Touha

Umírám touhou

vidět Tě jen.

Na chvilku pouhou

jít s Tebou ven.

Vedle Tebe jít

neříkat nic.

Jen si tiše snít

a myslet na víc.

Doufat,že támhle,

tam pod tím stromem

na mmne pohlédneš

budu ohromen.

V Tvých očích uvidím

tu svoji milou

ženu co táhlo

to ke mně silou.

Tou silou lásky,

která tu byla.

Co se nám nyní

někam ztratila.

Sen stárnoucího muže

Jsem jenom starší chlap,

Který nic nemaje.

Sedí tu přesmutný

v srdci má závěje.

Tu závěj rozpustíš

jediným pohledem,

jen co mu dovolíš,

zvítězit nad ledem.

V Tvých očích uvidím,

že láska zas je zpět.

V tu chvilku vyskočím,

 zařvat na celý svět.

Budu jak šílený.

Nehledě na léta.

Budu si užívat,

vždyť nejsem asketa.

Pak co to štěstíčko,

najde si cestu k nám.

Zas budem Ty a já,

a budem šťastný pár.

Pak budu starší chlap,

 který má zas Tebe,

který by láskou snad,

vynes Tě do nebe.

 Most

Tenhle most kamenný

Na kterém bloumám.

Přived mnohé ženy

Vstříc různým touhám.

Sochy jsou majestát

Nad řekou pnou se.

Musím tu tiše stát

A hrdě dmout se.

Být pyšný na předky

Co břehy tu spojili.

Před lety dávnými

Aniž by tušili.

Že jejich dílo

Staletí přežije.

Povodně a války.

Ten most tu věky je.

Stojím tu sám

Z mostu slzy roním.

Neosolím řeku

Ani jí nerozvodním.

Umět postavit most

Od Tebe až ke mně.

Spojit srdce dost

Láskyplně, pevně.

Překonat dálku v nás.

Kde se vůbec vzala?

Ta síla tolik zlá

Co spojení přetrhala.

Opravovat nemá smysl.

Chce to nový most.

Proto mějme otevřenou mysl

Navzájem sobě pro radost.

Možná z umu předků

V sobě taky něco máme.

Pojďme teď bez předsudků

Stavět co čas nepoláme.

Třeba dílo vybudujem

Nad kterým za čas kdos.

Bude stát ohromen.

Bude obdivovat náš most.

K A T

Bolí to hrozně,

když jako Tvůj kat.

Chová se někdo,

koho máš rád.

K mučení volíš

kruté nástroje.

Kam na to chodíš?

Nevzdám se bez boje.

Natáhneš na skřipec,

do ran sůl sypeš.

Bodneš mi do srdce,

jsem pro tebe přítěž.

Kroutím se tu v mukách,

praskají kosti.

Jak by už bolesti

nebylo dosti.

Ale Tobě zdá se,

že nemám dost.

Jakto,že jsem nepad?

Máš na mě zlost.

Mé oči upřimné

vypíchnout chceš.

Aby neprokoukly

další Tvou lež.

Pilou mi uřežeš

všechny mé údy.

Zkus v sobě potlačit

choutky té zrůdy.

Až dílo dokončíš.

Pak hrdá seš?

Zjistíš krutou pravdu,

že mě miluješ.

Všechno je pryč.

Nic nejde vrátit.

Můžeš to zastavit!

Chcceš všechno ztratit?

Zbudou jen vzpomínky,

kdy srdce mé.

Bylo jen pro Tebe.

Teď je mrtvé.

Puklo žalem,

schořelo bolestí.

Chtělo s Tebou

  jít si pro štěstí.

Ivetko vydrž

Vidím Tě holčičko

znavenou z boje.

Smutné byly mé oči.

Teď tu jsou dvoje.

Ty jsi tu byla ta

co měla sílu.

Sílu měs dávala,

živila víru.

Jenže i na Tobě

vidět je známku.

Marného to boje

o tvojí matku.

Vidím to nejen já.

Vidí to svět.

Jen ona nevidí

nechce jít zpět.

Jak dlouho tohle jen

my vydržíme.

Buď se s ní rozejdem,

nebo se spojíme.

Domov

Domov je pro Tebe jen prázdné slovo.

Sama jsi se ho prý zřekla.

S dcerou přemýšlíme, co máš z toho,

že jsi zvolila cestu do pekla.

Chceme Ti říct. Dobře poslouchej.

Kde jsme my, je vždy domov Tvůj.

Kdyby Ti někdy nebylo moc hej.

Tak přijď zas domů. Při nás stůj.

Jestli Ty se k nám někdy vrátíš.

Zachováš domov pro nás tři.

Myslíš si, že tím něco ztratíš?

Možná jenom své choré sny.

Domov, ten je vždy jen jeden

přístav Tvůj, kde je bezpečí.

Z domova může stát se Eden.

Ten pocit nic Ti nepředčí.

Vzpomeň si jaký je to pocit,

když za sebou máš zázemí.

Já to vím, já už dávno procit.

Skvělý! Jen srdcí souznění.

Proč tohodle se všeho zříkáš?

Bez boje, jenom pro svůj sen.

Což nevidíš, jak těžko zvykáš

být bez domova, každý den.

Boží spravedlnost?

Proč je jen na světě

tak mnoho zla?

Řídí to snad někdo?

Co z toho má?

Má ve všem prsty

Pán Bůh či osud?

Nejsou spravedliví,

alespoň dosud.

Hodní a dobráci

ti utřou jen.

Zmetek je vyhodí

vždy z kola ven.

Ahoj lidičky,

tak jsem se nechal ukecat a založil jsem si tu taky blog. Nevím proč, ale založil. Možná sem budu psát sem tam nějakou básničku, nebo třeba jen úvahy. Zatím ty básničky nejsou zrovna veselé, ale už na tom pracuju, tedy ne sám, musím napsat pracujem aby to bylo lepší. Chtěl bych tu poděkovat lidem, kteří se mně tu ujali ve chvíli, kdy mi nebylo zrovna nejlíp a mají se mnou stále tu trpělivost a pokud začnu upadat pomůžou mi se zvedat. Nebudu je tu jmenovat, byl by to dlouhý seznam, ale on každý ví o koho se jedná. Takže vedle svých dcer děkuji i těmto, v podstatě neznámým, virtuálním přátelům.

Kdosi mi tu řekl, že moje album "Sbírka zvadlejch růží" je depresivní a smutná, ale koukněte, není depresivní pokud nevidíte jak ty květy končí, je to krása.