LUCky.luKA

12. a 13. století - ve své říšské politice usilovali zprvu Štaufové o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku). Ve 2. polovině 12. století zahájili expanzívní politiku v Itálii. V polovině 13. století usilovali o babenberské dědictví v Rakousku a Štýrsku. Roku 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda IV. i na Sicílii, kterou roku 1266 dobyl Karel I. z Anjou. Stejně jako první římskoněmecký štaufský král, Konrád III., tak ani ten poslední, Konrád IV., se nestal císařem. Pokus posledního Štaufa Konradina o obnovu rodové moci roku 1268 skončil jeho porážkou a popravou, kterou nařídil Karel z Anjou. Po ztrátě německé koruny následovalo v říši dvacetileté období interregna (bezvládí).

Švábská hrabata, králové němečtí a sicilští - Štaufové byli původně hraběcím rodem ve Švábsku, které obdrželi roku 1079 v léno. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes (†1143) se švábským vévodou Fridrichem (†1105) si zajistili dědictví po sálské dynastii. V roce 1127 byl zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád III. římskoněmeckým protikrálem proti Lotharovi III., kterého ale podporovala většina německých knížat a papež. Roku 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti byl zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Fridrich I. Barbarossa měl za otce Štaufa Fridricha II. a za matku Welfku Juditu a byly do něj vkládány velké naděje, že dokáže konflikt překonat. Fridrichova koruna bez komplikací přešla na syna Jindřicha VI., který sňatkem s Konstancií Sicilskou, dcerou normanského krále Rogera II. Sicilského, rozšířil své državy o sicilské království, kam přenesli své hlavní sídlo.

Švábsko (něm. Schwaben) je historický a jazykový kraj v Německu, zahrnující většinu dnešního Bádenska-Württemberska a západní část dnešního Bavorska. Ve středověku do Švábska patřilo i Vorarlbersko, dnešní Lichtenštejnsko, německé Švýcarsko a Alsasko (dnes součást Francie).

Panovníci Svaté řiše římské -

• Konrád III. (1138-1152)
• Fridrich I. Barbarossa (1152-1190)
• Jindřich VI. (1190-1197)
• Filip Švábský (1198-1208)
• Fridrich II.(1208-1250)
  • Jindřich VII. Štaufský (1220 – 1235: společně s otcem Fridrichem II.)
• Konrád IV. (1237-1254: do 1250 s otcem Fridrichem II.)

Králové sicilští -

• Jindřich I. (II.) (1194-1197)
• Fridrich I. (II.) (1198-1250)
  • Jindřich I. (VII.) (1212–1217: titulární král)
• Konrád (IV.) (1250-1254)
• Konradin (1254-1258/1268
• Manfred (1258-1266)
• Fridrich I. Švábský (okolo 1050 - 1105) byl prvním švábským vévodou, stavebníkem hradu Hohenštauf, od nějž Štaufové získali své rodové jméno a fundátorem benediktinského kláštera Lorch.

Fridrich byl synem Fridricha z Bürenu a Hildegardy ze Schlettstadtu. Jako věrný straník a nejzdatnější ze všech mužů císaře Jindřicha IV. byl o Velikonocích 1079 povýšen na švábského vévodu. Zřejmě v tu dobu byl také v Řezně zasnouben či oženěn s císařovou dcerou Anežkou, která byla v tu dobu ještě nedospělým děvčátkem.

Novopečený vévoda získal roku 1092 soupeře v podobě Bertolda ze Zähringenu, který se taktéž ucházel o vévodství švábské. Postupem doby se Fridrichovi podařilo se Zähringeny a Welfy o sféru vlivu ve Švábsku podělit. Své síly namířil především na severní část Švábska, kde se mu podařilo získat fojtská práva nad říšskými statky ve Weissenburgu a nad biskupstvím ve Špýru. Zadařilo se mu rozšířit rodový majetek i v Alsasku. Zemřel roku 1105 a byl pohřben v rodovém klášteře Lorch, který založil o tři roky dříve.

•     Agnes z Waiblingenu (1072/73 - 24. září 1143 Klosterneuburg) byla dcera císaře Svaté říše římské Jindřicha IV. a Berty Savojské, vévodkyně švábská a později markraběnka rakouská.

