chtěl bych bejt tmou zahalen tebou chtěl bych bejt pochodní co ti nad hlavou posvítí chtěl bych být vodou co tě osvěží chtěl bych být amorem co srdce pohladí chtěl bych být jedním dílkem puzzl co ti život nahradí chtěl bych bejt sám sebou s tebou chtěl bych být tvou součástí ___


nevíš co je bolest nevíš co je bez naděj nevíš co je druhá kolej druhá liga jsem osoba co ničí svět sem demon převozník sámon sem pes co šnupe celej svět jsem troska co jí nad hlavou slunce nesvítí jsem odraz skutečností proplouvám tmou zlou v očích mích plápolá plamen nadějí slyším ptáky spívat ráno vidím svítat slunce zapadat nocema mě baví se toulat nemyslím si že ty by jsi mi mohla ubližovat by já..pro tebe

you myslim na tebe s každým novým dnem přelomem světlem je to láska lekce čísl ojedna náctiletý věky přátelství mejdany volný byty stracený kontakty party gengy city ulice brečím směju přátelství pálím noví navazuji v myšlenkách galaktických prostoru svého světa hraju hru hulím jako antidepresiva svět dal život bral lidi kolem mě do deprese hnal do kolen mrdat moje flou je prosím s ulic prosím vysvobod te telo duši kacíře spartak pravda a šíp nechce se mi žít tam kde nikoho nemám potřebuji obklopenej bejt přítelkyní mít temnej les provas běž ukaž jak moc se ti chce zpět za těma co jsi sám zavrhl odbočil jsi s cesty prolejzal jsi klece dostával jsi životní lekce šlapal jsi na horu muc lekhce tvůj ksich tu nikdo nechce dej mi všechno a chcípni zmetku pád bum čus měl jsem vás rad ale mě nikdo nemiloval

Jsem to já stín tvé můzy jsem to já ocel hladná kulka letí tělo k zemi jsem to já lidské smetí jsem to já miluji měsíc hvězdy poeta souvisejíci z dnem noci lesky sluneční se odvrací od poety večerní noc se krátí nestihl jsem nic jsem to já postava do tmy obléklá že by schyzofrení ve dne žije v noci se mění jsem obluda pro tohle dění život letí hodiny tikají proměna se blíží rozcupu city zmrazím srdce život se dá žit prej i lehkce do té lekce se mi nechce jsou to na lidksé osudy klece život zmaří láska měkce jeden polibek jedno kousnutí zavedu tě do nocí budeš hostí v mém životě se cesti klestí potřebuji krucifisk potřebuji statana boha vymítače dábla nebo oba prej je těžká role vlkodlavova proměny lesky třpity záblesky slečny ženy maj tu moc prosvítit i temnou noc kde je pomoc jedna příjde řekne že devkou je další se vlkodlava zalekne noc je krásná tma je okouzlující měsíc hraje simphonii o štěstí hvězdy se září a vlkodlavovo život se krátí

Tak kráčej světěm, tvím udolím stínu světel, lampy rozáří ulice ,stín mihne se ,myšlenka pohne se,kam mě unese,
v životě ztratím se?najdu se? bojím se !v kruhu točím se ,životem kráčím z hlavou sklopenou, život mi přichystal cestu trnitou,
já myslím na jinou, z rozkvetlou krajinou, luční květinou,tak voňavou, jako je mou myšlenkou jedinou,krásnou, medovou, přichystanou před tebou kde se zázraky dějou, usměvy se vrací ,cesty se obrací, vše se navrací, život se stejně ale dál potácí,hledím k oblacím,sleduji ptáky jejich volnost,sleduji hvězdy moje hloupost, myšlenky v hlavě se točí!co to teče z očí, slzičky kapají pod nohy na zem uvědomuji si na čem jsem, jsem ztracená kapitola v knize tvého osudu, jsem spálený most přez který říkáš tam už nepudu, jsem lhostejností a přitom velkým erbem, jsem nositelem řádu žiju velkým srdcem, zaplatil jsem zlatem a přesto nemohu jít dál ,brání mi velká zed co mezi nás někdo dal,ty víš že najdu cestu jí obejít, kráčím světěm, tmou i světlem, kráčím štěstím ,kráčím temnem, hledám břeh, hledám kde končí ta zed, mám tě rád nevzdám to, najdu cestu společného míru, mám silnou víru ,miluji tě pevně ne jenom slovy na papíru, kráčím světem, s tebou myšlenky v hlavě žijou, je mi o to lépe i když jsem na dně,prý kráčej světem a zapomen na mě.
by Matejtou inspirováno **-K8-**

