Dovolte mi abych znovu napsal nějaký článek a následně vás přivítal při čtení. Tento článek bude konkrétní a čeho se bude týkat vám řeknu později, ted totiž chci podotknout či dokonce zvýraznit (!!!) že k psaní tohoto článku mě přiměla myšlenka (ztvárněna článkem) jedné mojí známé-neznáme Ivanky. jde o to že se ve svém článku tak trochu představila. Vždyt tohle mě vůbec nenapadlo když sem začal se psaním blogu já (!). A tak bych to ted chtěl napravit. Já vím je to pozdě, ty dva roky nebo jak dlouho už píšu, ale jak se říká, lepší pozdě než vůbec. A začínáme. jednoho dne/noci, tedy konkrétně ve 4 hodiny ráno 19. září poprvé spatřil světlo světa jakýsi malý pazůr. nějaký doktor který si říkal porodník mě držel v kleštích a já sem se sebů tak smýkal až sem z těch kleští vyletěl a od tý doby mám na hlavě (tedy přímo ve vlasech) mám takového jakéhosi vlka (nebo tomu můžu říkat skokánek..to je jedno). Ale vždyt to vůbec není podstatné, já chtěl říct jen to že sem se narodil. a co bylo dál? řekl sem proroctví že 11. září si zkurvení amíci shodí nějaké dva paneláky nebo co... ale nikdo neví jestli sem to fakt řekl protože tehdy řvalo rádio nehorázně nahlas:D no a pak malý Monťák žil dál, asi ve čtyřech letech začal chlastat víno, asi o dva roky později slivovicu, a řekněme že o další dva roky dál sem začal pít pivo:) a tak se vlastně nemám vůbec za co stydět. Když malý Monťák nebyl až tak malý a vyšel ze základky (kterou si mimochodem dával uplně luxusně) tak šel na gympl do kyjova kde byl 4 roky s tou nejlepší bandou lidí. potom udělal první největší chybu svého života - odešel z gymplu. odešel do brna na informatiku, na jakousi Purkyňku. a tam sral školu jak se jen dalo... tahle strašná tragédie byla vyrovnána částečně tím že v brně poznal taky celkem brutální partu šílenců se kterýma se člověk nenudí, at už ve škole u automatů, na intru (později na bytě), a nebo po večerech v hospodě. ale jak to tak vypadá velký Monťák bude muset z brna odejít zase o dům dál... teda spíš o dům zpátky protože jestli ho na tu školu vezmou tak se oběví zase v kyjově. pokud ne tak bude Monty v prdeli (jako by už nebyl). a tak ste se dozvěděli můj život až do včil... jak to bude dál je už jen ve hvězdách. na závěr bych rád poděkoval všem lidem kteří to se mnou těch víc jak 18 let přežili. pokud k mé odobě máte nějaké výtky či připomínky tak bych byl rád za komentář. zatím nashle u dalších článků:)