Anděli, odpusť mi mé horké slzy,
vždyť je tu zima a ráno brzy!
Na věži dál budou zvony znít,
až děti v postelích sny budou snít ...

Až usnu naposled v mrazivém sněhu,
přijmu Tvou lásku a přijmu Tvou něhu ...
plná té vášně vybuchne sopka,
společným domovem bude nám hrobka.

Na štít pak napiš krvavou tuží,
na místo duhy proč černá mi sluší ...
přoč se vše kolem dál rychleji točí ...
namísto smíchu mi déšť padá z očí ...

Až zavřu oči, budeš mě líbat,
Anděli smrti, už nebudu dýchat ...