Miloval jsem něžně miloval jsem vášnivě miloval jsem plným srdcem miloval jsem bláznivě miloval jsem na plno nechtěl jsem skončit dopadlo to tak že se musíme loučit co je svědomí proč tě nebolí proč mám srdce raněný život je dlouhý já chtěl odejít. Svět se mi zhroutil nemohl jsem to pochopit litoval jsem toho jak jsem se mohl narodit.Miloval jsem tě stále každým dnem více ted mám v srdci vzpomínek střepů na tisíce jsem omámen světlem měsíce v jeho světlě vydím tu stálě něžnou krásnou milou maličkou blonďatou princezničku mou vysněnou chtěl bych být stále s tebou.Miloval jsem tě na plno a proto to bolí v životě to prý ale takhlenc chodí neumím to pochopit neumím to skousnout nenávidím okamžik ten kdy jsem urazil srdce tvé chyby se nevrátí čas se nezastaví lidé přicházejí a odcházejí je to tak daný proč to srdcé mé už konečně nepochopí že to malý sladký je mi zdálený hodně to bolí jsem jiný než ostatní kdy se mé srdíčko vzpamatuje a na nohy se zase postaví ....Inspirováno životem Maty

Každej má svou hvězdu já jí taky donedávna neviděl a jsem rád za to že pro mě svítí na obloze hvězdičky jsou jako na zemi lidičky každá září jako duše co mezi námi chodí já mám jednu hvězdu která svítí a moc jasně a i když dokáže urazit tak stejně tak dokáže i uklidnit a obejmou
Hledáš naději ve hvězdách já hledal naději v člověkovi.Hvězdičky tě neurazí hvězdičky ti neublíží hvězdičky tě uklidní za tím co lidi tě zničí a ani nemrknou hvězdičky ty jsou hodně mocná věc tak to nevyšlo protože to vyjít nemělo asi to není ta hvězdička a ani človíček pro mě asi má svítit pro někoho jiného musíš se pozorně dívat.....

Díval jsem se zrakem a nepřinesl nic jedné krásné noci jsem sen měl přišla do něj blondýnka a z jejího polibku jsem oněměl za dva dny se realitou stal ten muj sen všechno sladké city zkvétají srdce hřeje miláčka ctí a chrání pocituji štěstí najednou zlom přichází pád už nemá mě nikdo rád propast hluboká a dva měsíce smutku prošení o novou šanci které vyslyšena nebyla večerní nebe moje slova pohltilo, hvězdy svítí maty do nich hledí otázky jim dáva odpovědi se nedozví tak je zase sám hvězdu svou mám musím dýchat vzduch sakra proč z lásky se stane člověk bláznem proč láska bolí víc jak zlomenina a proč je láska tak nevyspitatelná proč je hořká a proč bolí proč jsou lidé normální i problémoví?

