LUCky.luKA

• Vestfálský mír 1648 - část druhá _ země Evropy po válce -
• Anglie, Irsko a Skotsko: Relativně válkou nedotčené země, v kterých ještě během třicetileté války vypukla válka občanská, která vyústila roku 1651 ve vládu Olivera Cromwella.
• Český stát: Vyšly z války menší o území  Horní a Dolní Lužice, které bylo připojeno v roce 1635 k Sasku jako vypořádání mezi kurfiřtem a císařem Svaté říše. Válečnými útrapami vyšly nejvíce ze všech stavů postižena města, která musela odvádět nejvíce daní přímo i nepřímo, tyto útrapy nechaly utužit znovu cechy, a tedy zpomalit městský hospodářský vývoj. Dále zaznamenaly konec nezávislosti stavovského soustátí a vznik dědičného království v držení Habsburků, kteří si tyto země udrželi do roku 1918.
• Nizozemské provincie: Po osmdesáti letech bojů se Španělskem jim byla uznána oficiálně nezávislost ze strany Říše a Španělska (fakticky byla uznána již roku 1609, kdy bylo sjednáno dvanáctileté příměří).
• Svatá říše římská: Statusem quo byl vestfálským mírem určen rok 1624. Stal se z ní svazek nezávislých států s formální hlavou státu – císařem, voleným pro příště už jen z rodu Habsburků. Habsburkové si ale podrželi absolutní moc ve svých dědičných zemích (země Koruny české, Rakouské země) – rekatolizace zde zvítězila a konfiskace zůstaly v platnosti. Také se udrželi v Uhrách, kde však museli tolerovat protestantskou víru.
• Španělsko: Během války, v roce 1640, se od něj odtrhlo Portugalské království. Válka také velice urychlila úpadek této mocnosti, který byl završen vymřením habsburské větve španělských panovníků roku 1700.
• Švédsko: V posledních letech války mimo jiné bojovalo s poměrně výrazným úspěchem také s Dánskem o dominium maris Baltici (panství nad Baltským mořem) a podařilo se mu uhájit výsadní postavení v okolí Baltu, což z něho udělalo novou evropskou velmoc.
• Švýcarská konfederace: Definitivně byla uznána nezávislou ze strany Říše. „Věčná neutralita“ byla uznána všemi evropskými mocnostmi a Švýcarsko si ji udrželo dodnes.

Způsob boje -v této válce bojovali především lidé, kteří byli najímáni za žold (převážná většina všech vojáků byli právě žoldnéři). Nejvíce jich poskytovaly země na území dnešního Německa, Hesensko a Švýcarsko) a dále Itálie. Španělé získávali vojáky ze svých evropských kolonii, takže krom vlastního Španělska ještě z Itálie, Valonska a Německa. Nejvýraznější bojovou taktikou se do této války zapojilo hned od začátku Španělsko s bojovými formacemi, kterým se říkalo španělský čtverec nebo tercie. Boj v tercii byla taktika známá od 16. století a pocházela zřejmě ze Švýcarska. Jádro této formace, čítající do 3000 lidí, tvořili pikenýři uspořádáni ve falanze a okolo nich byli rozestavěni mušketýři. Tyto formace byly známé, díky své vysoké morálce a hloubce řad, svojí neporazitelností, až do bitvy u Rocroi, kde byli Španělé poraženi.

Jízda používala obvykle taktiku „karakola“. Tato taktika spočívala v tom, že skupina jezdců (kyrysníci, či arkebuzíři) přijela na dostřel od nepřítele (40–50 kroků), zastavila se a první řada vypálila salvu a pak se vzdálila nabít a mezitím mohla střílet druhá řada, třetí řada atd. V této době již ale probíhaly diskuze o neúčinnosti palných zbraní používaných jízdou. Císařská armáda se spoléhala především na podporu Španělska a na vlastní armádu žoldnéřů. Takovouto armádu také využívali i protestanští vojáci ve Svaté říši. Tento způsob výstavby armády, žoldnéřský, měl nevýhodu v tom, že vlastní vojáci nebyli profesionálně cvičeni a nebyli disciplinovaní.

Švédský král Gustav II. Adolf přinesl do evropských taktik mnoho nového. Aby vůbec mohl postavit schopnou armádu, zavedl v početně slabém Švédsku systém odvodů - každý desátý muž ze statku měl jít do války, kdežto zbývajících devět jej mělo živit a strojit. Jednalo se o první prvek profesionalizace armády. V průběhu války se stále více kladl důraz na rychlejší a účinější střelbu. Mušketýry Gustav II. Adolf stavěl pouze do šesti řad za sebou (oproti Nizozemcům, kteří bojovali v deseti řadách), díky čemuž tyto řady rozšířil a docílil tak střelby z více mušket naráz. Jezdectvo, vzhledem k využití dobře cvičených mušketýrů, kteří začali během druhé poloviny třicetileté války používat střílet salvou (až tři řady za sebou vystřelili na blížící se jezdce naráz), při taktice karakola velmi trpělo střelbou, proto Gustav II. Adolf nařídil, aby jízda útočila s tasenými palaši a ne se střelnými zbraněmi.

Vzhledem k malé účinnosti mušket a arkebuz na dálku nosili vojáci, především ti, co jezdili na koních, plátovou zbroj nebo kyrys, které je dokázaly bez problému ochránit před nepřátelskou palbou. Během války se účinnost střelby natolik zlepšila, že se zbroje staly nepoužitelnými, postupně tedy docházelo k jejich vymizení. Bitvy probíhaly pomalu a krvavě, v neschůdném terénu mohly armády chodit kolem sebe několik dní bez jakéhokoli střetu, což samozřejmě krom vyčerpání vojáků mělo neblahý dopad na okolní vesnice a jejich obyvatele. Další problém byl se zajatci. Vzhledem k absenci jakýchkoli úmluv o válečných zajatcích byli zajatci (nejenom váleční v dnešním smyslu ale i civilisté), pokud za ně nemohla být vyplacena odměna, nezřídka popravováni, naopak výjimečný případ byla vražda císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.

Význam ostatních nezúčastněných zemí a konfliktů v Evropě - Třicetiletá válka nezaměstnávala zdaleka celou Evropu. Za prvé zde byl konflikt mezi Španělskem a Nizozemskem, osmdesátiletá válka, který se ve dvacátých letech 17. století po uplynutí příměří znovu rozhořel. Vzhledem k tomu, že se ho účastnily státy, které byly činné ve třicetileté válce, splývají tyto dva konflikty a končí stejným mírem. Některé země se války nezúčastnily vůbec, nebo téměř vůbec. Ruské carství se nezapojilo vojensky, ale od počátku podporovalo protihabsburskou koalici, především dodáváním obilí Anglii a Spojeným provinciím, později Dánskému a Norskému království a Švédsku a po lübeckém míru v roce 1629 již jen Švédsku. Rusko vyváželo také ledek pouze do zemí spolčeným proti Habsburkům.

Význam Ruska je také v tom, že se mezi lety 1632–1634 účastnilo konfliktu s katolickou Polsko-litevskou unií. Tento konflikt, tzv. smolenskou válku, sice Rusko prohrálo, ale umožnilo tak Švédům bojovat ve střední Evropě, aniž by byli napadeni polskými armádami. Tuto ruskou vojenskou „pomoc“ obvykle zmiňují především ruští historici a proto o její skutečném významu mohou panovat určité pochybnosti. Samotná Polsko-litevská unie bojovala například také s Osmanskou říší a třicetileté války se zúčastnila víceméně pouze vysláním kozáckých lisovčíků. Další lokální konflikt vznikl mezi dvěma stoupenci protihabsburského tábora, Dánsko-Norským královstvím a Švédskem. Dánsko v první polovině 17. století obklopovalo Švédsko z jihu, západu a severu a to již delší dobu znepokojovalo švédské panovníky. Švédové, kteří již dobyli mnoho úspěchů v třicetileté válce stáhli roku 1643 Lennarta Torstensona ze střední Evropy a vyhlásili Dánsku válku. Protihabsburský tábor tak ztratil dva spojence, přestože se samotné Dánsko již války příliš neúčastnilo. Tzv. torstensonská válka, která probíhalo do roku 1645, skončila pro Dánsko nepříznivě. O ukončení se postaral mimo jiné i kardinál Mazarin, který potřeboval Švédy k dalšímu boji proti Habsburkům. V důsledku tato válka neměla výrazný vliv na pozice protihabsburské koalice.

_ Švédská válka (1630–1635) -

• 1630
• 26. června – 6. července 1630 – Švédi vedeni Gustavem II. Adolfem přistáli u Peenemunde na ostrově Usedom
• 18. července 1630 – císařské oddíly pod vedením Jana hraběte z Aldrigenu a Collalta dobyli Mantuu
• 10. července – 20. července 1630 - obsazení Štětína Švédy
• 13. srpna 1630 – císař Ferdinand II. propustil Albrechta z Valdštejna z funkce císařského vrchního velitele
• 6. září 1630 – Albrechtu z Valdštejna přijímá v Memmingenu propouštěcí list

• 1631

• 13. – 23. ledna 1631 – smlouva u Bärwalde (u Kustrin). Francie se spojila se Švédskem proti císaři
• 26. února 1631 – zahájení lipského konventu
• 6. dubna 1631 – smlouva z Cherasca (Piemont). císař Ferdinand II. se zřekl Mantui a Monferratu zavázal se, že vyklidí sporná území
• 21. dubna 1631 – protestantské říšské stavy se postavili proti říšské moci
• 3. – 13. dubna 1631 – začátek obléhání Frankfurtu na Odře pod vedením Gustava II. Adolfa, císařská posádka pod vedením Raima z Montecuccoli se nakonec donucena kapitulovat
• 20. května 1631 – Tilly dobyl Magdeburk, který obléhal od března 1631, město bylo úplně zničeno. Padlo zde asi 20 000 lidí, nejvíce civilistů.
• 28. července 1631 – císařské vojsko vedené Jindřichem Holk narazilo u Walmirstedt na velký odpor Švédů.
• 7. srpna 1631 – bitva u Werbenu (západní Havelberg). Mezi císařem pod vedením Tilly a vítěznými Švédy vedenými Gustavem II. Adolfem
• 7. září 1631 – porážka císařských oddílů pod vedením dona Baltasara z Marradasu od Švédů pod vedením Jana Jiřího z Arnimu
• 14. září 1631 – Tilly získal Pleissenberg u Lipska
• 7. září – 17. září 1631 - bitva u Breitenfeldu (severní z Lipsko). Mezi vojskem ligy pod vedením Tilly a vítězným Švédskem a Saskem pod vedením Gustava II. Adolfa.
• 15. listopadu 1631 – dobytí Prahy saskými oddíly pod vedením Jana Jiřího z Arnimu
• 7. prosince 1631 – Jan Jiří z Arnimu porazil u Nimburku císařské vojsko pod vedením Rudolfa z Tiefenbachu
• 15. prosince 1631 – Albrecht z Valdštejna se opět stal císařským vrchním velitelem
• 7. prosince – 17. prosince 1631 – Gustav II. Adolf táhl se svou armádou k Frankfurtu nad Rýnem, který 22. prosince dobyl

• 1632

• 14. ledna 1632 – Pappenheim osvobodil Magdeburk od Švédů vedených Johanem Banérem
• 9. března 1632 – vítězství Tillyho nad Švédy, které vedl Gustav Horn u Bamberku
• 9. dubna 1632 – Francouzi obsadili pevnost Ehrenbreitstein u Koblenz
• 5. dubna – 15. dubna 1632 – bitva u Rain na Lechu. Mezi císařem pod vedením Tilly a vítězným Švédskem pod vedením Gustava II. Adolfa. (Tilly byl těžce zraněn a 30. dubna zemřel)
• 14. května 1632 – bitva u Landshut, Johann z Werthu porazil Švédsko
• 17. května 1632 – Švédi pod vedením Lennarta Torstensona dobyli Mnichov
• 25. května 1632 – Albrecht z Valdštejna obsazuje Prahu
• 27. července 1632 – arcivévoda Leopold úspěšně brání pevnost v Tyrolsku proti Švédům vedených Bernardem
• 17. srpna 1632 – Pappenheim podlehl Nizozemcům u Maastrichtu
• 20. srpna 1632 – obsazení Trevíru francouzskými oddíly
• 23. srpna 1632 – Nizozemci dobyli Španěly obsazený Maastricht
• 3. září 1632 – bitva u Altdorfu (východně od Norimberku). Mezi císařskými vojsky pod vedením Albrechta z Valdštejna a Švédy vedenými Gustavem II. Adolf (první porážka Švédů)
• 16. – 16. listopadu 1632 – bitva u Lützenu (jižně od Lipska). Mezi císařem pod vedením Albrechta z Valdštejna a Švédů pod vedením Gustava II. Adolfa, který v této bitvě padl.
• 29. listopadu 1632 – zemřel Fridrich Falcký
• 21. prosince 1632 – Švédsko pod vedením Wolfa Heinricha z Baudišína obsadilo Kolín nad Rýnem, ale kvůli tuhé obraně již druhý den odtáhlo.