Agnes se narodila jako třetí potomek bavorského vévody a zároveň císaře Jindřicha IV. a jeho první ženy Berty. Její mladší bratr byl Jindřich V.  Svatba Agnes se švábským vévodou Fridrichem z dynastie Štaufů proběhla pravděpodobně během března roku 1079. Nevěstě bylo asi sedm let a v manželském loži ji předcházela Fridrichova první manželka jménem Beatrix či Matylda neznámého rodu. Sňatek byl konzumován roku 1086. Fridrich zemřel 21. června 1105 asi ve věku pětapadesáti let a ovdovělé vévodkyni bylo něco přes třicet.

Agnes byla jako dcera a sestra vládců Říše výborná partie. Hned rok po smrti Fridricha se znovu provdala. Šťastným ženichem se stal ovdovělý rakouský markrabě Leopold III., jemuž Agnes porodila zřejmě hned jedenáct dětí.  Dodnes není zcela jasné, kolik dětí vlastně Agnes svým manželům dala. Leopold zemřel roku 1136 (roku 1485 byl dokonce kanonizován) a Agnes o sedm let později. Zemřela jako sedmdesátiletá stařenka, která přežila i více než polovinu svých početných dětí. Je pohřbena po Leopoldově boku v augustiniánském klášteře Klosterneuburgu.  Díky životnímu osudu této ženy vznikl úzký příbuzenský a spojenecký vztah mezi dynastiemi Štaufů a Babenberků, který ovlivnil dění v tehdejší Evropě.

•     Konrád III. (1093 – 15. února 1152 Bamberg) byl první římský král (1138 – 1152) z rodu Štaufů, syn Fridricha I. Švábského a Anežky, dcery římského císaře Jindřicha IV. z dynastie sálské. Konrád III. nebyl nikdy korunován římským císařem a pokračoval tak ve stylu římských králů.

Král římský - po smrti císaře Lothara III. († 1137), byl 7. března 1138 Konrád zvolen v Koblenzi římským králem. Volby se účastnil papežský legát Theodwin. O šest dní později byl Konrád v Cáchách korunován na krále a poté jím byl uznán několika jihoněmeckými knížaty. Jindřich Pyšný z rodu Welfů, vévoda saský a bavorský a zeť zesnulého císaře Lothara a jeho dědic, se volby nového krále nezúčastnil a Konráda odmítl uznat. Konrád reagoval odejmutím veškerých Jindřichových území. Vévodství saské udělil Albrechtu Medvědovi a vévodství bavorské Leopoldu IV., markraběti rakouskému.  Jindřich Pyšný si však udržel loajalitu v odňatých zemích. Občanská válka, která poté vypukla, je považována za první válečný akt bojů mezi Guelfy (italsky Welfové) a Ghibelliny, které později vypukly v Itálii. Po smrti Jindřicha Pyšného († 1139) boje v říši pokračovaly za účasti Jindřichova syna Jindřicha Lva a Welfa VI.

V prosinci 1140 dobyl Konrád III. po dlouhém obléhání hrad Weinsberg. Král vydal rozkaz popravit všechny muže na hradě, současně však dovolil, aby všechny ženy mohly bez újmy odejít i se vším co unesou na zádech. Ženy pak vynesly své muže z hradu na zádech. Král tomu svolil s odůvodněním, že králův rozkaz nesmí být porušen.  V květnu 1142 uzavřel Konrád III. ve Frankfurtu smír s Jindřichem Lvem, kde uznal jeho nárok na Sasko. Roku 1146 podnikl vojenskou výpravu proti polským knížatům Boleslavu IV. Kadeřavému a Měšku III. Starému, jejímž cílem bylo dosadit zpět na seniorský stolec knížete Vladislava II., který byl z Polska vyhnán na jaře téhož roku. Vojsko se však ve Slezsku dostalo do problémů a nakonec byl Konrád nucen vyjednávat s oběma výše zmíněnými knížaty. Ti se zavázali odvádět říši nějaké platy a dostavit se na příští říšský sněm, hlavního cíle výpravy však dosaženo nebylo.