konec koncu začátek začátku roky přelomu kroky osudu křižovatky životu na křídlech andělu v duši nakaženi kolobehem stresem s přilehlým tonem velkoměstem za dýl se v něm perem andělě v duších dáblové s panelových ulic přilehlých poskládaných domu roky osudu prošlapaný cesty ušoupaný boty proplejtání labirintem v duši andělem při tom dáblem s usměvem proklejem polejem ledem nežijem v souladu společenských pravidel bojujem za každej bílej den andělé ulic anděle přátele v duši mej opatruj nepadej nepadej cesty hledej nesli se andele nesli se streetem nesli se přátele tím jejich stínem pod lampami noční oblohy stíny anděla s rohy za zády dábly prokletý bloky co schodily ty hochy zaklely v temnote nechali topily odcházeli duše ty co přišly spasitelé staly se světlem sluncem v duši teplem andělem který je bez křídel do mraku nelíta stojí pevně na zemi obklopen kolobehem 365 ze stejným směrem tak bud dáblem nebo andělem všichni do jednoho cílu dojedem už to vydím s mím andělem pod vodopádem v krajině nadějích nekonečních propástích s bárkou sámonem převozníkem životem zatracen nikým nepochopen do sebe uzavřen chtěl jsi být andělem létal jsi nad mrakem pádem dolu otevřeli oči realitu uviděly že ty co opatrovaly nepomohly křídla skrátily nevrátily využily andela proklely zapomenuli z historie vymazaly dál svím směrem pochodovaly mosty minulosti spálily dáblové dáblové životy ničej dáblové v duších v duších z pláčem tichým hlasem při tom andělem v jádru spálenej nenapravitelnej pohřbenej pro společnost odepsanej kdyt je mladej ou andělě andělé s brekem pochodují hledají chyby napravují časy nevrátí zmařený osudy andělu proměny v noci do dáblovo podoby život naruby nekonečnej boj s časem nekonečnej boj z mím vnitřním hlasem nekonečná válka s časem a nekonečnej pohovor s andělem v duši dáblem přítelem hledej hledej nacházej odcházej ty co znali z paměti vymazali nenechali pošpinily všechnu špínu co se nehodila připsaly všechny stráty neuvěřitelný pomluvy haldy tebe to bolí je baví anděl zase pláče dlaně promočený dáběl nad ním smíchem se utápí cestujem z mím třpitem 3u1 3121cestá nekonečná nad sebou před sebou s andělskou rukou ochranou dablové cesty zvládnou na lavinach životu na lavinach osudu zlomených srdcí proplouváme životem jako hartlejská střední každej z nás je hráčem nekonečná hádanka před tebou je ani anděl ani dábel nepomuže rozluštení je v jádru bratře andělé andělé duše prokletý dáblu zaprodaný chceme aspon klid volnou cestu trochu štěstí mít když výjde soumrak dne tak aby busines kvet přines med rodinou pohodu skvělej život ne ted 518 proklet dábel podepsán do stěn zarit ve stínech vylézá namotává pak stáhne o všechno o bere od nebe přez tebe do kolen měl jsi všechno a nemáš nic anděl napověděl ale dáběl to prodal litoval plakal nenapravil tak odesel kam to nikdo neví ale stál tam anděl a velká záře slunečního světla vysvobození s tohodle města v krajine nadějích nekonečních propastí tvého života zatracení

Život je jedna velká cesta plná těch nejbláznivějších překvapení co tě potkávají každý den smrt osud náhoda láska bohatstvý zloba nenávist drogová závislot a každej človíček na tomhle swětě má v sobě takový to malinký světýlko kterýmu vyzařuje skrs očka ukazuje charakter člověka radost pláč lidi jsou jako mrawenci s pohledu ze zhora je všechno malinkatý a každej se proplítá mezi těmi uličkami svého města ponořen do různách představ o lepším životě ale když se přiblýžíš tak tě to pohltí a najednou koukáš a kolem tebe jsou obrovské budovy a vkaždý z nich jsou lidičky je to jako ve wesmíru hvězdičky každá vteřina v tomhle mraveništi je vzácná nejvzácnější ale pocit když víš že se máš o koho o přít že máš důvěru a podporu rodiny a přátel za jaké koliv okolnosti život je jako květ a proto píšu těhle pár vět jak to myslím je to reálne a nebo je to jenom filozofická představa pohledem jednoho člověka na toto město přesto je to hjenom všechno hra která bud zapadá do sebe jako puzzle anebo ti nevýjde ani jedinej kousek s té skládačky potom tvoje duše je prázdná bez světla nikým nepochopená je to jeko tichá voda která podemele břech jako když ti odejde blízký člověk duše je prázdná nálada nulová v hlavě myšlenká jediná na lepší život ti uvízla moje slova nejsou ulítlá jsou prawdivá ale nikým nebudou pochopena protože je chápe jen jedna osoba která má ke celímu řešení klýč je to takovej cíl nikdo newí nic ale jeden člověk přemýšlí bez hranic ten najde ten klíč