Má láska   29.Prosinec 2006


S větrem o závod
loukou plnou květin
krajinou čistých vod
na milovaném koni skoro letím.

Hříva plete se mi mezi prsty,
provoněná senem,
jedním skokem široké cesty,
spěcháme za svým snem.

Po nekonečně dlouhých pláních
ladnými pohyby neseme se,
hluboké potoky na jeden nádech,
jen tak, lehce vzneseme se.

Podkovy o cestu stříbrně zvoní,
tu píseň nekonečnou,
jako když měsíc slzy roní,
dokola zní to ozvěnou úsečnou.

Naše srdce bijí jako jedno,
když tryskem ženeme se krajinou,
ženeme se tam, dále v nedohledno,
a rychlost spojuje nás v bytost jedinou... napsal/a: Martuska03 16:22 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář