Přijeli jsme 25.5. dopoledne kolem 11.h.                                                                                                          Ospale vykouknu zpod závěsu u okínka v autobuse."Tak už jsme tady.Konečně."Protáhnu se a snažím se narovnat si přeleželé nohy.Vycupitám ven a na chvíli mě oslepí dopolední květnové sluníčko.Mžourám a za chvíli už je to v pořádku.Rozhlížím se kolem sebe a hledám svoji tašku...Támhle je.Tak už mám tašku.Mrknu na pavilon C kde budem ubytovaný.Mnu,mohlo to být i horší.Tak ju,jdeme na to.Vláčím svoji obrovskou tašku až do 3.patra.Konečně.Poslouchám který pokoj nakonec dostaneme.Šestka...Vpadnu dovnitř a hned mrsknu tašku na postel nejblíž k oknu.Rychle zkouknu pokoj.4postele,skřín,stůl a 2 židle.Žádná sláva to není ae co.S tím jsem počítala.Na pokoji jsem s Kiki,Veru a Bágí.Jen co jsme si trochu vybalili tak jsem měli sraz v klubovně s naším novým vychovatelem.O.K.Vychovatel se zdál celkem v poho a tak jsme hned po obědě vyrazili k rybníku.Bylo kolem 30stupnu a tak jsem s chutí vběhla do vody."Chládek.Konečně!"Ponějakým 2 hodkách jsme se vydali zpět ke Sklárně.Šli jsme lesem docela do kopce aby jsme si všichni zavolali domu.Vychovatel zůstával nějak pozadu ae všichni jsme to přisuzovali tomu vedru.Mohli jsme být tak 500m před Sklárnou když byla vyhlášena přestávka.Kluci měli s sebou karty a tak jsme se zeptala vychovatele zda nezná nějaké kouzlo.Znal a hned mi ho začal ukazovat.Vše šlo hladce až do chvíle kdy měl všechno vyložit.Nepovedlo se to.Nějak divně vstal a něco si mumla čemu nikdo nerozuměl.A pak to s ním praštilo.Všichni samo v šoku a taky spousta lidí brečela.Dál si toho moc nepamatuju protože jsem utíkala nějam do lesa.Zastavila jsem se až když jsem to tam vůbec nepoznávala."Sakra,kde jsem?"Naštěstí za mnou volal kamarád a tak jsem se vrátila.To už tam byla sanita a vychovatele odvezla do nemocnice.Vystrašeni jsme se dobelhali k vchodu kde si nás převzal třídní.Na večeři snad nikdo z naší skupiny nejedl.Po večeři jsme měli mít něco jako třídnickou hodiny.O.K.Tak tedy do třídy.A kdo tam nepříšel.Vychovatel.Pod okem moncla a ovázanou hlavu.Říkal něco v tom smyslu:"Já vím že mě tu asi nevidíte rádi,ale z nemocnice mě pustili a tak to tady spolu nějak zvládnem."Všem se asi v dobu chtělo zbalit kufry a jet domů.Šouravím krokem jdu za všema a přemýšlím o všem co se 1.den stalo...Je po večerce.Proběhla hygiena a tedˇ ležím v posteli a snažím se usnout.Nejde to.Až kolem půlnoci xcítím že se mě zmáhá spánek.Ještě před spánknem mám na mysli jednu a tu samou větu co si opakuju snad skoro celý den.:"Jak může být náš život,naše zdraví,křehké.