Andělská láska   28.Prosinec 2006


Ani já,
už ani ty.
Žádné my,
jen zvuk sanity.

Život?
Smrt?
Krev,
či pot?

Dýchám já,
neb dýcháš ty?
Jdem do ticha,
do temnoty.

Kroky jsou stejné,
všude chlad.
Nic není beznadějné,
když mám tě rád.

Už volají mě,
volají tebe.
Vidíš je?
Tak ti jsou z nebe.

Natáhnem dlaň,
s nimi odcházíme.
Splatil jsem lásce daň,
už jsme volní, nezmíráme.

Až tam budeš,
i já tam budu s tebou.
Slib, že si mne vezmeš,
Že budem andělé spolu, ve dvou… napsal/a: Martuska03 22:35 | Link komentáře (0)



Políbení  


Všechny sny se mi splní,
Za jedno políbení,
Pro polibek tvůj chci žít,
O polibku od tebe musím stále snít,
Políbit tě je touha, co mě spaluje,
Políbení pro člověka, který tě miluje. napsal/a: Martuska03 22:33 | Link komentáře (0)



Dvě srdce  


Dvě lidská srdce tak různá
jsou , jedno je teplé ,
druhé zimou se třese, kde
teplo najde, kde zahřeje
se?

Určitě čeká na pozvání ,
zahřeje se jen milováním,
pak zmrzlé rampouchy
roztají a ústa rozesmátá
slova lásky šeptají .

Já budu velmi rád do toho
srdce přikládat aby
ohýnek v něm byl stále
rudý a srdce se zahřívalo
nejen láskou ale i krví. napsal/a: Martuska03 22:32 | Link komentáře (0)



Smutné Vánoce  


Být na Vánoce sám,
tak tenhle pocit já znám.
Nikdo nevysloví miluji tě,
nikdo neřekne:lásko chci tě!
Nikdo tě neobejme,
se slovy:lásko hřej mě.
Ty jen mnohým závidíš,
když v náručí je vidíš.
Co bych chtěl za dárek na Vánoce?
držet se s tou pravou za ruce.
Zastavit se,na nebe se dívat,
usmívat se a začít se líbat.
Byli by to nejkrásnější Vánoce,
můj nejhezčí den v roce.
Nejkrásnější dáreček by bylo tvoje srdíčko,
pro mě by si byla moje sluníčko.
Sluníčko co když se zasměje,
moji duši láskou zahřeje. napsal/a: Martuska03 22:30 | Link komentáře (0)



Nedokončená láska  


Otvírám se nad hladinou vědomí
slyším hučící řeku těsně pod splavem
cítím jak se rozlévá a plyne tělesnem
políbím zem a slunce dá ti znamení

Dvě bouřlivé řeky v soutoku černá a bílá
hledící jedním směrem jedním korytem
snící baladu o nepoznaných mořích jenž je živá
až do vznešené bouře končící odlivem napsal/a: Martuska03 22:29 | Link komentáře (0)



Hráz  


Už zevnitř hráze
vybrané kamení

Mžik letu, si nahý
nehmotný podobný emocem

Opilý a těhotný smutkem
klopýtáš pro povinné ano
v chrámovém kostele
s bodlákem na patě

Věřím v přehradu
co zastaví sílu přívalu napsal/a: Martuska03 22:28 | Link komentáře (0)



Až na dno  


Obloha téměř bez mraků
den schyluje se k zázraku
a dozrávají maliny.
Dáme si rande na náměstí
k obědu velkou porci štěstí
a dva kopečky zmrzliny.

Dnes spečetíme naši lásku
ještě si zajdem do bijásku
na holywoodské úsměvy.
Pak pohladíme červánky
navzájem vyměníme prstýnky
a lehneme si do trávy.

Tak sním za zavřenýma očima
tvůj slib, že láska začíná
a potrvá až navěky.
Pak přišla pouhá SMS
kde píšeš - už z té výšky slez
teď budem chodit po zemi,

snad létali jsme v oblacích
snad nosili jsme na srdcích
klíč od vrátek do ráje,
teď změnily se moje cíle
touhou hořím, jenže k jiné
a ty běž klidně do háje!

