Pokusy, omyly, naděje a zklamání. Láska, přátelství a touha. Práce, škola, peníze. O tom ten život dneska je. Je to neustálý koloběh, který se opakuje a osudy některých lidí bývají stejné nebo podobné. Proto si lidé připadají být více blízcí, když prožijou podobnou nebo stejnou situaci, jako ten druhý. Celý život je vlastně dneska o ničem. Někdo se ho snaží si užít jakýmkoli způsobem, někdo ho prostě jen žije. Ale je to pořád stejné. Narození, první krůčky, první slova, naučení se všeho základního, co společnost vyžaduje potom škola, první láska, práce, svatba, dítě, důchod a smrt.
A právě proto, že  život je stereotyp, snažíme se ho něčím obohatit. Neustále se snažíme mít nové a nové zážitky, ať už jsou to trapasy, prohry nebo úspěchy. Každý máme vytyčené nějaké priority, za kterými si jdeme stůj, co stůj. Například sukničkář se snaží mít, co nejvíce čárek nad postelí, alkoholik chce mít rekord v tom, kolik toho vypije, ačkoli už nezvládá po pátém pivu a nějakých panácích ani počítat, narkomanovi jde jen o to sehnat peníze nebo drogy, workoholik pořád pracuje, atd...
Vše je však o tom samém. Žít. Snažíme se být originální, ale toho nikdy nedosáhneme, jelikož to, co právě třeba prožíváme tady, jinde prožívá to samé někdo jiný. Proč o tom vlastně píšu? Koho to zajímá, že ano. Myslím, že nejsem jediná, kdo si toho všiml a určitě nejsem jediná, kdo tyhle otázky řeší, nebo se nad nimi zamýšlí.
Mě to teď vrtá hlavou, protože se mi něco podobného děje a snažím se tomu zabránit. Mám teď svůj život se svým přítelem, čekáme rodinu, ale stále více si uvědomuji, jaký má tenhle život společné prvky se životem dvou jiných lidí s malým dítětem.Např.: Mladý pár, který se seznámí čistě náhodou, začnou spolu chodit, ona je jeho první sexuální zkušenost, zhruba po dvou letech se jim narodí dítě. Ona bez práce, pořád doma, on neustále zaměstnaný a ke všemu ještě lítá po brigádách, aby rodinu uživil. On se seznámí s mladou dívkou, ta s ním otěhotní a vztah je v troskách, záchranou je jedině svatba, a tak se vezmou. Jestli jsou spolu šťastní nevím, dlouho jsem je neviděla.
A já to mám teď podobně. Seznámili jsme se čistě náhodou, jsem jeho první sexuální zkušenost, jsme spolu zhruba dva roky, já jsem bez práce, on lítá po brigádách a čekáme rodinu. V kartách mi vyšlo, že mi uteče s jinou. Je to vážně mazec. Nejhorší na tom je, že já už dopředu vím, co se stane, oni to naštěstí nevěděli. Můžu se snad proti tomu bránit? Dá se to nějak změnit?