19.Duben 2009,19:06

Určitě nejsme sami, kdo si nedokáže LARPový rok bez klasického Falloutu představit, a proto jsme se letos rozhodli v tradici Falloutu pokračovat s akcí Fallout Madness: Den v Denu.

Pravidla jsou stále ve fázi vývoje, postupně budeme dodávat další součásti, především proto, abyste na ně mohli reagovat a řekli nám své návrhy nebo zlepšováky, které se Vám po všech post-apo akcích, které jste sjezdili, jistě honí hlavou, a byla by velká škoda jich nevyužít. Určitě je vezmeme v úvahu, probereme a s velkou pravděpodobností zakomponujeme. Zapojte se i Vy do tvorby dalšího Falloutu, těšíme se na Vaše nápady!

Oficiální web:

http://www.larpcity.com/falloutmadness/

 

LARPcity

 

 

 

Fallout Madness: Den v Denu

 

Oblohu začaly ozařovat první ranní sluneční paprsky a přesto se po ulicích šourali lidé, kteří ještě nešli spát. Den žil svým vlastním tempem a místní lidé už si ani nepamatovali, že by tomu někdy bylo jinak.

Člověk, který se povaloval pod vstupní bránou do města, se neklidně zavrtěl. Chvíli chrchlal, potom se prudce předklonil a hodil vedle sebe šavli hodnou samotného mistra mečů. Rty a bradu si utřel rukávem umulousaného kabátu a otočil se tak, aby viděl do oken Baru u Becky. Zhasnutá okna mu radost neudělala, ona i krupiéři z jejího Casina si evidentně užívali několika volných hodin a věnovali je přirozeně spánku. Karl neměl při ruce ani jedno Gama pivo a tak si řekl že se vrátí domů.

Jeho krok byl vratký a svět se s ním točil, stěží se postavil na nohy přidržujíc se informační cedule, mžouravě se rozhlížel, aby si zajistil tu nejkratší cestu domů. Náborové letáčky a mapy cest do oblastí zamořených gekony už zažily i lepší časy. Na náměstí postávalo několik lidí, nepřítomně hleděli před sebe a žvatlali cosi o létání. Ke své nelibosti si Karl všiml i Joeyho, který ukazoval svůj nový přívěsek houpající se mu na krku zelenovlasé slečně, co nedávno zavítala do jeho pouličního gangu. Karl věděl, že není radno ho potkat, když má zrovna upovídanou náladu. V každé druhé větě vychvaluje svůj Jet, který má na prodej. Karla tyhle věci nezajímaly, pro jistotu se rozhodl dojít do East Side zacházkou kolem vrakoviště.

Smitty spokojeně pochrupoval u ohniště mezi vraky předválečných aut, starých ledniček bez kabeláže a pozůstatků přístrojů, o jejichž funkci neměl ani ponětí. Všechno co bylo ze železa vykupoval z hubených rukou feťáků a gamblerů. Cenu nikdy neporovnával s tabulkami, svou práci znal velmi dobře, materiál hodnotil od oka a poradil si i s kovářskými pracemi.

Spánek evidentně vládnul i v sídle Lařina klanu. Ani žádní stážní nebyli na hlídce, což se ovšem nedalo říci o Joshuovi, zástupce Bratrstva oceli, který postával před svou základnou a technologickým skladištěm. Karl mnohokrát přemýšlel o tom, že se sem vypraví urostřed noci a bude ho sledovat, jestli vůbec vejde do hydraulicky zavřených dveří za jeho zády, ale hladina alkoholu v krvi mu to nikdy plně neumožnila.

Velký Ananias, jak si místní pošuk, který zřídil v barabizně pěkné vilky s kdysi luxusním zařízením mauzoleum, s oblibou říkal, mluvil za zavřenými okenicemi sám se sebou a dokonce se občas odmlčel, jako by snad očekával reakci. Celé město už unavil svými výmysly o imaginární přítelkyni Anně a tak se uchýlil k samomluvě, napadlo Karla. Nedaleko se okolo Flickova domu potulovala ušmudlaná děcka a se stejně vtipným přízvukem, jakým disponoval jejich povedený tatínek či "opatrovník," si vychvalovali těstoviny, které jim dal táta jako každý večer donést od Mámy za své špinavé peníze.

Karlovi zakručelo v břiše, když si uvědomil vlastní prázdný žaludek. Přidal do kroku a zanedlouho už měl na dohled místní kostel, kde Bůh už dávno vzdal své agitační snahy. Přede dveřmi se opíral o zeď Tyler s jedním ze svých gangsterů a lesklýma očima zkoumali okolí. Podle toho, jak shrbeně stáli, Karl tipoval, že se ještě před několika hodinami opíjeli v Díře u Flicka, smlouvali ocenách zbraní a střeliva a proháněli jeho coury.

Po prohýřené noci se většinou Tyler setkal s Metzgerovou kritikou. Za ochranu kostela, či lépe řečeno chemického skladiště, dával nemalé peníze a neviděl rád, když jeho investice nebyla řádně zajištěna. Mimo obchodu s otroky si vydělával i překupnickou činností, ovšem jeho pravou vášní byl lov divochů a dobrodruhů v Pustině. Jak se v hospodě objevil někdo s cejchem otrokářů na čele, rozhovor utichl a vzduch evidentně zhoustl. Kdo by se chtěl probudit zavřený v kleci jako zvíře? Snad jediný, kdo to schopen skousnout, byl opravář Vic. Většinu dne posedával u svého okna a doufal, že si jeho služby bude moci někdo u Metzgera zaplatit. Ač byl otrokem, nedalo se říct, že by se měl špatně. Za roky svých nedobrovolných služeb neshodil ani deko a když to vzal kolem a kolem, pohyb mu stejně nedělal dobře a v téhle slušně zařízené dílně měl pořád co na práci.

Karl pokračoval ve své pouti na druhý konec města, ale s vědomím, že už je za půlkou, mu cesta přestala ubíhat. Kromě toho neměl rád noční cestu okolo hřbitova. Hrobka a Pitva snad nikdy nespali, očima viseli na olezlých hrobech a přestali jen když potřeboval Pitva přepočítat své lékařské náčiní nebo Hrobka vracel do života další toulavou duši. Bohužel, Karl se hřbitovu mohl jen stěží vyhnout, Hospoda u Mámy s ním sousedila. Poznali se s ní již před mnoha lety, a i když měla vlastní jméno, už roky jí nikdo neřekl jinak než tímto familiérním označením, které se skvělo nade dveřmi jejího milovaného podniku s vyhlášenou kuchyní.

Potichu otevřel dveře do hospody a plížil se do své ložnice. Uprostřed lokálu se zastavil a zaposlouchal se. Nic neslyšel a tak pokračoval v cestě. Obezřetně otevřel dveře do ložnice, dal pozor aby ani nezaskřípaly a s úlevou se otočil.

"Kde jsi se zase celou noc coural?!" vyjela na něj zostra Máma a v obličeji se jí zračil vztek. "To jsi zase usnul v nějakém příkopu?"

Karl nasadil provinilý výraz, na svůj stav velmi rychle ze sebe schodil svršky, a zaplul k ní do postele. "Udělalo se mi nevolno pod hlavní branou, ale důležité snad je, že jsme zase spolu, nebo snad ne, miláčku?"

"Tak dobře," uvolila se milostivě Máma, usmála se a Karla objala, "ale po obědě půjdeš na krysy, nebo večer nemám z čeho vařit. A už nikdy nemluv o té Tvé zatracené farmě jako včera večer!"

Maranch

 
kategorie: Fallout Madness: Den v Denu
vložil: Maranch
Permalink ¤


4 Komentáře: