....všechno je nějak fajn

I když....dnešní den byl z počátku dosti neutrálním, ani moc špatně, ani moc dobře....typické ráno, malá snídaně, ještě menší meeting..... Jak se ale přehouplo přes polední obědovou pauzu, začala se moje nálada ubírat tím správným směrem. Bohužel, systémy v PC nezbytně nutné k naší práci pořád stagnují a tak si opět chystám do práce pořádnou zásobu časopisů a dobrého jídla . Po "tvrdé prádi", fajným kafíčkem s kolegou, tátovou milou návštěvou a pokecáním s holkama jsem se vydala směr - sladký domov.

Po cestě jsem potkala akčního Kubíka na inlinech a jen jak jsem přišla domů, hodila se do sportovna, vytáhla jsem kolo a vyjela za ním. Kousek od cesty se nachází moje práce a já jsem u ní potkala opět onoho kolegu, jen jsme se pozdravili, prohodili pár slov a já se s omluvou vydala za Kubem. Potkali jsme se na jeho zpáteční cestě od Tesca, on jel domů, já dál. Jaké bylo moje překvapení, když jsme se potkali znovu, tentokrát na mé zpáteční cestě. Otočila jsem kolo a dala si tu trasu ještě jednou s ním.Domů jsem přijela zbořená jak Hirošima, ale maximálně spokojená sama se sebou.

Při chystání večeře mi napsal Honzík, že jdou s kámošem na Špilas a jestli se nechci přidat.  S díky jsem odmítla, únava je únava..... když mi ale pípl telefon podruhé, dozvěděla jsem se o změně trasy a to na Petrov. Jo to jo  to mám kousek od bytu, i šla jsem

Byl to nakonec moc fajn den.