• 1633

• 14. března 1633 – Švédi oblehli pod vedením Jiřího Brunšvického oblehli Hamelns (dobytí 13. července)
• 8. dubna 1633 – Hesensko pod vedením Melandera dobylo Paderborn
• 28. června 1633 – bitva u Hessisch-Oldendorf – vítězství Švédska pod vedením Jiřího Brunšvického nad císařem
• 15. srpna 1633 – kurfiřt Ferdinand učinil kardinálu Richelieu tajnou nabídku,
• 12. září 1633 – Švédsko pod vedením Knyphausen dobylo Osnabrück
• 11. října 1633 – bitva u Steiny na Odře, mezi vítězným císařským vojskem pod vedením Albrechta z Valdštejna a Švédy vedenými Jindřichem Matyášem Thurnem
• 16. listopadu 1633 – Švédsko pod vedením Bernarda Sasko-Výmarského dobylo Řezno

• 1634

• 24. ledna 1634 – 1. odpisový patent Ferdinanda II. Albrechtu z Valdštejna a jmenování Matyáše Gallase novým císařským vrchním velitelem
• 20. února 1634 – 2. odpisový patent Albrechtu z Valdštejna (2. Plzeňský úpis)
• 25. února 1634 – zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu
• 22. dubna 1634 porážka Hesenska pod vedením Melandera u Herfordu
• 13. května 1634 – Sasko pod vedením Jana Jiřího z Arnimu přemohlo císaře pod vedením Colloreda u Liegnitzu
• 3. června 1634 dobytí Philippsburgu, který drželi Švédi
• 14. června 1634 – Johann z Werth oblehl Aichach (severovýchodně od Augsburgu)
• 22. července 1634 – bitva a obléhání Landshut císařská obrana pod vedením Aldringena, neudržela švédský útok Bernarda Sasko-Výmarského
• 26. července 1634 – Řezno opět císařské
• 29. srpna 1634 – Franz z Mercy dobyl po několikaměsíčním obléhání Rheinfelden, Švédům velel Bernard Sasko-Výmarský
• 5. – 6. září 1634 – bitva u Nordlingen mezi vítěznými císařskými oddíly pod vedením pozdějšího císaře Ferdinand III. a Matyášem Gallasem a poraženými protestanty vedenými Bernardem Sasko-Výmarským
• 21. září 1634 – Johann z Werthu porazil u Calw Otto Ludwig Rheingraf Salm-Kyrburg Morchingen

• 1635

• 24. ledna 1635 – znovudobytí Philippsburgu císařskými oddíly
• 28. února 1635 – příměří mezi císařem a Saskem u Laun
• 26. března 1635 – dobytí Trevíru z francouzského držení španělskými oddíly. Zajetí kurfiřta z Trevíru, Filipa Christoph ze Söternu
• 30. dubna 1635 – smlouva z Compiégne (Francie) zajišťuje podporu německým protestantům
• 19. května 1635 – útok Francie na Španělsko
• 30. května 1635 – Pražský mír

Osobností třicetileté války - během třiceti let trvání třicetileté války se vystřídalo mnoho osobností na panovnických, politických a vojevůdcovských pozicích na obou stranách tohoto konfliktu. Tento seznam shrnuje ty nejvýznamnější. Poměrně specifickou úlohu v tomto konfliktu hráli papežové, kteří podporovali katolíky, tedy především císaře. Během třicetileté války se vystřídali tito papežové: Pavel V. (1605–1621), Řehoř XV. (1621–1623), Urban VIII. (1623–1644), Inocenc X. (1644–1655). Ale na druhé straně například v období bojů o mantovské dědictví – a to nejenom tiše – podporoval Urban VIII. francouzského kandidáta. Další osobností, která není příliš zmiňovaná, která však má určitý podíl na válce, je v době vypuknutí stárnoucí římský císař Matyáš († 1619), jeho největší zásluha je nepochybně získání španělského krále Filipa III. na svoji stranu.

_ Protihabsburská koalice -

  Koruna českého království _ Protestantská unie - Fridrich Falcký - kurfiřt falcký, který zdědil vůdcovství Protestantské unie po svém otci, Fridrichu IV., byl zvolen králem českým v roce 1619, ale poté co utrpěl porážku na Bílé hoře musel Čechy opustit a později ztratil i titul kurfiřta a zemřel v Mohuči jako štvanec v roce 1632. -

  Jindřich Matyáš Thurn - V cizině získal bojové zkušenosti. Inicioval pražskou defenestraci v roce 1618 a poté se stal vrchním velitelem českých vojsk. Po bitvě na Bílé hoře musel emigrovat a sloužil především u Švédských, ale i dalších vojsk. - Kristián I. Anhaltský - Znamenitý diplomat a oblíbenec Fridricha Falckého se na nějaký čas stal vrchní velitel českých vojsk za vlády Fridricha jako českého krále, zde se však neosvědčil. Po bitvě na Bílé hoře, které se také zúčastnil, se stáhl, udobřil s císařem a v klidu zemřel.

