Spoutaná (Poezie)
Na pergamen
píšeš svou krví
pavím perem
Nekonečná ozvěna slov
Co vypráví za příběh?
Co se skrývá za dopisem
na rozloučenou?
Pláč zaznívá
do čtyř holých zdí
A němé výkřiky
nikdo neslyší
Jsi jednou tváří z davu
Jsi větrem beze směru
Chodíš po rozbitých snech
A chodidla ti krvácí
Ztratila jsi se
v zrcadlovém bludišti
Nevidíš svou tvář
A rána jsou vždy stejná
Úsměvy jsou falešné
v prázdných maskách bez očí
Smích ti už nepatří
Život ti zhořkl na rtech
Neodvracej se ode mně
V prázdných ulicích
se prohánějí démoni
Na motorkách
Karneval právě začal
ale hudba přestala hrát
Déšť ti smazal z tváře
slané stopy slz
Odbila dvanáctá hodina
a všichni šli spát
Jen dívka beze jména
tančí v průvodu dál
Z tvých očí
zmizel
třpyt hvězd
Ocitla jsi se
v srdci bouře
A přestala bojovat
Ohlédla jsi se zpět
a zhrozila se toho pohledu
A cesta vpřed
je lemována
střípky vzpomínek
Zaťaté ruce
A beznaděj spolu se smutkem
ti tleská do rytmu
Sochy z křišťálu
roní krvavé slzy
Polibek chutná
jako jed
Věnuj mi poslední tanec
A pak si jdi kam chceš
Je vážně těžké žít?
Nečekám odpověď
Bloudit věčně v kruzích
A nehledat cestu ven
Vzpírat se osudu
a smát se do tváře
Smrti
Věříš na skutečnou lásku
Bojíš se samoty
Rozbij tu iluzi
Přestaň utíkat
A ze všech sil
zakřič
Chci žít!
Má slova k tobě
nedoletěla
Příliš pozdě
jsem tě uviděla
Světlo tvého života
zhaslo
Na hrob ti dám
rudou růži
a bílé kopretiny
Polibek na tvář
a poslední slzy
Vzpomínky tě ale nenahradí
Na cestě tmou
tě doprovází requiem
padlých andělů
Já za tebou nemohu
jdu jiným směrem
Odpusť mi...
Prosím
Salome dotančila
a masku odhodila
do bláta
Papírová lodička
doplula do moře
po řece Styx
Naposledy uvidíš nebe
Ztracená a nalezená pravda
Všechno ostatní je lež
Na pergamen
píšeš svou krví
černým perem
Co všechno čas zanechal?
Ve slově sbohem
je slyšet jen
bolest, strach
a žal