Milý deníčku, promiň že sem si tě nikdy nevedl (no sranec už na první stránce) ale teď to napravím a ještě ke všemu v elektronické podobě, čímž chcu vyjádřit náklonost k těm moderním technologiám. Dneska časně z rána.... posrala mě vrána:D ne to sem nepatří... No vlastně jo šak je to deníček... Ale ne, není to pravda takže to sem nepatří:) Tak jak říkám: Dneska časně z rána.... sem vstával a když sem vstal tak sem se šel vychcat, Na hajzlu to se mnou si ce trochu házelo ale nakonec se povedlo. Když sem vyšel ven tak sem si uvědomil že sem nespláchl, vrátil sem se a co vám nevidím!!! Tatík sedí na hajzlu a je celý pochcatý:D Rozhodl sem se pro plán B a dal sem se na útěk, za mnou se nesly nadávky které radši nebudu publikovat, přece jenom by to mohly číst malé děti a ještě by se proti mě spiklo rodičovské sdružení, Na snídani se si vzal něco co vizuálně připomínalo exkrement a jak sem zjistil později, i chuťově. Uchylíl sem se k jedinému řešení: Vzal sem si rohlík. Jeden, druhý,třetí, a ten čtvrtý už do mě jaksi nechtěl lézt tak sem si ho radši namazal máslem... Hned to chutnalo líp;) Po vydatné snídani sem oznámil rodině svůj dosud skrývaný záměr, totiž jít ven. Strana rozhodla v můj prospěch a já tedy vyrazil do rušných ulic. Jak sem tak šel tak se se čirou náhodou dostal za skupinu lidí, podle nářečí sem usoudil že jsou nejspíš z Prahy. Nenápadně sem se dostal na doslech a zachytil sem část jejich rozhovoru. Jeden mladík říkal zrovna druhému: "Hele vole v Praze napad sníh" duhý se prvního s údivem podíval a řekl "Hele vole a koho?"¨To mi stačilo k tomu abych od nich šel pryč, ačkoliv Brno taky nemám moc v oblibě musel sem uznat že je tam přece jen líp. Po krátké vycházce sem se vrátil domů. Hned za dveři mě čekalo obrovské překvapení kterému sem z počátku nemohl ani uvěřit. Nikdo tam nebyl. Došel sem teda do kuchyně kde sem potkal máti a tak sem jí hned vyprávěl o tom co sem zažil za domovními dveřmami. Sotva sem to dořekl odvrátia se k oknu a kroutila hlavou. Radši sem jí nechal o samotě, asi ji to tak zaujalo že o tom musel a popřemýšlet v absolutním klidu. Což mě sice udivilo protože když sem jí to vyprávěl tak nejevila velké známky nadšení. Nikdy sem nepochopil proč na mě volala 'demente' nebo 'prasklá gumo' ale netrápilo mě to. Prostě je to tak. Na zbytek dne sem neměl co dělat takže sem si šel lehnout, ale stalo se něco co mě strašně nasralo: Moji postel si zabral sestřin křeček. Nejdřív sem se chtěl uklidnit a nechtěl sem ho budit ale když už sem napsal že mě tahle situace nasrala tak vám řeknu pravdu. Strašně sem ho zmlátil. Když konečně opustil postel lehul sem si a téměř okamžitě se usnul. A dál si to nepamatuju takže možná příště a navíc už mě bolí záda. takže i elektronická podoba psaní má svoje mouchy, ale to sou doslova masařky!

Celý tento příběh je vymyšlený a podobnost s některými osobami či místy je čistě náhodná, autor nebere žádnou zodpovědnost za zdravotní problémy vzniklé v důsledku čtení tohoto textu. Dobrou noc a krásné sny