Ach ta láska!   28.Prosinec 2006


Patříme k sobě
Sklenice na zem padá,
ne to nemůže být pravda!
Ve střepech vidím Tvou tvář,
ale už pohasíná, ta zář.

Střepy z auta
míchají se se slzami v mých očích.
Proč všichni kolem mě brečí?
Už vím…jsi to Ty!!!
Ty však kafe v nebi mícháš si.

Proč? Jak? Kde? Kdy?
Tolik otázek, zdá se mi.
Pak přijde pohřeb.
Bez jediné kapky vysvětlení,
rozloučení, políbení…

Už si k Tobě pro pohlazení nejdu,
jdu si pro věci do našeho bytu.
Andělé zpívají aleluja
a já hladím každou nitku.
Nitku, které se dotýkal
a přitom jsi mě něžně líbal.

Proč se to stalo?
Proč Tvé auto do stromu nabouralo?
Proč nemůže být všechno jako dřív?
Proč blesk osudu postavil mezi nás mříž?

Já už nechci být sama bez Tebe
a proto poputuju ta Tebou do nebe
Vidím se, jak opouštím své tělo,
Jako by mě to tvoje chtělo
Natahuješ ke mně ruku,
patříme k sobě, jako šíp k luku. napsal/a: Martuska03 21:36 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář