|
Stále si to celé dokola promítám v hlavě a stále o tom všem přemýšlím ...
Poprvé se stalo to, že jsem tě spatřila a bylo mi to v podstatě úplně jedno, že tě vidim, jako bys tam nebyla, jako bys byla vzduch... hrozně mě to zahřálo, jako bys konečně mizela nadobro z mého života...
Teď tu ale sedim a zase to mám v hlavě a zase z toho začínám být na sebe nasraná, cožpak nikdy neodejdeš?
|
