Život je boj

Život je boj

Každý to zná.

Máš na to recept?

Kdopak ho zná?

Jeden chce to,

Druhý zas jiné.

To pak přináší

I stránky stinné.

Na sólo cestu

Je tohle tíha.

Těžká jak balvan.

Sil Ti ubívá.

Když ale najdeš

Zpřízněnou duši.

Srdce spojíte,

V souladu buší.

Lásku Teď pijí

Plnými doušky.

Opilí štěstím

Zvládají zkoušky.

Takhle to funguje,

Tak to má být.

Bez lásky druhého

Nedá se žít.

Slunce nad Petřínem

Nad Prahou když slunce svítí,

Kampa je hned plná kvítí.

Nad vším tu hrdě ční Pražský hrad.

To jsou ta místa jenž mám tak rád.

To ráno v oboře Hvězda

Byl to sen, který se nezdá.

Odtud pak přes Petřín cestou

Šel jsem se svojí nevěstou.

Našli jsme tu tajné koutky

Přemohly nás lásky choutky.

Zde jsem ti oddaně věřil.

Život svůj do Tvých ruk svěřil.

Trosky

Měl jsem svou princeznu,

Měl jsem svůj hrad.

Z hradu jsou trosky,

Nemám kde spát.

Jak vlna tsunami

Všechno jsi smetla.

Šla jsi svou cestou,

Nám zhasla světla.

V temnotě tu

Tápeme s dcerou.

Slzy se nám

Do očí derou.

Jen pláč a bol

Zůstal tu s námi.

Každičká vzpomínka

Otvírá rány.

Dávat lásku

Rozdávat lásku
ten krásný cit.
To dělal jsem rád
proto se dalo žít.

Ještě hezčí bylo
Tvou lásku přijímat.
Sílu mi dávala
životem chodívat.

Po schodech do nebe
s tebou bych šel tak rád.
Láska Tvá mi chybí
mám po ní strašný hlad.

Na signál, na vstřícnost
čekám tu marně.
Stojím tu stále sám
jsem skoro na dně

Podzimní slunce

Začíná podzimní den

sluníčko nechce jít ven.

Musí se totiž prát s mraky,

by zahřálo mě a Tebe taky.

Jestli ono ten souboj prohraje.

Co nás dva dnes zahřeje.

Bude nám vlezlá zima jen.

Jak z toho problému ven?

Jedno řešení bych viděl.

To ale chce lásky příděl.

Spojme zas my srdce svá hbitě

bude nám teplostejně  jak v létě.

Srdíčka dvou milých lidí

nedělaj teplo maličkou chvíli.

Dá se tak přežít tisíce zim.

Tohle já, věř mi, moc dobře vím.

Anděl strážný

Anděl strážný, je tu s námi.

Každý prý má svého.

Schytává on naše rány,

chrání od všeho zlého.

Od začátku nechrání tě,

až když vážný je čas.

Snaž se hochu, bojuj dítě!

Ukaž tu sílu v nás!

Když pak osud na kolena

srazí tě a zmíráš.

Zjeví se ti tahle změna,

ty pak jenom zíráš.

Jako zázrak všechno zdá se,

ošetří on tvé rány.

Pohladí tě, usměje se,

k životu vrátí tě záhy.

Promluví pak klidným hlasem:

„tvůj stav já dobře znám“

Vyléčí i duši časem,

to vám teď povídám.

Proto vznikly tyhle rýmy,

dík pro mého anděla.

On mě totiž vytáh z díry

i když ví, že ne docela.

Neboj se už můj strážníčku,

já se jen tak nedám.

Přijmi odemne růžičku,

od srdce Ti jí předám.

Pro Tebe

Rád bych Tě zavedl
na známá místa.
Byla bys nadšená,
to si buď jista.

V každičkém zákoutí
tajemství znám.
Co se tu kdy stalo,
vzpomínky mám.

Vzpomínky nesmí mi
bránit dál žít.
Kde je ta co se mnou
bude chtít jít?

S člověkem blízským
samotu zahnat.
Jít ruku v ruce,
už neprohrávat.

Po boku kráčet
s osobou milou.
Vždy si pomáhat,
tou lásky silou.

Mít zase komu říct
"Miluju Tě zlato"
Ty jsi ta proč žiju,
jsi ta co stojí za to.

Snad je tu naděje,
že Ty někde býváš.
Až ti tohle řeknu,
o tom nocí sníváš.

To vše se uvidí,
odpoví mi čas.
Jak se to rozhodne?
Budu žíti zas?

                                      Budoucnost

Jen tak se zamýšlím                         Rád bych zas uslyšel

co bude dál.                                    "jen tebe mám ráda".

Co život mi přines,                          Za to bych život dal,

to si teď vzal.                                   padnul na záda.

Nemá tu asi teď,                              V předlouhých večerech

moc valný smysl.                             mít koho hladit.

Uzavřít srdce své,                           Dívat se do očí,

k němu i mysl.                                 svou vášeň schladit.

Ač bolest v srdíčku,                         I když moc nevěřím,

zůstane stále.                                   doufám však stále.

Nesmím tu jenom stát                     Že někde je někdo,

jako na skále.                                  kdo rozsvítí v sále.

Neskočím dolu,                                 Tímhletím světlem

to bych vše prohrál.                          on poničí tmu,

Jen se z ní rozhlédnu                         která vúkol je,

a pak půjdu dál.                               která je tu.

I když teď chybí mi                           Světýlko ze srdce

pocit ten krásný,                               a krásných očí.

že někdo má mě rád                         Zas sílu mi dodá,

to je mi jasný.                                   nic přec nekončí.