« Domů | Výsledky NHL 2011/12 » | Libye » | Jan Rokycana » | Vysídlení Němců z Československa 1946 » | Horatio Nelson » | Postupimská konference 1945 » | Jaltská konference 1945 » | Norodom Sihamoni - Kambodža » | Royal Navy - součastnost » | Royal Navy - historie »

Prunéřov

Prunéřov (německy Brunnersdorf) je vesnice (místní část Kadaně) v okrese Chomutov. Větší část Prunéřova musela ustoupit těžbě hnědého uhlí po druhé světové válce. Původní vesnice byla skoro 3 kilometry dlouhá a rozkládala se po obou stranách Prunéřovského potoka od severního okraje Kadaně až k podhůří Krušných hor k vesnici Nová Víska pod hradem Hasištejn. Leží v nadmořské výšce okolo 400 metrů.

První zmínka o vsi je datována k roku 1261, kdy osadu zřejmě založil měšťan Arno z Kadaně na popud krále Přemysla Otakara I. v rámci osidlování českého území. Ačkoliv původní název byl pravděpodobně Brunhartsdorf (Brunhartova ves), v historických pramenech se uvádějí i názvy Villa Brumarsdorf, Prunerzow nebo Prunnersdorf. Až do roku 1431 patřil k panství hradu Perštejn, kdy si jej rozdělili bratři Vilém a Aleš ze Šumburka. Takzvaný Starý Prunéřov připadl Vilémovi, ten jej však roku 1449 prodal Vilémovi z Ilburka. Za pouhé čtyři roky se tato část dostala do držení rodu Fictumů, stejně jako Nový Prunéřov později, v polovině 16. století, kdy jej koupil Leo z Fictumu od Mikuláše II. z Lobkovic a na Hasištejně. V roce 1590 si bratři Kryštof a Bohuslav Felix rozdělili fictumovské dědictví. Bohuslav zdědil Starý Prunéřov, statek Mory a dvůr Pigelhof. Sídlil od té doby na Pigelhofu, kde nechal postavit tvrz (v současnosti statek i zbytky tvrze chátrají). Ještě před koncem století přesídlil do Prunéřova, kde postavil renesanční zámek, ke kterému připojil i panství Málkov. Po porážce na Bílé hoře byl královskou radou Fictumům majetek zabaven a 30. října 1623 prodán Jaroslavu Bořitovi z Martinic, tím se panství Prunéřov definitivně spojilo. Nedlouho nato k němu Martinic připojil i sousední panství Ahníkov, které bylo zkonfiskováno ze stejných důvodů Štampachům. Třicetiletá válka se rozsáhlé obce dotkla velmi citelně.

Roku 1655 přešlo spojené panství Ahníkov-Prunéřov na třetího syna Jaroslava Bořity, Maxmiliána Valentina, ale už roku 1678 bylo znovu rozděleno. Prunéřov připadl jeho nejstaršímu synovi Jaroslavu Bernardovi, ktrý však zemřel bez dědiců a tak majetek i s hradem Hasištejn přešel na jeho bratra Georga Adama, pána na Zbečně a ve Slaném. Roku 1773 však celá prunéřovská větev Martiniců vymřela Františkem Michalem po meči. Ten v polovině století rozsáhle zrekonstruoval kostel svatého Petra a Pavla. Majetek převzal František Karel z ahníkovské větve, i ten však nezanechal dědice a tak celek zdědila Michalova dcera Marie Anna z Althanu. V té době její panství tvořilo 42 vesnic a statků.

Od roku 1782 do roku 1829 bylo u vsi vysoušeno velké jezero. Od roku 1787 měla obec vlastní školu a chudobinec, panský pivovar, palírnu kořalky a bednářství. Roku 1845 tam bylo už okolo 150 domů a již v této době se v okolí primitivním způsobem dolovalo uhlí. Roku 1850 se Prunéřov stal samostatnou správní jednotkou. V roce 1870 bylo nedaleko zámku postaveno nádraží a cukrovar. O rok později společnost Buštěhradská dráha otevřela trať Karlovy Vary - (Kadaň) Prunéřov - Březno a dva roky nato dvanáctikilometrový úsek Prunéřov - Chomutov. Dalším držitelem panství se stal průmyslník Franz Preidl, který nákladně přestavoval zámek v pseudoromantickém slohu. V tom pokračoval i jeho dědic Emanuel Karsch, jehož syn držel panství až do roku 1945.

V období první republiky byl Prunéřov jednou z největších a nejlépe vybavených obcí v oblasti. V elektrifikované obci byla obecná škola, praktický lékař, lékárna, spořitelna, záložna, 11 hostinců, různé obchody a mnoho drobných řemeslníků. Působili v ní také 2 taxikáři a pohřební ústav, kromě pivovaru, cukrovaru a 4 mlýnů zde byla továrna na konzervy, cihelna, kaolinka a dvě stavební firmy. V roce 1921 bylo z 2242 obyvatel pouze 145 Čechů, v roce 1930 z 2324 (největší počet obyvatel v historii) to bylo 148 Čechů, kteří měli k dispozici i vlastní školu. Po druhé světové válce byl majetek Karsche mladšího zabaven a zámek sloužil od té doby různým účelům až do své likvidace v roce 1982.

V roce 1962 vznikla tzv. Likvidační komise a demolice středu obce skončila o čtyři roky později. Kvůli důlní činnosti, prováděné firmou Doly Nástup Tušimice musel být přeložen potok, silnice, později i železnice. K 1. lednu 1966 obec Prunéřov formálně zanikla a její katastr byl připojen ke Kadani. Na větší části bývalého Prunéřova je dnes těžba ukončena a plochy jsou zrekultivovány. V severozápadní části stojí areály elektráren Prunéřov I a II, a nově vybudované nádraží Kadaň. V zachované jihozápadní části dnes bydlí minimum obyvatel, zato jsou zde areály průmyslových podniků a firem – STS, Armabeton, Prefa, ČSAD a dalších. Město Kadaň k bývalému nádraží přesunulo ubytovnu pro neplatiče a tzv. nepřizpůsobivé občany.

Nádraží Kadaň-Prunéřov; vlevo vyčnívá věž elektrárny Prunéřov II.

O autorovi

  • Jméno LUCky.luKA
  • Region Karlovarský kraj
Můj profil