Tuto báseň jsem dostala od kamarádky, která už bohužel  není mezi námi a já bych jí chtěla touto cestou poděkovat a říct, že nám všem moc chybí ... Máme tě rádi a nikdy na tebe nezapomenem !!!

Měla jsem se krásně
dokud můj život nepřikryl mrak ...
Temný a bezcitný mrak - moje matka ...
Ona mi ničí můj bezstarostný život,
ona mne ničí svými příkazy a zákazy.
Proč? Proč, ptám se, ale nedostává se mi odpovědi.
Jsou jen otázky, ale odpovědi k nim neexistují.
Proč? Proč s ní musím žít pod jednou střechou?
Nenávidím ji tak proč?, ptám se dál.
Jak ráda bych utekla pryč ... Daleko ... Daleko od ní ...
Ale neudělám to. Neudělám to, protože bych utelka i od svých přátel.
Od přátel co mě drží nad vodou ...
Drží mne, abych nespadla a neutopila se ...
A za to jim děkuji. Děkuji a prosím je, aby mně drželi dál.
Drželi než se sama dokážu zvednout a odejít od vody kam mi hrozí pád.
Prosím přátele a prosím život.
Prosím ho ať je můj život lepší.
Prosím ho ať mi matka nebrání ve výhledu na slunce.
Prosím ho ať matka odpluje jako mrak po nebi pryč
a nechá mne žít dál můj bezsterostný život.

PROSILA JSEM, PROSÍM A PROSIT BUDU ...