Účast na křížové výpravě - v roce 1146 se německý král vydal na křížovou výpravu do Svaté země. Jeho účast se však nesetkala s velkým nadšením papeže, protože spíše potřeboval krále jako svého mocného spojence v Itálii. Konrád však roku 1147 odešel a v jeho vojsku byly zastoupeny také oddíly velmožů z českých zemí v čele s knížetem Vladislavem II. Výprava postupovala přes území Uherska do Konstantinopole, kde setkala s francouzskou částí výpravy krále Ludvíka VII.  Mezi Konrádem a Ludvíkem, jakož i mezi německými a francouzskými prostými vojáky a rytíři panovala značná nevraživost. Konrád s Ludvíkem postup výpravy nekoordinoval a vyrazil v polovině října 1147 ve stopách první křížové výpravy do Anatolie. Nic nedbal rad svého švagra, byzantského císaře Manuela I., aby táhl podél pobřeží, kde jej byzantské loďstvo mohlo zásobovat.

Poslední léta života - v roce 1149 byl již Konrád opět v Německu a o rok později společně s se svým synem Jindřichem Berengarským porazili v bitvě u Flochbergu Welfa VI. a jeho syna Welfa VII.  O rok později Jindřich Berengarský zemřel a v něm i dědic německé královské koruny. V roce 1152 byl uzavřen mezi Štaufy a Welfy mír a v míru tak bylo zajištěno nástupnictví Štaufů v podobě Konrádova synovce Fridricha na německý trůn. Začátkem roku 1152 Konrád III. v přítomnosti pouze dvou svědků, Konrádova synovce Fridricha Barbarossy a biskupa z Bamberku ustanovil Fridricha Barbarossu svým nástupcem, kterému tak dal přednost před svým tehdy šestiletým synem Fridrichem. Po smrti Konráda byl Fridrich Barbarossa o několik týdnů později v Kolíně zvolen římským králem. Mladý Konrádův syn Fridrich byl jmenován vévodou švábským.

Rodina - Konrád byl ženatý dvakrát: s první manželkou Gertrudou z Komburgu (†1130/31) (∞ okolo 1115) měl Konrád tři dcery:/,  -  Anežka  ∞ 1129/30 Jaroslav II. Kyjevský,  -  Berta  ∞ 1131/34 Heřman III. Bádenský,  -  Gertruda.

s druhou manželkou Gertrudou ze Sulzbachu (†1146) (∞ okolo 1135) měl Konrád dva syny:/,  -  Jindřich VI. Berengar († 1150),  -  Fridrich IV. z Rothenburgu († 1167).

•       Fridrich I. Barbarossa (Rudovous) (asi prosinec 1122 – 10. červen 1190, řeka Salef v dnešním Turecku) byl římský král (1152 – 1190) a císař (1155-1190) z rodu Štaufů, syn Fridricha II. Švábského, a Judity dcery bavorského vévody Jindřicha Černého z rodu Welfů.

Fridrich byl významný panovník, jenž většinu života prožil v konfliktu s městy v Itálii. Podmanit si zcela Itálii se mu ale nikdy nepodařilo. Dále řešil problémy ve vyjasňování pozic císařství ke kléru a papežství, které prožívalo schizma (1159 – 1177) a v řešení vztahů mezi císařem a šlechtou (např. sesazení bavorského a saského vévody Jindřicha Lva v roce 1180). Za jeho vlády získali velký vliv zkušení ministeriálové. V otázkách pojetí vlády se obrátil k tradicím antické říše a začal využívat římské právo, které se v té době rozvíjelo na území Itálie a obnovil jeho studium.

Mládí - Fridrich se narodil pravděpodobně v prosinci roku 1122 jako syn švábského vévody Fridricha Štaufského a jeho manželky Judity, dcery bavorského vévody Jindřicha Černého z rodu Welfů. O jeho dětství prakticky nic nevíme. Od svého mládí byl Fridrich velmi silně vázán na rod své matky.^[1] Na jaře roku 1147 se stal po svém zemřelém otci švábským vévodou. Brzy poté se spolu se svým štaufským strýcem králem Konrádem III. vydal na křížovou výpravu. Ale i na ní pěstoval blízký vztah se svým strýcem z matčiny strany Welfem VI. Během výpravy se Fridrich účastnil různých diplomatických jednání a během výpravy „udržoval pozici“ mezi znepřátelenými Štaufy a Welfy. Po skončení křížové výpravy, která neslavila žádný podstatný úspěch, se konflikt mezi Štaufy a Welfy v říši dále vystupňoval.

Králem a císařem -  když Konrád 15. února 1152 v Bamberku zemřel, jen Fridrich a bamberský biskup byli u jeho smrtelného lože. Oba poté tvrdili, že Konrád, za plného vědomí, předal královské klenoty Fridrichovi a řekl, že Fridrich má být jeho královský nástupce namísto Konrádova tehdy šestiletého syna, budoucího Fridricha IV. Fridrich energicky usiloval o korunu a ve Frankfurtu čvrtého března jej kurfiřti zvolili králem. Byl korunován v Cáchách o pár dnů později.  Po svém zvolení Fridrich dále posiloval své vztahy s Welfy. Ještě v roce 1152 obdržel Welf VI. říšské državy v Itálii (mj. markrabství toskánské, vévodství spoletské a principát sardinský). Následujícího roku pak jeho synovec Jindřich Lev získal právo investitury v biskupství oldenburském, retzenburském a meklenburském, a také ve všech nově vzniklých diecézích na východ od Labe. Postavení Jindřicha Lva se tak přiblížilo postavení krále.

Dne 18. června 1155 byl Barbarossa v Římě korunován císařem. Během ceremoniálu Fridrich odmítl vzít za uzdu papežova koně, protože toto gesto chápal jako nepřijatelný projev podřízenosti papeži. Teprve po vysvětlení, že toto „gesto“ pochází od císaře Konstantina, se zaběhlému rituálu podvolil.  V roce 1156 se Fridrich Barbarossa podruhé oženil. Jeho manželkou se stala dědička burgundského hrabství Beatrice. Na podzim využil úmrtí rýnského falckraběte Hermana ze Stahlecka a novým falckrabětem jmenoval svého nevlastního bratra Konráda.

Spor s Jindřichem Lvem - Tradičně dobré vztahy císaře k Jindřichu Lvovi se začaly horšit v polovině 70. let. Důvodem byly nejenom Jindřichovy spory s jeho knížecími protivníky, ale především jeho neochota poskytnout Fridrichovi vojsko k bojům v severní Itálii. Fridrich pak logicky považoval Jindřichovu nedostatečnou podporu za jednu z hlavních příčin svého neúspěchu. Proto začal postupně činit kroky, které měly vést ke zmenšení jeho moci. Prvním krokem bylo uzavření dohody s papežem a následné sesazení schizmatických biskupů, kteří byli věrní Jindřichovi. Na jejich místa se vrátili Jindřichovi nepřátelé. K Jindřichově oslabení vedlo i to, že jeho strýc Welf VI. (zároveň ale i strýc Barbarossy) výměnou za jiné výhody převedl na Fridricha své dědičné statky ve Švábsku. Zaroveň se Jindřich Lev odmítl dostavit na říšský sněm ve Wormsu v roce 1179, kde se měly projednávat jeho spory s ostatními knížaty a církevními představiteli. I v dalších měsících se Jindřich odmítal dostavit ke dvoru a spor řešit. Následkem toho byla na něho uvalena v červnu 1179 klatba. V lednu následujícího roku na sněmu ve Würzburgu byla Jindřichu Lvovi pro urážku císařského majestátu odňata říšská léna, především vévodství saské a bavorské. Následně bylo Sasko rozděleno na Vestfálsko, které připadlo kolínskému arcibiskupství a Engern, který získal Bernard pocházející z rodu Askánců. Bavorsko obdržel osvědčený Fridrichův spojenec Ota z Wittelsbachu a Štýrsko, do té doby formálně závislé na Bavorsku, bylo povýšeno na samostatné vévodství pod vládou dosavadního markraběte Otakara. Také hrabata z Andechsu byla povýšena do hodnosti vévodů meránských, chorvatských a dalmatských.