Čekám, že se zatáhne
přijdou hromy, blesky, průtrže,
slota největší.
Jenže pořád je tak krásně
jakto, že já ti skládám básně
a ty úmysly máš zaječí?

Z troufalých plánů stíny zbyly
čas zastavil se v tuto chvíli.
Žal k obědu i k večeři.
Slzavé proudy smutky věstí
když balancuju nad propastí.
Lež ukájí se u dveří.

Až na dně dna všech přání mých
až v hlubinách moří tajemných
snad třicet sáhů pod zemí
ztracená a neví kudy kam
pohřbená ve tvých přísahách
je naše láska, zdá se mi. napsal/a: Martuska03 22:27 | Link komentáře (0)



Samota s tebou  


Mrzí mě, že jsme si ukradli další den
Asi už prázdnotu zaplnit nesvedem
To nic, co vzdaluje nás oba od sebe
Spolu jdem trápit se, a ne že do nebe
Není již návratu, sešli jsme z cesty
Držíš mě za ruku, cítím však štěstí?
Bez tebe bojím se své věrné samoty
Ale když s tebou jsem, chybíš mi právě ty napsal/a: Martuska03 22:24 | Link komentáře (0)



Nechci lásku znát  


Sen zhroutil se jako z karet dům,
Oči pílí, valí se ven slzy,
Je konec všem mým snům,
Jsem hlupák promiň moc mě to mrzí.
Já tě stále miluji,
Slzy ztráty na polštář kanou,
Snad se nade mnou city smilují,
City nedoufají že jindy vzplanou.

Jak ,,Ne" jsi řekla,
Bodlo to do srdce,
Láska mi hlavu setla,
Padli mi balvany na ruce.

K lásce jsem těď slepí,
Střepy srdce mého duše lepí,
Lásku už neznám,
Nechci opět cítit srdce bolení jenž mám.

Já slepě jsem ji miloval,
Já doufal v Happyend,
Osud se však nesmiloval,
Marně jsem doufal, pak se mi zhroutil Land.

Némůžu z hlavy dostat tvůj obraz,
To, že zlomená láska bolí,
Navždy tu zůstane tenhle vzkaz,
To mě jen tak nepřebolí.
Proč to tak je já mám taky cit,
Proč se jednou v životě nemůžu mít líp?

Já se na tebe nedokážu zlobit,
Já to prostě neumím,
Pokaždé mě dokážeš zlomit,
Když obrazu do očí pohledím.

Proč jsem to musel zkazit,
Chci mít u tebe šanci,
Promiň, mám se po kolenou plazit?
Nechci stále utíkat jak psanci.

Teď nedokážu dívat se ti do očí,
Prosím odpusť,šanci mi dej,
Jinak mě ten pohled umučí,
AŤ žiji zas ve snu a za zády se mi směj.

Jestli nemůžeš,nechceš tak se mi pak směj,
Jen prosím tu šanci mi dej.

PROSÍM!!! napsal/a: Martuska03 22:22 | Link komentáře (0)



Ztracená naděje  


Teď má naděje se zhroutila,
Já teď bloudím v tmách,
Smutním, vše i naděje se zhroutila,
Stojím teď na pokraji a křídli jsem mách.

Chci uletět daleko pryč,
Bolí to, srdce je uzamčené jen tobě,
Já však nemám klíč,
Teď smutním a nadávám sobě.

Ty za můj smutek nejsi vinna,
Já udělal velké chyby,
Když hlavu chtěl jsem složit ti do klína,
A pak že zapomenu ti dal sliby.
Lituji toho strašně moc,
Promiň mi Odpusť,
Já musím myslet na tebe každou noc,
Prosím tě do srdce tvého mě propusť.
Odpusť
Prosím... napsal/a: Martuska03 22:20 | Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >