annou listiny vydané roku 1242. Brzy se však vlády ujal její nejstarší syn Boleslav Lysý. Ten vládl spolu se svými mladšími bratry, zejména s Jindřichem, do roku 1248, kdy došlo k rozdělení (dolního) Slezska. Boleslav spolu s Konrádem vládl v Lehnici a Jindřich s Vladislavem ve Vratislavi, kde měla své sídlo i kněžna Anna. Od té doby často vystupuje na listinách svého syna Jindřicha III. Vratislavského. Kněžna Anna používala vlastní pečeť: ANNA DEI GRACIA ZLESIE DVCISSA IVNIOR.

Anna jako fundátorka - již roku 1242 předala kněžna Anna opatovickým benediktinům les v Krzešově(locum in silva, que Cressebor nuncupatur). Na konci 13. století byli na toto místo přivedeni cisterciáci. Po smrti svého manžela převzala náklady na dokončení stavby františkánského kláštera ve Vratislavi. Roku 1253 přivedla do špitálu sv. Alžběty ve Vratislavi řád, který v Praze založila její sestra Anežka - křižovníky s červenou hvězdou. Na této fundaci se podíleli i její synové. Špitál byl umístěn na místě dvora kněžny Anny na levém břehu řeky Odry. Špitál obdržel pouze část pozemku kněžny. Druhá polovina byla dána na založení kláštera klarisek, které přišly rovněž z Prahy roku 1257. Kostel konventu byl vysvěcen vratislavským biskupem roku 1260. Klariský klášter se stal pohřebištěm slezských piastovských knížat a kněžen ve středověku a novověku.

•    Božena Česká/Přemyslovna zvaná také Beatrix (po 1227 - 27. května 1290 Vratislav) byla dcera českého krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské, manželka Oty III. a braniborská markraběnka.

Roku 1243 se česká princezna vdala za braniborského markraběte Otu III., Braniborsku tak připadlo Budyšínsko. Z tohoto manželství se narodilo zřejmě šest dětí, čtyři synové a dvě dcery. Od doby svého sňatku se Ota stal věrným příznivcem a spojencem svého švagra Přemysla, který se v roce 1253 stal králem. Ota III. zemřel roku 1267 a manželka Božena jej přežila o více než 15 let. Spojencem Přemysla II. byl ostatně i syn Oty a Boženy, Ota V. Dlouhý. Ten sice nechvalně proslul svým spravováním českého království poté, co jeho strýc v roce 1278 zemřel v bitvě na Moravském poli, a vězněním malého Václava II., do určité míry to ovšem bylo tendenční líčení Zbraslavské kroniky. Václav se dost možná v Německu setkal i se svou tetou Boženou, která v té době zřejmě ještě žila.

•         Markéta Přemyslovna (21. února 1296 – 8. dubna 1322) byla dcerou českého krále Václava II. a Guty Habsburské, od roku 1303 manželkou Boleslava III. Lehnického, českou princeznou a lehnickou kněžnou.

V době sňatku (rok 1303) bylo Markétě sedm let a ženichovi dvanáct. Ženichovým poručníkem a správcem jeho zemí byl český král, Markétin otec Václav II. Markéta byla až třetí Václavovou dcerou, a tak měl její manžel po zavraždění Markétina staršího bratra Václava III. v roce 1306 jen malou šanci na získání českého trůnu. Nutno podotknout, že se Markéta na rozdíl od starších sester (Anny a Elišky) a královny vdovy po Václavovi II. Elišky Rejčky, do bojů o český trůn nezapojovala. Jelikož se Boleslav nedočkal věna, od roku 1308 držel Opavsko, které zabral jako náhradu. Roku 1311 opanované území předal po dohodě s novým českým králem Janem Lucemburským za úplatu (8000 hřiven) zpět Mikuláši Opavskému. Tamní šlechta se však téhož roku 1311 proti Mikuláši Opavskému, Markétinu (nemanželskému) strýci, vzbouřila. Markétin manžel Boleslav Lehnický byl během následujících let spojencem českého krále a to i v domácích válkách mezi králem a jeho šlechtou. V letech 1321-1322 za doby Janovy nepřítomnosti byl dokonce i správcem českého království. Markéta zemřela právě v období správcovství při třetím porodu a společně s nemluvnětem byla pochována na Zbraslavi. Z manželství zůstali naživu dva starší synové a oba zanechali početné potomstvo.