Třetí křížová výprava - brzy po katastrofické porážce vojska Jeruzalémského království u Hattínu a následujícím obsazení Jeruzaléma Turky, stala se v Evropě znovu aktuální otázka křížové výpravy. Fridrich i v minulosti pečlivě sledoval vývoj ve Svaté zemi a už dříve (na podzim roku 1184) vyjádřil na schůzce s papežem Luciem III. připravenost podílet se na přípravě nové kruciáty. Zaroveň ale už v 70. letech navázal císař (byť epizodní) styky i se Saladinem ve snaze použít ho jako protiváhu při jednáních s Byzancí. Konečné rozhodnutí o vyhlášení výpravy však Fridrich odložil až na dvorský sněm plánovaný na Velikonoce následujícího roku v Mohuči.  V druhé polovině roku 1188 se císař snažil o zajištění budoucího klidného průběhu tažení výpravy až do Svaté země. Jednal proto s posly z Byzance, z Ikonia, Uher i Srbska. Poté co bylo zejména byzantské poselstvo ujištěno o veskrze mírových úmyslech výpravy, a poté co byly odpřísahnuty císařovým synem vévodou Fridrichem Švábským, rakouským vévodou Leopoldem V. a würzbuským biskupem Gottfriedem, přislíbilo poselstvo podporu a zásobování výpravy na území Byzance.

Smrt - Římský císař Fridrich I. Barbarossa zemřel 10. června 1190 v průběhu třetí křížové výpravy. Severně od města Silifke se pokoušel zkrátit si cestu přechodem přes brod řeky Salef (dnes je řeka známa jako Goksu) a při tomto pokusu se utopil.  Císařova smrt se stala pro část rytířů vhodnou záminkou pro ukončení výpravy. Jen menší část vojska vedená vedená Barbarossovým synem Fridrichem pokračovala dále do Svaté země. Z císařova mrtvého těla byly vyjmuty vnitřnosti, které pohřbeny blízko místa nešťastného úmrtí, v městě Tarsu. Nabalzamované mrtvé tělo pokračovalo dále s výpravou. Poté, co křižáci dorazili do Antiochie, se ukázalo, že balzamace je nedostatečná. Proto bylo maso odděleno od kostí a bylo pohřbeno v Antiochii. Kosti pak měly být pohřbeny v osvobozeném Jeruzalémě a alespoň takto symbolicky měl Barbarossa dosáhnout svého cíle. Nakonec byly ale pohřbeny v hrobce v Tyru. Fridrich V. Švábský zemřel roku 1191 v Akkonu a hrob, kde byly pohřbeny kosti jeho otce, je dnes nezvěstný.

• 4. března 1152 byl zvolen ve Frankfurtu římským králem
• březen 1153 - rozvod s Adélou z Vohburgu
• 18. června 1155 - císařská korunovace v Římě
• 17. června 1156 - ve Würzburgu se oženil s Beatricí Burgundskou
• 1158 – 1168 boj s Milánem
• 1159 boj proti Cremě
• 1162 Milán se vzdal císaři, byl vyklizen a zničen
• 1165 za podpory vzdoropapeže Paschala III. nechal kanonizovat císaře Karla Velikého
• 1167 císař byl nucen z Itálie uprchnout
• 1176 poražen lombardskou ligou severoitalských měst, spojenou s papežem, u Legnana
• 1177 ponižující smíření s papežem Alexandrem III. v Benátkách
• 1177 – 1180 spor s vévodou Jindřichem Lvem
• 1184 uzavření míru se severoitalskými městy v Kostnici
• 1184 mohutná slavnost o Svatodušních svátcích v Mohuči
• 1184 – 1186 tažení do Itálie
• 1184 císař přislíbil účast na křížovém tažení do Svaté země
• 27. března 1188 oficiálně přebírá křižácký závazek v Mohuči
• 1189 ujal se vedení německé části třetí křížové výpravy, na které zahynul nešťastnou náhodou 10. června 1190 při přesunu přes řeku Calycadnus.

Potomci - I. manželka Adéla z Vohburgu /  -  bez potomků.

II. manželka Beatrix Burgundská /  -  Beatrix (asi 1162–před 1174),  -  Fridrich (1164–1169/1170),  -  Jindřich VI. (1165–1197) ∞ Konstancie Sicilská (1154–1198),  -  Fridrich (1167–1191),  -  Gisela? (1168–1184),  -  Ota (1179–1200) ∞ Markéta z Blois († 1230),  -  Konrád († 1196),  -  Rainald (* 1173),  -  Vilém (* 1176),  -  Filip (1177–1208) ∞ 1197 Irena Angelovna (1181–1208),  -  Anežka († 1184).

•    Jindřich VI. (listopad 1165, Nijmegen - 28. září 1197, Messina) byl synem Friedricha I. a Beatrix Burgundské, německým králem od roku

  Autor LUCky.luKA 18.Prosinec 2006 v 03:29 | Permalink