Švédské kralovstvi, Švédské kolonie atd.
- Švédsko se stalo po třicetileté válce evropskou mocností a stejně jako další země mělo teritoriální ambice v zámoří. Prvním krokem bylo budování obchodních stanic, které se přeměňovaly na pevnosti, Švédové však v dlouhodobém měřítku podlehli konkurenci ostatních evropských národů. Švédsko vlastnilo následující kolonie:
- Nové Švédsko (Nya Sverige, 1638 – 1655) byla kolonie na území dnešních Spojených států amerických, s hlavním městem Fort Christina (dnešní Wilmington ve státě Delaware), které bylo založeno v roce 1638 a pojmenováno po královně Kristýně I. Část osadníků tvořili Finové – Finsko spadalo až do roku 1809 pod švédskou nadvládu. V roce 1655 bylo Nové Švédsko dobyto Nizozemci a začleněno do kolonie Nové Nizozemí.
- Švédské zlaté pobřeží byla kolonie sestávající z několika opevněných osad v dnešní Ghaně na pobřeží Guinejského zálivu:
- Fort Carolusborg (1650 – 1658), dobyt Dánskem, poté Nizozemskem, v letech 1660 – 1663 znovu pod švédskou nadvládou a pak opět dobyt Dánskem
- Fort Apollonia (1655 – 1657)
- Fort Christiansborg (1652 – 1658)
- Fort Batenstein (1650 – 1656)
- Fort Witsen (1653 – 1658)
- Guadeloupe (1813 – 1814) – po napoleonských válkách postoupila Británie tuto francouzskou kolonii švédskému králi Karlu XIII. V roce 1814 však Švédsko ostrov vrátilo zpět Francii za cenu 24 milionů franků.
- Saint-Barthélemy (1785 – 1878) – tento karibský ostrov získalo Švédsko od Francie roku 1748 výměnou za obchodní práva v přístavu Göteborg. V roce 1878 ho Švédsko prodalo zpět Francii.
- Nové Švédsko byla švédská kolonie v Americe na dolním toku řeky Delaware. Dnes patří území Nového Švédska ke státům Delaware, New Jersey a Pensylvánie. Osadníci byli většinou Švédové a Finové, ale také Holanďané a severní Němci. Kolonie existovala od 19. března 1638 do 15. září 1655, kdy se celé jeho území stalo součástí nizozemské kolonie Nové Nizozemí.
Delaware (anglicky Delaware River) je řeka na východě USA ve státech New York, New Jersey, Pensylvánie, Delaware. Je dlouhá 660 km. Povodí řeky zaujímá plochu 31 100 km². Vzniká soutokem Západní a Východní Delaware, které pramení v pohoří Catskill. Protéká napříč hlavní osou Appalačského pohoří přes planinu Piedmont a Přiatlantskou nížinou. Ústí do zálivu Delaware v Atlantském oceánu, přičemž vytváří estuár, který v jižní části v záliv přechází.
- Svatý Bartoloměj je ostrov v Karibském moři, který patří do souostroví Malé Antily. Od 22. února 2007 je zámořským společenstvím Francie. Do té doby byl součástí francouzského zámořského departementu Guadeloupe.
- Gaudeloupe je zámořský departement a zároveň zámořský region Francie ležící v Karibském moři 600 km severně od Jižní Ameriky a 600 km východně od Dominikánské republiky. Jedná se o dvojostrov v tzv. Závětrných ostrovech Malých Antil. V rámci Francie patří do Evropské unie.
Francie formálně zabrala Guadeloupe (pojmenovaný po Panně Marii Guadeloupské ve Španělsku roku 1493) roku 1635, kdy se stal její kolonií. Do roku 1775 byl s výjimkou krátkých období britské a švédské okupace spravován v rámci Francouzských Malých Antil. Už v roce 1797 se stal francouzským departementem, v roce 1946 zámořským departementem a v roce 2003 i zámořským krajem. Do roku 2007 z něj byly spravovány dnešní francouzská zámořská společenství Saint-Martin a Saint-Barthélemy.
