Jehla se mi ani nehla, už to lesem mastím,
korále mi do dáli roztomile chrastí.
Je bašta se trochu sjet a vybodnout se na to,
pojď se mnou a věz, že hned máš z mozečku bláto.
Lítáme jak orlové až nad oblačné fronty,
jíme zdravou výživu a balíme si joity.
Květinové děti, tu rozdávají květy, Ti,
kdo je proti, ať si tu kytku vetkne do řiti.
Na lásku, mír, na štěstí, šlehneme si sborem,
zbavíme se konvencí a zkostnatělých norem.

 Šlehy-šleh, šňupy-šňup - dneska meskalin.
Co se plašíš,
dej sem hašiš,
a s ním methedrin.
Červí dým, pervitýn,
tak zpívá Tim Benzedrin.

 Tim, Tim Benzedrin.
Fet, hned, parafin.
Splín, z džín, Mr.Bean.
Jednička, dvojka, neutrál, nepustíš?
šetři na futrál.

 Ó ty má štíhlá, přeštíhlá, jak rentgen tuberáka!
Ó panno s odvařeným mozkem, kterou jen fet láká!
Ó přítelkyně hmyzu, ptáků, jezevců a dealerů!
Ó vykostěný stíne, který pořád tahám z malérů!
Ó ručko s vpichy od jehel a s pletí jasné zeleně!
Ó květinko rok nemytá, jež neholíš si holeně!
Ó ty můj změklý rozoumku, co třeštíš oči do dálky!
Ó jak tě žeru, leštěnko, od hlavy až po korálky!

 Ty nezdárné křoví, pusť kořist svou,
ať si ti chlupatí hošani jdou.
Ať jsem si vyžhavil mozek na meťáku,
nejsem tak hloupý, dědku cucáku.!
Tak přestaň trojčit, ňák moc jsi ulít,
ať můžem se čerstvou trávou zhulit.
Ať je nám z kámošema mile,
tak pusť je, zy zahnilej chlorofyle.

 My choboti jsme dobří braši chlupatí.
Nacpem se, až nevejdem se do gatí.
Máme se rádi, nikdy se neperem,
jen výjimečně jeden druhého sežerem.
Vždycky máme splávek, vždycky jsme při chuti.
Jen se pěkně najez, ať škrundá v břichu ti.
Hovězí, telecí, vepřové, drůbež.
Narvi toho do sebe, co jenom můžeš.
Choboti se sejdou všichni kolem stolku,
žádné drobky nezbývají po tomhletom spolku.
Perou jídlo do sebe od rána do měsíčku,
(a ještě najdou čas ukrást talíř a vidličku)
Cokoli je jedlé, konzumovat budem,
A doufáme, že umřem s pupkem jako sudem.
Do smrti jsme veselí, jak by nám bylo dvacet,
pojď si s námi zpívat, hrát si a zvracet.

 TIM: Hola hej! Pospíchej! Hosty máme čtyři!
Hned ať stoupá vonný dým a koks ve lžičce se škvíří!
ŽENA TIMA :Dejme se do zpěvu! Zazpívejme všici!
Jen místo té lžičky vezmu velkou lžici!
TIM: U nás si lehněte, chutě si šlehněte!
ypalte si mozky, ať sou z vás trosky!

 Sedím si a dloubu se v nose
a o sprosťárnách zdá se mi.
O zvrhlé trpaslici,
co se nemravně válí na zemi.
Sedím si dloubu se v nose
a hned se mi zdá, co jen chcu.
O elfí panně, nahé, bosé,
až na ty šaty z latexu.
Sedím si a dloubu se v nose
a slastně dopřávám si sen.
tu o zlobřích orgijích v rose,
tu o skřetici s robertkem.
 A jak tak sedím, jak se dloubu,
nezbývá mi než myslet poté,
na kůži vláčnou jako houbu,
na pevný bič či měkké froté.

 Bývala dívka, co živila se přepisováním na stroji,
lifting jí pomoh k větší kráse,
silikon k hrdému postoji.
 Znala snad všechny filmy nové
a z hitparády, co jen chceš,
na prsou měla nápis LOVE,
v ústech žvýkačku winterfresh.
 Hlavičku měla plnou módy
a na ní dredů snad až moc.
na sobě přiléhavé body,
chodila pařit noc co noc.
 Potkala elfa a šviháka,
co ji do multikina vzal,
že prý má byt pět plus kk,
na každé párty, že je král.
 A tak mu dala, co jen měla,
na zadním sedadle peugeotu,
bohatý, hezký, bude se zcela,
hodit k rodinnému životu.
 Jenže on náhle zrádně říká,
že chodí s jinou, ba dokonce,
dělá jen na poště brigádníka,
a bydlí s matkou v garsonce.
 Pochmurný stín se jí přez tváře překrad,
a místo v peugeotu šla domů pěšky.
Totéž se jí stalo letos už pětkrát,
jo, chudá elfka, ta má život těžký.