Taky znáte ten pocit, když běžíte hlavou proti zdi a narazíte a rozbijete si hlavu. A vy se zvednete, hlava se zahojí a vy přesto běžíte znovu proti té zdi, i když víte že se to bude zase opakovat.

Tak toto já dělám celý život.. naprosto celý a myslíte, že mě to baví? Ne už fakt ne!!!
Hlavu mám na tisíc kousků a už nemám sílu tu zeď probourat, bere mě bezmoc. Je to možná tím,že do všeho jdu po hlavě a dávám tomu maximum energie, opravdu na sobě pracuji. A ostatní na to kašlou! A ten řekněme ten nahoře jím to jen tak sešle(talent nebo bezstarostnost)..proč? Ten člověk to ani nechce a jde mu všechno. Lidi ho miluji, i když druhým ubližuje..jak to je možné.. Odporný zvrácený svět. Upřímně nemůžu tady už vydržet,  dusím se...
Já už chci taky trochu štěstí nějaký úspěch, výsledek mého úsilí -> místo toho jen samé kopance
Chci toho tolik?
Přeji si jen trochu té štěstěny...