Opět tě život zkopnul na dno.
Zase.
Znovu se odrážíš ze dna, znovu načerpáváš síly, jak jít dál ?
Víš, co nechceš, a přesto Ti to život dává plnými doušky.
Pořád dokola, jako bys už neměla mít dost.
Ale ty toho máš dost, už nechceš.
Hlavou Ti probíhá, Proboho proč ? Co jsem provedla, že sotva se postavím na nohy, tak hned spadnu ?
 A ptám se i já.
Copak už toho neměla dost ?!!!
Proč zrovna pro ni slunce svítí tak málo ?!!!
Není svině, rozdala by, co by mohla, těm co jí ubližují by to snad ani vrátit nechtěla ,ajk umí odpouštět.
Tak proč ji život pořád musí zkoušet ?
Proč ji už nenechá stát a nedá jí zpět pododu, klid a mír?!
Proč ji nenechá bavit se, radovat a smát ?!!!
Živote, co ti provedla !!!
Proč jsi k ní tak krutý ?

                              ...

 Možná sama blbost v sobě ukrýváš.
Anebo opravdu miluješ tak, že odpustíš neodpustitelné?!
Jak hloupá dovedeš být.
Měla jsem pochopení, měla jsem slitování, ale teď nedovedu pochopit,
jak dovedeš být tak krutá sama k sobě, ke svým dětem.
Ani odůvodnit nejde, že sotva zlo vyhodíš pryč, tak
natáhneš ruce a přijmeš ho zpět.
 Život si s tebou hraje, je krutý, ale až teď vidím, že ty sama mu nahráváš.
Uvědomíš si někdy, že ten, kdo tě ničí, jsi vlastně ty sama ?!!!
Postavíš se někdy sama proti sobě a dopřeješ si klid?
Ještě máš čas, ale jak dlouho? !!! jak dlouho ...