• Eufemie (nar. asi 1115) byla dcera Oty II. Olomouckého (Černého) a jeho manželky Žofie z Bergu, sestra Oty III. Dětleba. Své jméno získala po babičce z otcovy strany.

Tradičně se uvádí, že se Eufemie v letech 1143-1144 vdala za ruského knížete Svatopluka Mstisławowicze a že manželství bylo bezdětné. Polský historik Dariusz Dąbrowski ale předpokládá, že v době sňatku by se Eufemie už blížila k třicítce a že manželkou Svatopluka byla spíše její historickým pramenům blíže neznámá sestra.

•           Marie Česká (asi 1124/5 – po 1172) byla dcera českého knížete Soběslava I. a jeho manželky Adleyty (Adléty), česká princezna a rakouská a bádenská makraběnka a bavorská vévodkyně.

Německý historik Tobias Weller tvrdí, že svatba Marie České s rakouským makrabětem Leopoldem IV. byla dojednána o Svatodušních svátcích roku 1138 v Bamberku. Soběslav I. měl právě v Bamberku žádat Konráda III. o udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava. Na oplátku měl český kníže uznat Konráda jako krále. Tuto dohodu měl stvrdit právě sňatek Soběslavovy dcery s Leopoldem, Konrádovým nevlastním bratrem. České princezně bylo v době sňatku zhruba patnáct let, jejímu manželovi asi třicet. Konrád ovšem svůj slib nesplnil, když Soběslav I. roku 1140 zemřel. Na českém knížecím stolci tehdy uznal jiného Vladislava, ne Soběslavova syna, ale synovce, který se stal knížetem (a později králem) jako Vladislav II. Potomci Soběslava I. a jeho bratra Vladislava I. se pro příští desetiletí stali soupeři v boji o český trůn. Manželství Leopolda a Marie skončilo smrtí rakouského markraběte a od roku 1139 bavorského vévody v roce 1141. Bezdětná vdova se nakonec provdala podruhé, za Heřmana III. Bádenského, se kterým pak měla dceru Gertrudu. Zemřela někdy po roce 1172. Pohřbená je v klášteře v Backnangu.

•       Helena Znojemská (asi 1141 - 1202/1206) byla manželka knížete celého Polska Kazimíra II. Spravedlivého, krakovská a sandoměřská kněžna zřejmě v letech 1161 - 1194, mazovská kněžna v letech 1186-1194, regentka v Krakově, Sandoměři a Mazovsku za své nezletilé syny Leška Bílého a Konráda Mazovského v letech 1194-1199/1200.

Helena byla dcerou údělného knížete Konráda II. Znojemského z rodu Přemyslovců a Marie, dcery srbského župana Uroše Bílého. Polský diplomat a historik Jan Długosz přišel s hypotézou, že Helena byla dcerou haličského knížete, z kroniky Wincenta Kadłubka ovšem jednoznačně vyplývá, že starším bratrem polské kněžny byl český kníže Konrád II. Ota. Přesné datum sňatku Heleny s nejmladším synem Boleslava Křivoústého Kazimírem II. je nejisté. Uvažuje se o rozmezí let 1160 až 1165 (nejpozději 1166). V manželství se narodilo sedm dětí, z toho pět synů. Kazimír zemřel 5. května 1194, přičemž jejich dva přeživší synové byli ještě nezletilí. Regentské vlády v Malopolsku a Mazovsku se ujala Helena spolu s krakovským biskupem Fulkem a krakovským vévodou Mikulášem. Začaly však krvavé boje mezi Kazimírovými syny a jeho starším bratrem, Měškem III. Starým, které trvaly až do roku 1198, kdy se regentka Helena dovolala pomoci velkopolského knížete. Měšek měl získat Krakov, synové Kazimíra Kujawu. Silný politický takt a inteligenci kněžny Heleny oceňuje ve své kronice i Wincent Kadłubka, ktetý ji jistě znal osobně. Helena Znojemská zemřela mezi leti 1202 a 1206. Jan Długosz tvrdí, že žila ještě v roce 1212, to ovšem jistě pravda není.

• Potomci - ze svazku Kazimíra II. a Heleny se narodilo sedm dětí:
• neznámá dcera, Vsevoloda Kyjevského
• Kazimír (narozen ok. 1165, zm. 1168)
• Boleslav (narozen po 1168, zm. 1182/1183)
• Odon, zemřel v dětstí
• Adléta († 1211)
• Lešek I. Bílý, krakovský kníže
• Konrád I. Mazovský
•         Ludmila Přemyslovna (asi 1170 Olomouc - 5. srpna 1240 Landshut) byla jednou z dcer českého knížete Bedřicha a arpádovské princezny Alžběty.

Ludmila se narodila okolo roku 1170 a roku 1184 se provdala za hraběte Alberta z Bogenu (1165-1197) z bavorského Podunají. Albrecht zemřel roku 1197 a Ludmila se o sedm let později, na podzim roku 1204, provdala znovu. Manželem a otčímem jejich tří synů z předchozího manželství se stal bavorský vévoda Ludvík (1173-1231). Ludmila porodila Ludvíkovi syna Otu, pečovala o chudé a výrazně ovlivňovala bavorskou politiku ve prospěch svého strýce Přemysla Otakara I. Vévoda Ludvík byl roku 1231 zavražděn na mostě v Kelheimu. Vražda zůstala dodnes neobjasněna, podezřelým byl císař Fridrich II. Vdova Ludmila založila na manželovu počest před branami Landshutu cisterciácký klášter Seligenthal, kam pozvala jeptišky ze slezské Třebnice. Klášter byl zamýšlen jako rodinná hrobka Witttelsbachů. Je zde pohřbeno několik generací včetně samotné Ludmily, která v klášteře strávila poslední léta svého života.

• Hedvika (* ?, † snad 21. března neznámého roku) byla třetí dcerou Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské.

Byla řeholnicí v klášteře Gernrode v Německu, později snad u sv. Jiří v Praze. Není jisté, zda se datum úmrtí uvedené v nekrologiích (svatojiřské a doksanské) nevztahuje spíše k dceři Vladislava II., který byla jeptiškou u sv. Jiří.

• Anežka Přemyslovna (15. červen 1305 - 1336/1337^?) byla kněžna javorská a svídnická, nejmladší dcera českého a polského krále Václava II.

Anežka se narodila z druhého manželství Václava II. s polskou dědičkou Richenzou, dcerou zavražděného Přemysla Velkopolského. Král Václav zemřel šest dní po Anežčině příchodu na svět na tuberkulozu a králem se stal zanedlouho zavražděný Václav III. Po Václavovi nastoupil na český trůn Jindřich Korutanský a po něm Rudolf Habsburský. Rudolf se oženil s Anežčinou matkou Rejčkou, díky níž měl nárok i na polskou korunu, ale náhle skonal již po roce panování. Poté se Rejčka stala bohatou královnou vdovou a po čase blízkou přítelkyní Jindřicha z Lipé. Anežka sdílela matčin osud až do své svatby v roce 1316. V období neshod mezi králem Janem Lucemburským a představiteli české šlechty byla Anežka matkou provdána za slezského knížete Jindřicha Javorského. Ženichovo území sousedilo se severočeskými statky královnina milence, jehož lze tušit jako iniciátora sňatku. Manželství zůstalo bezdětné a ovdovělý Jindřich se podruhé již neoženil a zůstal sám až do své smrti o devět let později. Manželé mají společnou náhrobní desku, jež je uložena na radnici ve Slezském Lvůvku.

• Svatava Česká († po 1146), v Německu známa jako Luitgarda, byla dcerou českého knížete Vladislava I. a Richenzy z Bergu. Jméno dostala po své babičce, královně Svatavě.

V červenci 1124 byla ještě za vlády svého otce provdána za bavorského šlechtice Fridricha z Bogenu, purkrabího v Řezně. Politicky se ale nakonec jednalo o nepříliš důležitý sňatek. Svatava možná zemřela bezdětná už příštího roku, možná až po roce 1146.

• Střezislava byla manželkou Slavníka, českého šlechtice a zakladatele dynastie a Slavníkovců. Někteří historici předpokládají, že pocházela z přemyslovského rodu, pravděpodobně byla dcerou Vratislava I. a Drahomíry. Jinou teorií je, že příbuzným Přemyslovců byl Slavník.

Podle legendisty Bruna z Querfurtu byla Střezislava důstojná a vznešená: „Prospívajíc ve škole ctnosti, nebyla dobrou strážkyní svého muže, neboť zatímco horlila o čistotu a důvěrně se oddávala modlitbě, poskytla mu příležitost hřešit ne s jednou, nýbrž mnohými ženami.“ Podle Kosmovy kroniky zemřela v roce 987. Střezislava měla s manželem 5 synů, mezi nimi Soběslava a Svatého Vojtěcha.

Autor LUCky.luKA 08.Září 2010 v 15:25 | Permalink