- Švédsko (oficiálně Švédské království), je stát na severu Evropy.
Hraničí s Norskem na západě a Finskem na severovýchodě. Na východě Švédska leží Baltské moře. Velkou část země pokrývají lesy a horská divočina. Hustota obyvatelstva je nízká, většina je koncentrována v městských oblastech. Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska se řadí voda, dřevo a železná ruda, jež jsou jedním z pilířů prosperující švédské ekonomiky. Švédsko má rovněž poměrně štědrou sociální politiku a svým občanům poskytuje vysoký životní standard. Země je považována za ekologicky čistou, moderní a liberální. Hlavním městem Švédska je Stockholm. Švédsko je konstituční monarchií a králem je Carl XVI Gustaf. Název země (Sverige) se odvozuje od germánského kmene Sveů (švédsky svear, latinsky suiones), který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska (Svealand) – Swerige (Svea rike, říše Sveů) bylo původně označení pro tuto oblast. Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského *swihoniz s významem „my sami“. Ve Švédsku se nachází 869 km2 Kodaňské aglomerace, což je metropolitní oblast která se mnohem větší částí rozkládá v Dánsku.
Historicka uzemi Svedska -
- Götaland je historické území Švédska rozkládající se v jeho jižní části. Na severu hraničí se Svealandem.
Provincie Småland (Malá země) je pokryta hustými lesy. V nejjižnější části, Skåne, se nachází řada farem. Obojí, tedy lesy i farmy, je zastoupeno ve Västergötlandu and Östergötlandu. Pobřeží je relativně ploché s písečními plážemi a mnoha malými ostrovy. Původní království Västergötland a Östergötland, kdysi rivalové, vytvořila vlastní Götaland. Gótští králové však patří do norské mytologie. Geatland je země, ve které údajně žil hrdina středověké báje Beowulf. Teprve v pozdním středověku začal být Götaland považován za součást Švédska. Bo Jonsson Grip ve své závěti z roku 1384 uvedl, že švédské království (vlastnil více než polovinu) se skládá ze Swerige (Švédsko, tj. Svealand), Österlandu (Východní země, tj. Finsko) a Göthalandu (Götaland).
Malá hrabství jižně od Finnvedenu, Kind, Möre, Njudung, Tjust, Tveta, Värend a Ydre, se spojila do provincie Småland (Malá země). Ostrov Öland u pobřeží Smålandu se stal oddělenou provincií. Dal na severozápadě stal provincií Dalsland. Småland, Öland a Dalsland se ve středověku (12.–15. století) považovaly za země náležející k Götalandu. Dohodou z Roskilde (1658) postoupilo Dánsko Švédsku Blekinge, Halland, Skåne a Bohuslän. Tyto provincie se též staly součástí Götalandu. Ostrov Gotland změnil příslušnost ke Švédům a Dánům vícekrát. Ačkoliv se jeho vazby ke Svealandu či Dánsku mohou jevit silnější, rovněž se považuje za součást Götalandu. Začátkem 19. století připadla pod správu Odvolacího soudu pro Svealand provincie Värmland, která historicky náležela k Götalandu.
- Norrland je historické území Švédska rozkládající se v jeho severní části. Zabírá asi 59 % území státu. Na jihu hraničí se Svealandem.
- Svealand je historické území ve středním Švédsku. Ve středověku tuto oblast obýval germánský kmen Sveů, jejichž říše (Svea rike) se stala základem moderního švédského státu (Sverige). Na severu sousedí s hornatým Norrlandem a na jihu je hustými lesy oddělen od Götalandu. Na území Svealandu se nacházejí zvlněné hřebeny ledovcového původu a většina z více než 90 tisíc švédských jezer.
Svealand je původním územím Švédska, kterému dal jméno. Tento fakt je potvrzován lingvisty, což vyplývá z raně středověkých zdrojů, jako jsou ságy. Ve staré severštině a staré angličtině jsou Svealand a Švédsko synonymní pojmenování a popisují se jako území oddělené od Götalandu (Gautland/Geatland). Během 12. století začali švédští králové podnikat křížové výpravy na východ, kde dobyli území Österlandu (Východní země), dnešního Finska. Začátkem 19. století připadla pod správu Odvolacího soudu pro Svealand provincie Värmland, která historicky náležela k Götalandu. Tradičně se však považovala za část Svealandu.
Území Švédska bylo obýváno již v době kamenné. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře). Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n.l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik VIII. (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa. 17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Tato pozice se však začala hroutit v 18. století, kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska. Novodobá historie Švédska je převážně pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.
Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska Skandinávské pohoří. Rozloha země činí 449 964 km², Švédsko je 55. největší zemí světa, 5. v Evropě a největší v severní Evropě.
Švédsko se dělí na tři hlavní oblasti. Norrland zabírá na severu asi tři pětiny země. Jedná se o hornatou krajinu s rozlehlými lesy a velkými zásobami rud. Svealand má zvlněné hřebeny ledovcového původu a většinu z více než 90 tisíc švédských jezer. Götaland na jihu zahrnuje kamenité vrchoviny Smålandu a bohaté roviny Skåne. Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem. Jižní část země je převážně zemědělská, směrem na sever se zvyšuje podíl lesů. Největšími ostrovy jsou Gotland a Öland. Největší jezera jsou Vänern a Vättern.
- Terra Mariana též Terra Mariae, bylo oficiální označení tzv. Starého Livonska, zprvu volného sdružení a posléze konfederace menších státních a správních celků na území zejména dnešního Estonska a Lotyšska.
Roku 1193 vyhlásil papež Celestýn III. křížové tažení proti pohanům na východním pobřeží Baltského moře. Poté, co Řád mečových bratří dobyl většinu území dnešního Lotyšska, byla 2. února 1207 dobytá území postavena pod patronát Panny Marie jako země Mariina — Terra Mariana. Země byla zprvu začleněna mezi území Svaté říše římské, ovšem roku 1215 byla papežem Inocencem III. prohlášena přímým protektorátem Svaté stolice. Dobytím severního Estonska roku 1227 byla rozšířena do hranic, které si pak jen s malými změnami podržela po několik staletí.
Roku 1228 byla Terra Mariana administrativně rozdělena v šest odděleně spravovaných území — Arcibiskupství rižské, Biskupství kuronské, Biskupství tarbatské, Biskupství osilské, území Řádu mečových bratří a Vévodství estonské, svěřené ve správu králi dánskému.
Roku 1237 došlo ke sloučení Řádu mečových bratří a Řádu německých rytířů v Livonský řád. Ten ve smlouvě ze Stensby 7. června 1238 vyhověl nárokům dánského krále Valdemara II. a plně mu postoupil Estonské vévodství. Roku 1346 však Dánsko prodalo estonské území opět Livonskému řádu, který je připojil ke svým ostatním územím v Mariánské zemi a vytvořil tak na většině jejího území silný řádový stát. Terra Mariana byla po celou další dobu své existence předmětem sporů a mocenského napětí mezi tímto řádovým státem na jedné a biskupskými a arcibiskupskými územími na druhé straně. Jako další mocenské složky se během 13. a 14. století zformovaly jednak sekulární německá šlechta, jednak svobodné měšťanstvo hansovních měst Rigy a Tallinnu.
Po prohraných bitvách u Grunwaldu roku 1410 a u Vilkoměře roku 1435 zeslábl řád natolik, že místo soupeření nad Terrou Marianou začal hledat dohodu se svými spoluvládci země. 4. prosince byla mezi zástupci řádu, livonských biskupství, šlechty a měst podepsána dohoda známá jako Livonská konfederace.
Roku 1561 v průběhu Livonské války Terra Mariana zanikla. Severní část země byla připojena ke Švédsku jako obnovené Estonské vévodství, jižní část se rozpadla ve Vévodství livonské a Vévodství kuronské a zemgalské, ostrov Saaremaa byl připojen k Dánsku.
