Někdy se v sobě člověk nevyzná. Má tolik trápení a jindy je od nich naprosto osvobozen. Já jsem svými trápeními svázaná. Stačí místo, čas a jeden člověk a jsem hned svázaná. Nejvíce mě svazuje to, co má být už dávno za mnou, ale já již nejsem příčinou jsou to lidi, kteří opakovaně oživují, rozebírají věci staré a mrtvé, kvůli tomu jsem pořád v blátě minulosti.

Proč jsem tak dlouho sem nenapsala ani řádku až dnes. Je to kvůli tomu, co se děje a co stalo dneska. Dneska opustil náš svět mě velice drahý a  to náš kocour. Vím pro někoho to není zas taková tragedie, ale my jsme ho měli 5 let a byl kus nás. Když mě bylo smutno, tak mi byl oporou, zní to tak bláhově, ale to malé chlupaté někdy rozčilující, bylo pro mě možná někdy i víc než pokrevně zpřízněný.

Choco budeš mi chybět...