Plakal, byl nemocen
Plakal, byl zdráv
Byl šťastný, plakal
Byl smutný, tak spal
Byl tu a byl tak sám
jít neměl kam, tak sám
vězněn svým smutkem
vězněn zdí samoty
zapoměl na radost
Nevěděl kudy kam,
věděl jak žít.
Ale žít bez štěstí?
Nežít a mít!
Zapomněl na sebe
zapomněl žít
Vzpomněl si na nebe
tam teď chtěl jít
Došel až na cstu
Zvládnu ji? zašeptal
Je to však cesta má?
To už se nezeptal
Šel cestou pořád dál
On přestal se bát
Cesta mu pomohla
zas pevně stát.
Nemá strach
může jít
teď může žít
Šel cestu jiného
I ta mu pomohla
víc, než by pomohla
cesta ho samého
měl tam jít?
Zůstat žít?
Stalo se!
Každý má svoji smrt
Každý však v jiný čas.
Čekej dál! řekla mu
řekla mu, když už spal.