LUCky.luKA

Vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648, byl soubor dvou smluv, Münsterské a Osnabrücké, ukončující třicetiletou a Osmdesátiletou válku, které byly uzavřeny Svatou říší římskou (císař Ferdinand III. a další německá knížata), Španělskem, Francií (Ludvík XIV. a kardinál Jules Mazarin), zástupci Republiky spojených nizozemských provincií a Švédskem. První jednání byla započata už na začátku 40. let 17. století a byla vedena v zimě, zatímco v létě se bojovalo. Byl to jeden z nejvýznamnějších mezinárodních traktátů v historii novověké Evropy a první politicko-geografický mezník.

Dvě města - všechna jednání o míru byla vedena ve dvou německých městech v Münsteru, který leží v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku (proto také vestfálský mír) a Osnabrücku, který leží v Dolním Sasku. Tato města jsou od sebe vzdálená 50 kilometrů. Tato nejednotnost byla způsobena tím, že Švédsko upřednostňovalo protestantský Osnabrück, zatímco Francie katolický Münster. Vzhledem k neochotě katolických a protestantských vůdců se setkat, došlo k oddělení těchto táborů.

Výsledek _ náboženské změny ve Svaté říši -

• Byla výrazně omezena moc císaře nad celou říší. Vládcové jednotlivých částí Svaté říše mají právo vládnout na svém území podle „cuius regio, eius religio“, neboli mají právo na vlastní náboženství. Z toho také vyplývá i ta paradoxní situace, že ač v ostatních částech říše vzniká náboženská svoboda, tak v zemích Koruny české a Rakouských dědičných zemích dochází nadále k upevňování pozice katolické církve. Dále je uznáno jako třetí náboženství kalvinismus.

• Na druhou stranu bylo povoleno těm křesťanům, kteří žili na území, kde nebylo jejich náboženství panovníkem podporováno, aby mohli sloužit mši na určeném místě a v určenou hodinu.

_ Územní změny -

• Největší územní zisky si odnesla Francie a to hlavně zásluhou kardinála Mazarina, který byl v této době skutečný vládce Francie z důvodu nezletilosti krále Ludvíka XIV. Francouzi získali biskupství Metské, Toulské, Verdunské a města Décapole v Alsasku (ještě ale nezískali Alsasko celé).
• Švédsko spolu s dalšími odškodněními získalo například západní Pomořansko a dohromady získalo tři hlasy sněmu Kurfiřtů.
• Bavorsko získalo hlas za Falcké kurfiřství. Naopak syn Fridricha Falckého, Karel I. Ludvík získal osmý hlas na sněmu kurfiřtů.
• Braniborsko-Prusko získalo Zadní Pomořansko, biskupství Magdeburské, Halberstadtské, Kaminské a Mindenské
• Vláda v Osnanbrücké diecézí bude střídavě připadat katolíkům a protestantům, za předpokladu, že protestanští biskupové budou voleni z rodu Brunšvik-Lünenburg.
• Nezávislost města Brémy byla uznána.
• Falc byla rozdělena na Horní a Dolní Falc. Dolní, u Rýna, získal syn Fridricha Falckého, Karel I. Ludvík, tedy protestanti a Horní si ponechal Maxmilián I. Bavorský, tedy katolík.
• Na Rýnu byl znovu obnoven volný obchod, který byl z důvodu války blokován.

Třicetiletá válka (1618–1648) byl evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu. Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi. Další mocenský souboj, který již v Evropě probíhal mezi Nizozemskými provinciemi a Španělskem, dnes známý jako nizozemská revoluce, také výrazně ovlivňoval boje v Evropě. A konečně vstup katolické Francie na stranu „protestantů“ z obavy o přílišnou moc Habsburků podtrhl mocenské zájmy na pozadí třicetileté války.

První roky války probíhaly především na území Českého království a Rakouského arcivévodství, vzhledem k tomu, že zde vypukly revoluce proti Habsburkům, nicméně na většinu dalších let války se boje přemístily mimo tato území v důsledku toho, že se katolíkům podařilo velkou část bitev vyhrát a přesunout boje na území Svaté říše římské, které ovládali protestanti. Vleklá a rozsáhlá válka způsobila obrovský úbytek obyvatelstva na zasažených územích. V průměru poklesl počet obyvatel o třicet procent, u mužů až padesát procent. České země byly po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, ale počet obyvatel i zde rovněž poklesl o jednu třetinu. Válka skončila uzavřením vestfálského míru v roce 1648, z tohoto míru nejvíce získaly protestantské státy a Francie.

_ Předcházející události -

• 11. května – 15. května 1608 – byla založena Protestantská unie
• 10. července 1609 – byla založena Katolická liga
• 17. října 1610 – korunovace Ludvíka XIII. francouzským králem.
• 6. ledna 1612 – Axel Oxenstierna se stal švédským říšským kancléřem
• 29. června 1617 – korunovace Ferdinanda II. za českého krále
• 12. října/22. října 1617 – korunovace Gustava II. Adolfa švédským králem

Příčiny války -po uznání augšpurského míru v roce 1555 docházelo k upevňování katolicismu v zemích Koruny české na základě páteřní myšlenky augšpurského míru, Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství). Veliký podíl na pokatoličťování měl řeholní řád jezuitů, který byl potvrzen v roce 1540 bulou Regimini militantis ecclesiae papeže Pavla III. Hlavní funkce řádu byla misijní činnost, která měla pomáhat najít protestantům cestu k římskokatolické církvi. Řád se angažoval především ve školství, vědách, umění a kultuře. Do Čech ho pozval v roce 1556 Ferdinand I., aby mu pomohl proti sílící vlně protestantské reformace. Po smrti Ferdinanda nastoupil méně nábožensky vyhraněný král Maxmilián II. Habsburský, který českým stavům slíbil náboženské svobody ve formě České konfese. Za to mu bylo potvrzeno nástupnické právo pro jeho syna Rudolfa. Rudolf II. byl jako panovník slabý a potvrdil rozsáhlé náboženské svobody pro české stavy v Rudolfova majestátu. Domem habsburským pak byl záhy prohlášen za nesvéprávného a sesazen z českého trůnu.

Po něm nastoupil na český trůn Matyáš Habsburský a snažil se znovu stabilizovat moc v Čechách, ale stavové se nevzdali svých dříve stvrzených práv a postupně se mezi nimi a panovníkem vytvořila jistá nevraživost. V roce 1617 stárnoucí císař Matyáš přesvědčil české stavy k volbě svého bratrance Ferdinanda Štýrského (v zemích Koruny české vládl jako Ferdinand II.). K jeho zvolení dopomohl také Jáchym Ondřej Šlik, který se nechal přesvědčit a nakonec podpořil korunovaci Ferdinanda, ač měl původně pronést řeč podporující názor stavů o volitelnosti králů na český trůn. Ferdinand byl zastáncem důsledné rekatolizační politiky, což české stavy nijak neupokojilo, nicméně většinu stížností podávali především na ustanovenou místodržitelskou vládu. Spory o kompetence stavů a vlády vyvrcholily 23. května 1618, kdy byli z oken Pražského hradu při pražské defenestraci vyhozeni dva místodržící, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic a jejich sekretář Fabricius, kteří byli obviňováni ze špatného zastupování Čechů u dvora ve Vídni.

I ve zbytku Svaté říše římské byla vnitropolitická situace napjatá a protestantské státy se zde spojily do svazku Protestantské unie v roce 1608 pod vedením Fridricha IV. Falckého. Ostatní katolické státy se naproti tomu sloučily do Katolické ligy pod vedením Maxmiliána I. Bavorského. Notná část Svaté říše patřící pod španělskou vládu byla již nějakou dobu se Španělskem ve válečném stavu, respektive mezi těmito územními celky bylo sepsáno dvanáctileté příměří, avšak to v žádném případě neznamenalo mír do budoucna.

Sever svaté říše byl také pod vlivem luteránů, respektive sousedních zemí, Dánsko-Norska a Švédska. Dánsko-Norsko ovládalo holštýnské vévodství, takže kdyby došlo ke změně politických poměrů v říši ve prospěch katolíků, jistě by to mělo neblahý vliv na toto panství. Oproti tomu Švédsko přímo neovládalo žádné území, ale panovník, Gustav, podobně jako Albrecht z Valdštejna, snil o přinejmenším evropské mocnosti ovládané jednou vládou, tento sen opět mohl být zmařen nebo naopak uskutečněn v novém konfliktu.

Ani Francie nebyla spokojena s územním uspořádáním Evropy na počátku 17. století. Francouzští panovníci viděli velký problém v tom, že byli obklopeni državami Habsburků, takže nebylo nijak zvláštní, že se Francie vložila do války. Zprvu pouze peněžní podporou a později, když se vypořádala s vnitropolitickými problémy, i armádní podporou.

Fáze války _ Česko-falcká válka (1618–1623) - Zimní král - Český odboj v exilu - 

_ Dánsko - Dolnosaská válka (1625–1629) - vstup Albrechta a Kristiána do války-vytlačení Dánů zpět-

_ Švédská válka (1630–1635) - vstup Gustava Adolfa do války - Saský vpád do českých zemí - bitva u Lützenu - pád Řezna a Valdštejnova smrt -