Dneska nějak nejsem ve své kůži a moje představy se jaksi neshodují s realitou. ...zatím...

Dopoledne se za mnou stavil táta, tak jsme si popovídali a pak mě doprovodil do blízké pekárny na Hybešove a jel domů - jak říká " drobně popracovávat na zahradu" a to" metodou postupných cílů"... jo taťka je prostě jedinečnej

No ale to včul ????  Nějak nevím co bych, Kombajn se ještě nepřipojil, tzn. že brusle se zatím nekonají. Kubík je ve svém pokoji a nevím co dělá nebo bude dělat. No a moje kámoška, se musí domluvit se svojí drahou polovičkou co a jak no a až po té připadám v úvahu já.....Nicméně chápu to, ač mě to občas notně rozčílí, nemůžu to mít nikomu za zlé. Sama jsem taková kdysi bývala a navíc, ona své drobné nedostatky vyváží spoustou jiných kladů, že "mámo"....

Joo prostě "lahodným likérem na křídlech do extáze", to mi prostě začíná nějak moc chybět....

...ou jéééé...jazyk se mi začíná vracet do svých původních rozměrů a já zvažuji brzkou návštěvu Tatoo salonu, kde mi tyčinku vymění za menší. Ono není zrovna dvakrát příjemné kousat  během jídla do kovu