  Kurfiřtství saské - Jan Jiří I. Saský - původně protestantský kurfiřt saský nechal projít císařská vojska do Čech přes Sasko a v roce 1635 se přidal na stranu císaře úplně, za což získal obě Lužice do správy, - Jan Jiří z Arnimu.

  Sedmihradské knížectví - Gabriel Betlen - vedl válku s Habsburky o osamostatnění Sedmihradsa a potažmo celých Uher. Proto se přidal ve válce na stranu protestantů, ale utrpěl několik porážek, po kterých podepsal několik mírů, které ale mnohdy nedodržel a v dalším boji mu až roku 1629 zabránila smrt.

    Anglické a Skotské království - Jakub I. - tchán Fridricha Falckého, který ho od odboje zrazoval, později poskytl armádu Kristiánu Brunšvickému a Arnoštu Mansfeldovi, ale zemřel již v roce 1625. - Karel I. - Do třicetileté války nijak výrazně neangažoval, spíše se snažil upevnit moc vnitrostátně.

  Dánsko-Norské království - Kristián IV. - jako významný dánský král se stal vůdcem armád Haagské koalice, jako stratég se neosvědčil a dánská válka nedopadla pro protestanty příznivě. Později se přidal k císaři, staral se o boje proti Švédsku a zemřel v témže roce jako skončila třicetiletá válka.

  Švédské království - Gustav II. Adolf - stal se velitelem protestantských vojsk a jako stratég a hlavně vojenský reformátor se osvědčil. Padl v boji v bitvě u Lützenu. - Kristýna I. - po smrti svého otce se stala švédskou královnou, konvertovala na katolickou víru, ale zůstala v táboře protihabsburském. Ve válce se neangažovala, pouze si nechávala dovážet ukořistěné poklady z tažení.

  Axel Oxenstierna - významný švédský státník; uzavřel několik mírových smluv a byl poručníkem nezletilé královny Kristýny po smrti Gustava II, - Johan Banér - Lennart Torstenson - Carl Gustaf Wrangel.

  Francouzské království - Ludvík XIII. - slabý král, téměř zcela podléhal vlivu svého prvního ministra, kardinála Richelieua. - Ludvík XIV. - v době třicetileté války byl chlapec, který nastoupil na trůn po otci a za něhož vládla jeho matka jako regentka.

  Armand-Jean de Richelieu - první ministr u krále Ludvíka XIII. a faktický vládce země, - Otec Josef du Tremblay - "šedá eminence" kardinála Richelieua, francouzský ministr zahraničí, - Jules Mazarin - nástupce kardinála Richelieu, - Ludvík II. Bourbon - Henri de Turenne.

Protestantská unie - Petr Arnošt II. Mansfeld - Je označován za nejnadanějšího vojevůdce najatého českými stavy. - Kristián Brunšvický - Poté co byl vyhnán Fridrich z Čech vstoupil Kristián do jeho služeb, kde se proslavil jako jeden z nejukrutnějších vojevůdců války. Zemřel v mladém věku v roce 1626.

_ Prohabsburská koalice -

  Svatá říše římská - Ferdinand II. - jeho nekompromisní přístup k vyznání vedl mimo jiné k válce. Své cíle dosahoval tvrdou politikou, která mu po většinu jeho života přinášela vojenskou převahu. Štěstí ho ale opustilo po vstupu Švédska do války, - Ferdinand III. - po svém otci převzal vládu nad Vatou říší římskou a Korunou českou. Dostal se do třicetileté války v době, kdy jeho tábor prohrával a v Evropě převládalo znechucení nad válkou. Svoji politikou sice omezil svoji moc, ale podařilo se mu uzavřít vestfálský mír bez ztráty tváře.

  Karel Bonaventura Buquoy - vrchní velitel císařské armády při českém tažení, účastnil se zraněn bitvy na Bílé hoře, v roce 1621 přepaden a zabit uherskými jednotkami, - Albrecht z Valdštejna - hned po začátku české revoluce byl ve službách neutrální Moravy, poté z ní odešel a

Autor LUCky.luKA 27.Únor 2011 v 08:20 | Permalink