fuuuu.... Po nocni a misto, abych spala, tak sem si rekla, ze toto proste musim sdelit.

 Dneska jsem si ( no oka, tak vcera uz) dala takovy nedobrovolny prohlidkovy den.

Potrebovala jsem jsem jet z Eythornu do Doveru, do bankomatu a nakoupit.

Ovsem jsem se rozhodla, ze vystoupim ve Witefieldu a skocim omrknou, jestli maj v tescu bankomat moji banky, popripade jine, ktera mi prijme kartu. Ne, neni tam. Tak jsem nacvalala do tesca, tam nakoupim, vratim se dom a pak vyrazim konecne do Shepherdswellu za mym drahym a od nej si sjedu do Doveru vlakem do toho bankomatu.

 Ovsem tesco tady neni zrovna levne, tak jsem se na nejaky nakup v nem vyprdla a ze pojedu do Doveru teda, pak domu a pak za drahym.

 A tady to zaclo, to, co ja snad pritahuju, nebo si to neumim vysvetlit.

 Volala jsem jeste s Misou. Bylo pred druhou hodinou, jo. Ten cas je docela dulezity tady ( pokud se chcete pobavit nad mym "veselym" cestovanim ) .

 cekam na bus, prijizdi nejaky, na nom, ze jede do Doveru. Jeste se ptam ridice, jestli stavi na Pencester road. Ze prej jo.

 Z tesca do Doveru to je cca 15 minut. Ovsem ne pro me. Ten bus, do ktereho jsem nasedla sice jel do Doveru, ale tak nejak oklikou, vsemoznyma ulickama a co ja vim kudy. Uz jsem z toho zacinala byt aj nervozni, kdyz jsem stale nevidela ani doversky hrad ani zadny zachytny bod, ktery by me uklidnil.

Uz jsem se bala, ze snad jedu do Folkenstone ci kam. Ale ten ridic rikal, ze stavi tam, kde ja potrebuju a prece ma jet do Doveru, ze jo.

Takze jsem zvolila vyckavani.

A s ulevou jsem se dockala. Asi po pul hodine opravdu dojel tam, kam jsem potrebovala :).

 Nakoupila jsem a cekam na bus domu.

Prijel bus smer Cantebury. Panu ridici jsem podala zpatecni listek. Prohlidl si ho a pak jej pretrhl ( to abych na zpatecni nemohla jet nekolikrat denne ) .

 Usadila jsem se a tesila se domu, az vylozim ku.evsky tezky nakup,neco zbodnu, dam pradlo do susicky a vyrazim za drahym, sak k nemu dorazim tak v pet maximalne sest a budu s nim moct byt dobrou hodinku a pul nez vyrazim do prace.

Hahahahahaha !

 Znejistila jsem, kdyz jsem cumela z okna a tam okoli, ktere neznam. To asi jede vicero vesnicama, sak nastupujou aj fakani ze skoly, tak je asi rozvazi dom. Ovsem kdyz jsem stale nevidela zadne zname misto a cas uz davno preskocil cas, kdy bych mela dojet domu a na obcasnych reklamach venku jsem postrehla napisy Cantenbury, neodolala jsem te zoufale myslence, ze opravdu vjizdime do Cantenbury.

 A ano, jak jinak. Jela jsem teda na konecnou a to byl autobusak. Cela vyjukana, jsem jeste sla za ridicem a jeste mu rikam, vy nestavite v Eythorne ?

Tak mi aspon sdelil cislo busu, na ktery musim sednout, ktery mi tam bude stavet. Ale kde ten bus stoji mi uz nerekl. Takze jsem prosla ( spise se prodirala neskutecnym mnozstvim fakanu skolou povinnych ) z jedne strany na druhou ( u toho samo obe ruky plne tasek z nakupem). 

 Nebudu blba, ze jo. Tak jsem se zeptala jednoho pana odkud jezdi busy do Doveru. Bylo to presne tam, kde jsem prijela, takze i s panem zase prodiracka na druhou stranu. A tam stal ten zp.cenej bus, kerym jsem tam dojela. Tak jsem mu opravila, ze potrebuju, aby stal v Eythorne.

 Dvojite stesti. Bylo to jen o par metru dale, ale hlavne tam prave prijel muj bus a ja se mohla radovat, ze kooooonecne domu. I kdyz uz asi draheho nespacham, protoze uz jsem ztracela na case :(.

 No nic. Takze bus plnej tech skolaku a nevim jestli meli soutez v tom, kdo bude delat vetsi kraval, jestli ti vzadu nebo ti nahore, kazdopadne jsem uz ve svym nervu , tydle amrady proklinala.

Ale postupne vystupovali. Setmelo se.

Pres pul hodinu a bus stale ne a ne dojet do Eythornu.

V me hlave uz bezely silene scenare, ze ani toten tam nestavi, ze dojedu zase do Doveru, ze uz na to nemam psychiku, ze se dneska uz asi fakt rozbrecim, ze se mi ve verejne doprave stavaj takovehle kokotiny, ze bych to vlastne nebyla ja, abych jezdila jen v klidu z mista A do mista B, ze to musim mit proste nejak vytunakovane... Ke vsemu pres to zadvineny okno a tmu sem nemohla stale rozlustit , kde zrovna stavime.

 Ale po nejistem cekani, jestli jedu opravdu spravnym busem, se mi zadarilo rozlustit cedulu, ze vjizdime do jakesi vesnice ( si ted nevybavim jmeno... No...ale je to vesnice jen o jednu vedle moji a ufff ...jeste pred moji stale, takze jedem dobre a ne, neprejela jsem.

 Cumela jsem do te tmy, jak se jen dalo, abych neprejela. Abych zahlidla svoju zastavku s predstihem, pac je na znameni.

 ufffff , povedlo se !

V jednu hodinu cca ..jsem vyrazila z baraku. Za normalnich okolnosti bych byla doma tak o pul treti nejpozdeji. No..tak dneska ve tri ( kdyz jsem tam mela to tesco zdrzeni)... Ovsem s moji okruzni jizdou okolo Doveru a nevyzadanou navstevou v Cantenbury jsem se domu dostala cca v pul seste.

 Nasranovydepkovano, ale ve finale oddechovo, ze konecne !!

 Tak jsem si udelala pizzu, dala susit pradlo, napsala drahemu, ze dneska nedorazim, ze du do prace, dala si jeste pulhodinku slofika a ...

 Jen se tesim, az se totim pochlubim drahemu ..urcite ze me bude mit uprimnou radost k popukani, protoze v tudle chvili jsem si do Cantenbury zajela nevyzadane jiz potreti. Ovsem busem to byla premiera, na vlaky mam v tomdle jeste vetsi pritazlivost.

No nic ..zdur, du spat.

PS :toho ridice bych nejradeji kuchla predtim ... Nadruhou stranu mam ponauceni, ze se budu drzet uz jen busu 89 a 81 (myslim) ..nez naskocit do jineho, ktery v tu chvili zrovna jede. Ac smerem, kterym potrebuju.