Přátelé, kamrádi, i náhodní kolemjdoucí... nastal čas. Nastal čas napsat tak dlouho očekávaný článek o tom jak dvě školy naskákaly do autobusu který měl namířeno do anglie. pro některé to bylo poprvné, pro jiné už opakovaní ale i tak se nám okupace anglie opět nepovedla na dýl než pět dní... no co se dá dělat, aspon mame krásné vzpomínky a zážitky. Ale ted už přestoupím k článku samotnému. Tedy, začlo to asi takhle:

15.4.2009 se před jistou pochybnou školu respektive purkyňku přistavil intergalaktický koráb který je většinou pojmenováván souhrným názvem "autobus". do něj naskákalo spousta lidí co byli vyjukaní skoro jako já (rozuměj jak malí jardové) a bylo jich tolik že zaplnili asi tři čtvrtiny sedadel. takže si paní učitelky a další obchodně smýšlející lidé řekli že by to někde chtělo doplnit... řidič to odkývl a vyjel na okružní jízdu brnem. nikde nikdo a když už sme si mysleli že jsme ztraceni tak sme projeli kolem ještě pochybnější školy než je purkyňka, a to kolem charbulky. bylo tam na parkovisti nekolik neznámých lidí kteří měli čirou náhodou i zavazadla tak sme je nemuseli přemlouvat dlouho a zaplnili skoro všechny zbývající sedadla v našem korábu. A vyrazilo se na cestu. byla dlouhá, plná nástrah a vyčerpávající. byla tak vyčerpavající že mnozí ani nedokázali usnout:) nechápu proč, vždyt takový bordel tam vzadu nebyl:D no i kdyby jo tak ted už s tim nikdo nic moc nenadělá. projeli sme kus čech, kus německa, belgie a francie až sme narazili na nepřekonatelný problém... teda, budu objektivní - téměř nepřekonatelný... zde končila mapa. a co hůř! zde končila i pevnina! před náma se otevřelo obrovské prostranství vody a jiných poivně šplouchajících kapalin. frantíci tomu říkali moře. chtěli sme pokračovat dál, ale nevěděli sme jak. po malé domluvě s domordoci sme zjistili že se jim přemnožili krtci... ano to pro někoho může být bezvýznamná informace ale to asi neznáte francouzské krtky... sou většínež autobus:D sou tak velcí že udělali tunel z francie až do anglie a to prosim pěkně pod mořem! v tuto chvíli už bylo rozhodnuto, zkusime projet krtčíma katakombama. povedlo se. asi po půl hodině sme se zase ocitli na čerstvém vzduchu. ale byl trochu jiný. tenhle vzduch, tenhle vítr nebyl takový jak sme ho znali od nás z čech, u nás totiž foukal... teda tady taky foukal, ale foukal anglicky. vzrušující zážitek:) a tak sme se dostali do anglie. do místa kde všechno bylo anglické. a my sme si asi 3 dny užívali všech angličáren a dělali sme v anglii pordel počesku. a ted se zas dostávám do té fáze přiběhu kdy vám absolutně nic nedokážu popsat, protože těch informací a zážitků je tak strašně moc že se neprorvou tou malinkatou výpustí z mého mozku. a tak tam zůstanou navždy. nebo aspon dokud nás alzhaimer nerozdělí:D bylo tam jednoduše řečeno krásně. nádherně. anglicky. lidi se usmívali, mávali, zdravili, omlouvali se, ptáčci zpívali, auta netroubila, lidi srali na semafory a stejne se nikdy nikomu nic nestali protože angličani maji v autech pro případ nouze i brzdy. víc ze mě asi fakt nevypadne. bylo tam nádherně a basta. nikdo mi to nevymluví a nevyvrátí. ale všechno jednou musí skončit a tak skončil i náš malý výlet v anglii a my všichni sme se naskládali zpátky do autobusu a téměř se slzami v očích se vraceli zpět do naší domoviny. opět sme projeli tunelem, opět profičeli přes francii a belgii, opět nechali miliony eur na německých benzínkách a opět sme viděli bouračku na českých silnicích. to byl pro všechny signál že už sme bohužel doma. po delší době sme se dostali zpět do brna. nejdřív zastávka u charbulky. vyskákalo pár již známých lidí a paní průvodkyňa. a my sme s máváním odjeli k naší škole. to se nám po pár minutách taky povedlo. dojeli sme k purkyňce řekli si ahoj a nadavajíc na české řidiče sme se odploužli domů s kabelama plnýma suvenýrů, hlavama plnýma zážitků, a srdci plnými dobroty kterou angličani tak ochotně rozdávali.

Na závěr patří poděkování všem co jeli. nejdřív pánům řidičům že umí řídit i když spí, pak paní průvodkyni že nám ochotně vysvětlila kus anglické historie, potom všem zůčastněným z charbulky (aneb příší týden zas u piva), nasledovně všem z purkyňky (aneb příští týden zas u automatů) a na závěr našim milým učitelkám že nám tenhle výlet vůbec dovolily uskutečnit a že s náma měli celou tu dobu trpělivost i když to občas fakt muselo byt o nervy:)
Článek sem napsal teprv po měsíci co sme se vrátili, takže je možné že sem spoustu věcí vynechal (přece jenom sem dneska měl vic jak tři piva). povzpomínal a sepsal váš navždy věrný Monťák ;)