dnes 29.7 je ten den kdy jsem nalezl svůj domov...roky tápání v temnotách a ztrát, dny zapomění... hlavně poslední tři dny s prokletím mého rodu... dyn kdy jsem byl "doma" ale nechápal to ... jsou u konce ... vím již co je můj domov ... tam jsem se ztrácel a světu říkal že přemýšlím ... nepochopili by, jelikož nemohou vidět, to co vidím já ... tam kde je jen cit a myšlenky "doma"... byl to nedobrovolný pobyt... když volá nelze odmítnout a musím jít .....a svět se mi ztrácí a lidé vně neví ..... vidí jen prázdný pohled mých očí .... nemožnost pořádně se soustředit mi bránila v pochopení pocitů které předvídaly .... poslední tři dny byly kruté pro mou mysl ....cítil jsem co se stane ... a stalo se a děje se a já zřejmě prohrávám to nejcennější co jsem možná ani neměl .... lásku ženy ... té jedinné která má sílu vidět mů domov ....to co mě nutí zmizet ze světa....kdykoliv to zavolá .... nevím jestli chce vědět "co" jsem ....jaké je mé prokletí a zároveň spása ..... jak doufám .... vím že toto jsou jen myšlenky ...nevázané ale přesto vysvětlující ....alespoň částečně ... jak se cítím hodinu co hodinu a den co den ..... má mysl se znovu zastírá jako už mnohokrát předtím ..... ale budu pokračovat kdykoliv to bude možné ....proto doufám že Ty lásko ... která jsi jedinná ... budeš sledovat se mnou ..... a možná dojdu já poznání ...