Koukam,ze sem vzdy napisu priblizne po roce:)no co hlavni je,ze se k tomu vubec dostanu:)Ubehl rok,co jsem 'sama',ne tak sama jako bez nej:)dalo mi co proto vydrzet tu bolest,ty pady a zachvaty smutku...Neni to tak davno co jsem mela posledni:D:Djo no je to tak,ani po roce me nepresel onen cit,ktery me tolik vaze na toho cloveka,ve kterem jsem videla vse,videla jsem v nem sebe...Za tu dobu jsem mela moznost setkat se i s nekym jinym,ale porad i kdyz jsem se snazila me pocity odtlacit nekde do pozadi,neslo to v kazdem jsem hledala jeho,ale marne..byla to chyba,protoze nikdo nam nemuze nahradit urcitou osobu ani nic jineho..Kazdy je jiny..S kazdym nas svazuje neco jineho...Je to stejne jako kdyz mame pejska,a ten po nejake dobe zemre..kdyz si koupime jineho,nebude to on i kdyz muze stejne nebo podobne vypadat..Kazdy muj vztah,ktery jsem za ten rok mela zkoncil,drive nez zacal.zavrela jsem dvere driv,nez do nich stacil nekdo vstoupit,protoze uz u prahu jsem zjistila,ze to vlastne neni to co hledam,nevidim v nem jeho...Nakonec jsem uzavrela celou kapitolu tim,ze jsem hodila vsechny do jednoho pytle a tvrdila sama sobe,ze vsichni jsou stejni a je lepsi byt sama...Netrvalo to dlouho a objevil se nekdo,kdo me opravdu okouzlil na prvni,spise druhy dojem:DRekla jsem si,ze to zkusim,a budu ho akceptovat takoveho jaky je,bez toho aniz bych v nem hledala nekoho jineho,protoze bych pak asi do smrti zustala sama:)no ale co se nestalo...Den B, a prvni rande...Bylo fajn a ja si rikala po tom co jsem prisla domu,ze snad konecne po nejake dobe jsem to zase ja,ze jsem dokazala svym citum hodit zpatecku,a snad budu moct zacit novy vztah...'ok' rikam si,uz se tesim na dalsi rande:)no jo no..to jsem ale netusila co prijde pak..Na druhy den jdu do prace,jako kazdej den..Ted mi zvoni telefon,a na nem sviti Love4Ever....'ajajaj' rikam si..nezvedla jsem to,vyvedlo me to tak z miry,ze jsem nebyla schopna ani premyslet a hlavou se mi promitalo vsechno mozne....sla jsem se uklidnit a pak jsem mu napsala,ze mu za deset minut zavolam z5....To jsem taky udelala,vubec me v te chvili nenapadlo,ze se mu neozvu vuuubec...:)hodila jsem se do klidu a volam....z druhe strany se ozve Holllaaa mi Vida:)rika jak se mam,ja nechapave 'dobre dik co Ty?'Rika ze dnes mel sen,ve kterem jsem byla ja...Zeptal se me Milujes me??V tom okamziku jsem zustala jak oparena,a nevedela co na to rict,protoze vsechno co jsem za ten rok potlacovala vzad,se najednou objevilo vpred a bylo to jak zive..Nerekla jsem ano,ale nerekla jsem ani ne:)Za to on mi to rekl a pekne jasne...Nevim jestli je to osud,nebo nahoda..Rok placani se sama v sobe a kdyz se konecne rozhodnu zacit znovu,zvoni mi telefon z jeho 'jmenem' ..Takze z prvniho rande bylo i posledni ,to je asi jasny:)..Pristi tyden ho letim navstivit..Setkani po roce..Mam z toho v sobe smisene pocity,nevim co bude,co cekat,ale prave proto ze jsem dostala dalsi a mozna posledni sanci byt s nim,nebudu od toho ocekavat vubec nic,ale poradne si to uziju...:)

napsal/a: Maripossa 20:56 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Maripossa 18.09.2009 08:00:21

Takze dnes uz letim:)jsem zvedava co me ceka,jaky pocity ve me bodou vrit:)