Vancouver Canucks
Vstup do NHL: 22. května 1970 Vancouver je jedním ze šestnácti severoamerických měst, jejichž týmy se mohou pyšnit ziskem Stanley Cupu. Vybojovali jej však pro něj ještě hokejisté klubu Vancouver Millionairs v sezóně 1914-15, tedy ještě před vznikem NHL. Tento kdysi slavný klub nehrál nikdy v NHL. Díky hracímu systému Stanley Cupu však o tuto trofej bojoval jako vítěz Pacific Coast Hockey Association ve finále play off v letech 1918, 1921, 1922, 1923 a 1924. Až do roku 1970 panovala v NHL podivná anomálie, když 95 procent hráčů byli Kanaďané, ale z dvanácti zúčastněných klubů byly jen dva kanadské - Montreal a Toronto. Až v sezóně 1970-71 se soutěž rozšířila na čtrnáct klubů a Vancouver Canucks se stali třetím kanadským mužstvem v NHL. Vstupenka do NHL ale nebyla laciná. Licence přišla Canucks na šest miliónů dolarů. Po několika nepříliš úspěšných sezónách se u mužstva objevil nový kouč Phil Maloney. A světe, div se ... s průměrným mužstvem vyhrál v konkurenci St. Louis, Chicaga a Minnesoty divizi. Psal se rok 1975. Fantastickou sezónu měl za sebou především brankář Gary Smith, stejně jako Bob Dailey, Tracy Pratt a Dennis Kearns. Jako vítěz divize zasáhli Canucks do play off až ve čtvrtfinále a tam podlehli vynikajícímu Montrealu 1:4 na zápasy. Stále více si v mužstvu uvědomovali, jak moc chybí Canucks výrazná hráčská individualita. V sezóně 1978-79 se v týmu objevili hned čtyři Švédové. Nejlepším z nich byl bezesporu Thomas Gradin, pevné místo v sestavě získal Lars Lindgren, dvojice Roland Eriksson - Lars Zetterström však propadla. Po švédské vlně se dostalo i na naše hráče. Nejprve se v dresu Canucks objevil Richard Lanz, rodák z Karlových Varů, který však za moře odešel s rodiči v osmi letech. Prvními československými reprezentanty tedy byli dva litvínovští hokejisté: Ivan Hlinka a Jiří Bubla. Křest ohněm absolvovali v sezóně 1981-82. Vancouver se tehdy dokonce dostal do finále Stanley Cupu, kde byl pro něj obhájce titulu New York Islanders příliš těžkým soupeřem. Ivan Hlinka se tak stal prvním československým hokejistou, který hrál ve finále nejslavnější hokejové soutěže na světě. Zbytek osmdesátých let znamenal pro Canucks vyklizení pozic. Až příliš často se u mužstva měnili trenéři, z celé řady především severských posil uspěli snad jen Patrik Sundström a Fin Petri Skriko, v sezóně 1985-86 nejproduktivnější hráč mužstva. Až sezóna 1990-91 byla sezónou s přívlastkem "úspěšná", Canucks se opět objevili v play off. V té době, po návratu Jiřího Šlégra z tréninkového tábora, se do mužstva prosadili Robert Kron a Petr Nedvěd. Dalšího vynikajícího úspěchu však Vancouver dosáhl až v roce 1994, kdy se probojoval do finále Stanley Cupu. Tam sehrál naprosto vyrovnanou partii s týmem New York Rangers a prohrál až v sedmém utkání. Oporami úspěšného mužstva byli kapitán Trevor Linden, brankář Kirk McLean a "Ruská raketa" Pavel Bure, jehož neuvěřitelné výkony přivedly tento v lize průměrný celek až do finále poháru. Canucks bohužel v následujících letech nedokázali zopakovat ojedinělý úspěch. V ročníku 1994-95 vypadli ve druhém kole play off, o rok později hned v prvním a další sezónu chyběl Vancouver ve vyřazovacích bojích úplně. Nepřesvědčivé výkony týmu nakonec vedly k odchodu trenéra Pata Quinna a některých důležitých hráčských opor (Linden, McLean). Angažování slavného Marka Messiera před sezónou 1997-98, ani příchod nového trenéra Mika Keenana očekávaný zvrat nepřinesly, neboť mužstvo znovu nepostoupilo do play off. V létě 1998 navíc začal stávkovat Pavel Bure, který byl nakonec vytrejdován do Floridy Panthers. Bez něj pak Canucks v ročníku 1998-99 dopadli na samotné dno, když skončili poslední v Severozápadní divizi. Mnohem lépe to s Canucks, už pod vedením kouče Marca Crawforda, vypadalo na startu sezóny 1999-2000. Jenomže po několika nadějných výsledcích přišla těžká krize a obrovskou bodovou ztrátu, kterou tým nabral, se již dohnat nepodařilo. Svůj vliv na to určitě měla dlouhodobá zranění Marka Messiera a Mattiase Öhlunda, dvou klíčových hráčů. Neveselé náladě v mužstvu také rozhodně nepomohl incident z konce února. V utkání s Bostonem způsobil obránce Bruins Marty McSorley nevybíravým zákrokem holí těžký otřes mozku Donaldu Brashearovi, za což byl později potrestán zákazem činnosti na celý rok. Toužebně očekávaného úspěchu se Vancouver dočkal až v sezóně 2000-01, a to i přesto, že kádr opustil Mark Messier. Tým se totiž po čtyřech letech opět prodral do bojů o Stanley Cup! Canucks, vedeni kapitánem Markusem Näslundem, podávali především v prvních třech čtvrtinách základní části překvapivě dobré výkony a v jejím mimořádně dramatickém závěru uhájili osmou příčku Západní konference. Těsně před play off se ovšem zranili Näslund a Andrew Cassels, dva nejproduktivnější hráči mužstva, bez kterých pak Vancouver v prvním kole nestačil na favorizované Colorado. I tak ale Canucks naznačili, že jsou po několika mizerných letech konečně na vzestupu. Jediným problémem talentovaného a ambiciózního mužstva za předními pozicemi byl post gólmana, kde Vancouver již dlouhou dobu postrádal skutečnou osobnost. Generální manažer Canucks Brian Burke si s úlevou vydechl, když se mu pro sezónou 2001-02 podařilo ve Vancouveru udržet Todda Bertuzziho a Markuse Näslunda. I tak Canucks zaznamenali nejhorší start do sezóny od roku 1987. Trenér Marc Crawford však důvěru neztratil. Místo toho se vedení klubu rozhodlo udělat několik zásahů do sestavy. Tím nejvýznamějším byl návrat bývalého kapitána Trevora Lindena. Bitkař Brashear se stěhoval do Philadelphie výměnou za Jana Hlaváče. Canucks od Vánoc rozjeli neuvěřitelnou sérii zápasů, v nichž získali dvanáct vítězství a utržili jen čtyři porážky. Vynikajícím způsobem se chytly dvě největší hvězdy mužstva Näslund (90 bodů) a Bertuzzi (85), kteří zaznamenaly nejlepší sezónu kariéry. Naopak za očekáváním zůstaly švédská dvojčata Sedinovy. Dravější a zarputilejší výkony přinesly Vancouveru poslední postupovou příčku Západní konference. Do vyřazovacích bojů vstoupili jeho hráči ve velkém stylu a hvězdného soupeře z Detroitu se vůbec nezalekli. Prvního nasazeného dokázali na jeho ledě smést dvakrát za sebou. Bohužel, slibný start doma nepotvrdili a dalšího vítězství se už nedočkali.
První sezóna: 1970-71
Stadión: General Motors Place, 18.630 diváků
Největší úspěchy: finále Stanley Cupu 1982, 1994
Adresa: General Motors Place, 800 Griffiths Way, Vancouver, BC V6B 6G1
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 60 - Pavel Bure (1992-93, 1993-94)
Asistence: 71 - Henrik Sedin (2006-07)
Body: 110 - Pavel Bure (1992-93)
Trestné minuty: 372 - Donald Brashear (1997-98)
